Divoká jazda

Svůj seznam 12 nových režisérských tváří roku 2018 (viz. můj deníček) jsem bohužel uzavřel předtím než jsem viděl Minding the Gap, Bing Liu by se na něm totiž 100% objevil. Pokud se filmu vyhýbáte kvůli tomu, že je to dokument o skejtování, děláte obrovskou chybu, protože Minding the Gap nabízí daleko, daleko víc. Bing Liu se rozhodl natočit dokument o sobě a svých dvou přátelích z dětství a vypořádat se tak s démony minulosti. Po určitý časový úsek Keira a Zacka všude následuje s kamerou, střídá dvě dokumentární roviny, v jedné je v klasickém dokumentárním stylu jen pozoruje a v té druhé s nimi komunikuje zpoza kamery a pokládá jim otázky (nebojí se zapojit i svůj příběh což je odvážný ale pro film esenciální krok). Ve filmu se tím vytváří přátelská atmosféra, žádná otázka není tabu a celý dokument funguje jako jedna velká terapie pro všechny zúčastněné. Nechci tady nic spoilovat, protože Minding the Gap nejlépe funguje když do něj skočíte na slepo, ale sami rychle pochopíte, že tenhle film není vůbec o tom o čem se na první pohled zdá být. Liu skvěle pracuje s empatií a melancholickou náladou filmu, která vyústí v katarzi v podobě finále, které je pro mě jedním z nejsilnějších emočních zážitků roku 2018. Smekám klobouk, protože takhle se postavit ke své minulosti chce hodně odvahy a Liu se s tím popral opravdu výborně a dokázal při tom natočit obdivuhodný film. Pro mě dokument roku. (16.01.2019)

Režisér Bing Liu dvanáct let točil dospívání svých dvou kamarádů ze skateboardové komunity, kteří se snažili poprat s rolemi, na něž nebyli připraveni. Pro Zacka se životní zkouškou stává narození syna. O šest let mladší Keire je donucen k zodpovědnějšímu přístupu po otcově smrti. Paralelně s jejich životními trajektoriemi sledujeme proměnu jejich vztahu s autorem filmu, jehož vlastní rodinná rodinná historie zasáhne do procesu natáčení. Nerovná jízda navzdory mnoha opojným intermezzům, v nichž se hrdinové oddávají jízdě na prknech, není filmem o skateboardingu, ale především o snaze překonat ekonomická a společenská omezení a vstoupit do dospělosti jako sebevědomý a nezávislý člověk, kterého nebude limitovat jeho třídní původ, rodinné poměry ani rasa. Intimní, inteligentně vystavěný film, který si udržuje lehkost navzdory závažnosti témat, jež zpracovává. 90% (19.12.2019)

Líp než xxmartinxx bych svoje dojmy z Minding the Gap asi neshrnul, a to včetně srovnání s českým (do sebe zahleděným) King Skate. Proto odkazuju na jeho výborný komentář a sám budu stručný: Autenticita, empatie a komplexnost! To jsou hlavní přednosti filmu. Není to film jen o skateboardingu, ale zasazuje tento fenomén do kontextu, který tak moc chyběl např. u zmiňovaného King Skate. Právě díky tomu se dá porozumět, co pro hrdiny filmu skateboard znamená. Protože Minding the Gap není film jen o skatu, ale také o dětském zneužívání, alkoholismu, předsudcích, chudobě, zodpovědnosti... [4 a 1/2] (22.05.2019)

Od prvních minut jsem v tom cítil právě tu energii, která mi tak moc chyběla v King Skate. V tom se jen mluvilo o tom, co lidi cítili někdy před třiceti lety, tady se to dá doopravdy cítit. A i když pro mě skate opravdu nic neznamená, tak jsem chápal, co znamená pro hrdiny. Možná je to tím, jak moc elitářský byl King Skate - jak moc stylizoval své postavy do rolí pomalu disidentů a rozhodně nejvíc cool lidí, který kdy na planetě žili, kdežto tady žádný podobně legrační sebeklam živený není - naopak skate umožňuje lidem veskrze obyčejným a průměrným zažít na okamžik uvolnění. Uvědomují si ale (většinou i oni, film v každém případě), že je to jen hra sama pro sebe a za každou jejich historkou není ten dojem pauzy na potlesk a fetišistické dojímání se nad sebou samým. Skate tu z nikoho nedělá borce, někdo by mohl dokonce říct, že jsou protagonisti loseři právě kvůli tomu, jak moc se projektují skrze prkno. Což přidává konflikt a je o čem přemýšlet. Navíc se působivě daří zasadit skate do kontextu každodenního života. Nechci se nějak vozit po King Skate - svým způsobem chápu, proč na tolik lidí fungoval, tím porovnáváním se mi jen snáz vysvětluje postoj k tomuhle filmu. Vytknout by se asi dalo, že v několika momentech se vyloženě rozpadá rámec a režisér kupí dohromady všechno, co ho zrovna napadlo - ale možná tím přesvědčivěji pak působí ta nutnost úniku. 4 a 1/2 (24.02.2019)

Malickovská, intenzivně vtahující kamera zachycuje skejtovací intermezza ve filmu, který není o skejtování. Je o důvodech, proč lidi skejtují. Stejně jako Hillovy Devadesátky, ovšem ještě důsledněji a dojemněji. Tam, kde byl český King Skate zbytečně cool za každou cenu, zachycuje Bing Liu lidi z masa a kostí. Své přátele, kteří mají své (někdy až nečekaně velké) chyby, často životní ztroskotance, pro něž je to blbý prkno jediná možnost nenásilné filtrace jejich životní frustrace. Free Solo bylo super, ale ten Oscar měl jít sem. Už jen proto, že jde o dokument, jehož téma není předem stanoveno, místo toho krystalizuje během stopáže a zavádí nás do nečekaně temných zákoutí jednoho amerického zapadákova a party kámošů, která odtamtud vzešla. A v některých případech nikdy neodešla. 95 % (18.03.2020)