Marmalade Boy

Sakurai Hinako má snad jen dva výrazy; jeden, kdy vypadá lehce mimo a v depresích, druhý pak jako by byla v mánickém stavu a je usměvavá od ufa k ufu. Naštěstí aspoň ten Jošizawa měl těch výrazů více. Přesto mi nepřišlo, že by to byl film, který by dával prostor komukoliv ukázat, co v něm je. Byl zvláštně oškubaný, zkratkovitý a přesto ze začátku působil lehce rozplizle. Trochu bych řekla, že jde na filmu vidět, že předloha je z 90. let. To zásadní drama má vystavěné jen na nedorozumění, které by šlo velmi snadno napravit; kdyby hlavní hrdina otevřel pusu (dalším takovým znakem může být to, že hrdina byl skvělý v tenisu, hrdina a hrdinka spolu bydleli, ...). Zajímavější pak může být příběh spolužačky hrdinky, která *lehký spoiler* měla poměr s učitelem. *konec lehkého spoileru*. Bohužel tomuto není ve filmu věnováno většího prostoru, a tak tam tohle drama jen tak proletí a v podstatě z něj divák nic nemá. Do toho tam máme výměnu partnerů rodičů, kdy sice může na první pohled vypadat zajímavě, že v jednom baráku spolu žijí v podstatě dvě rodiny, ale bylo to spíše „ki mazui“, jak se říká v japonštině a perfektně to vystihuje můj pocit z celé té situace – prostě to bylo divný. První polovina filmu vůbec neubíhala, druhá zase tak divně rychle ubíhala, že jsme si říkala, jako by film režírovali dva lidé. *SPOILER* A pak ta záležitost, že by mohli být bratrem a sestrou… bože můj, určitě jsou lepší způsoby, jak dokázat, že se hrdinka a hrdina (i když na plátně mezi sebou neměli téměř žádnou chemii) milují nade vše a tuhle nehynoucí lásky by bylo lepší dokázat jinak, než tím, že se prostě shodnou na tom, že je fuk, že by mohli mít stejnýho tátu, stejně spolu budou spát… *KONEC SPOILERU* Vzpomínám na film a bohužel zjišťuji, že po zhlédnutí nepociťuji nic jiného než zklamání. I na středoškolskou romantiku to bylo až moc přiblblý. Slabé 2*. (13.02.2019)