Náš Jake

Príjemný film, lehce podaný, ale přitom v něm probíhá něco moc vážného. Pro mě nejsilnější motiv rodičů, kteří se bojí reakce okolí a nakonec zjistí, že nejdůležitější je jejich vlastní vnitřní postoj. Co mi hrozně vadilo, byla kamera. Od práce kameramana čekám, že ji vůbec nebudu registrovat, že mi pomůže vklouznout do filmu a hlavně nebude rušit. Tady mě kamera neskutečně rušila - klepání obrazu, přílišné ostření a rozlostřování, nemohla jsem si film v klidu užít. (23.11.2018)

Opět nechápu nízké hodnocení v rámci ČSFD.. Jasně člověk by možná řekl, že tenhle film bude více o "zvláštním dítěti" než o jeho rodičích, ale o to více mi tohle zatím málo zpracovávané téma, přišlo zajímavější.. "Náš Jake" je především o vzájemné ne/domluvě rodičů na společné výchově trošku "jiného" syna a celkovém zpracování jednotlivců, když musíte přijmout fakt, že se váš syn odlišuje.. Jako velké plus také vnímám netradiční obsazení - (Julie) Claire Danes a (Sheldona Coopera) Jim Parsons.. Oba se zde odkloňují ze svých standardních hereckých charakterů, což je prostě super.. Navíc (byť s podivem) mezi nimi chemie rozhodně funguje :-) (27.12.2018)

Ach, jak je tenhle film naprosto krásný... tolik slz. Zjednodušeně, film portrétuje americké rodičovství 21. století, kde mimo všechny běžné problémy musí rodiče ještě řešit jejich syna Jakea, který... prostě není jako ostatní čtyřletí chlapci. Bylo hlavně prima vidět Claire Denis, protože jsem jí naposledy viděl v roce 2013 ve filmu "As Cool as I Am", kde mi přišla velmi milá a přirozená. To je i tady a navíc podává naprosto skvělý výkon v roli matky, na kterou se hrne stres ze všech stran a při vypjatých scénách netekly slzy jenom na tváři Claire, ale i na té mojí. JIm Parsons hraje jejího manžela a podává dobrý a přirozený výkon, ale hlavním přídělem na filmu z jeho strany je produkce, protože by bez jeho oblibě divadelní předlohy dost možná tento film ani nevznikl. Syn Jake se v divadelní hře ani neobjeví a i tady je minimálně. Octavie a Priyanka hrají kamarádky Claire, každá má pár scén, ale podávají výkon naprosto adekvátní velikosti jejich role. Trochu bych to přirovnal k loňskému "Wonder", který byl ovšem zaměřen na velké množství postav, kdežto v "A Kid Like Jake" se soustředíme 95% stopáže pouze na rodičovský pár. Příjemná a opravdová rodinná dramata vždy ocením a tohle je jedno z nejpovedenějších, co jsem za dlouhou dobu viděl. Nemohu víc než doporučit (a už tomu tak i dělám u všech mých známých). (01.07.2018)

Velké zklamání. Čekala jsem mnohem víc, protože tématika je to výborná a řekla bych, že v mnoha ohledech i aktuální. Čekala jsem, že se bude děj hodně točit kolem Jakea a projevů jeho chování... a on se kolem něj točil... ale postava Jakea se tam vyskytovala naprosto minimálně a všechny zvěsti o jeho chování a projevech jsme se dozvídali spíše zprostředkovaně, ve stylu "jedna paní povídala, že Jake je nějaký divný a rád se převléká do holčičího". Všechno bylo v režii rodičů a někdy i postav pro film a příběh naprosto zbytečných. Ze začátku jsem taky nemohla uvěřit jediné slovo Jimu Parsonsovi. V průběhu filmu se to ale zlepšilo a spíše mi byla velice nesympatická Claire Danes. Myslím si, že kromě Octavie Spencer bylo herecké obsazení jedním velkým omylem. Octavia mě jen přesvědčila o tom, že ji vidím ráda v jakékoli roli, třeba i ve vedlejší. Film měl velký potenciál, ale bohužel jej nedokázal naplnit. Co však hodnotím kladně je to, že film poukazuje na to, jak je americká společnost elitářská. Zápisy do školek a tíhnutí po soukromém vzdělávání a výchově dětí (už ve školce!) je směšný. Kdyby šlo v těchto soukromých školkách (s příšerně vysokým školným) o nějaké alternativní vzdělávání, neřekla bych snad ani půl slova. Ale tady se jedná o školky, kde dítko přijde k zápisu v kvalitním obleku či sáčku, aby udělalo dojem. Jedná se o školky, kde rodiče píší přijímací esej... je to systém postavený na hlavu a je dobře, že to tento film divákům ukázal. (23.12.2018)

Terapeut Jima Parsonse byl fajn. Na můj vkus byl jeho terapeut příliš v roli terapeuta a málo taky za sebe jako člověk, ale pořád lepší než Roden v seriálu Terapie, který mi po půl minutě přijde jako pasivně agresivní a nepřátelský. Přijde mi, že lidé, co ten film kritizují, že se nic neděje a chodí kolem horké kaše a nepojmenuje se to, o čem všichni vědí, nevnímají, že přesně o tom film je. A je v tom autentický. Stejně tak kritika toho, že ve filmu se nic neděje, ale jsou tam pořád rozhovory. I to je autentické. A je to silná stránka filmu. Věrohodně přibližuje, v rámci každodennosti, jak se ve skutečnosti věci „dějí“ a o čem rodiče věrohodně diskutují a hádají se. Matka bojuje za syna a neuvědomuje si, že bojuje vlastně za sebe. A že ona i syn stejně chrání každý své ohrožené sebeurčení. Matka se cítí ohrožena a genderová nekonformita syna se tak stává tabu. Přitom jediný, kdo matku kritizuje, je ona sama. Vyrovnává se se zklamáním, selháním a kritikou, kterou pro sebe představuje sama. Syn v ní otvírá ve skutečnosti její vlastní osobní témata o identitě a mateřství. Film implicitně klade otázku, kde je hranice mezi ochranou dětí a tím, kdy rodiče sami svému dítěti přistřihnou křídla a stanou se tak tím, před čím dítě chtějí chránit, jeho prvními šikanujícími. PS: Vadí mi na čsfd ty homofobní a transfobní komentáře. A jak je snaha alibisticky deklarovat neutralitu. Přijde zajímavé, jak se čsfd snaží být prestižní a „profesionální“, ohledně hodnocení filmů, ale naprosto selhává v tom vytvořit bezpečné prostředí, kde místo komentování filmů komentující pak útočí na jiné komentující a vyjadřují nenávist k jiným „menšinám“. Jejich hodnocení není o filmu, ale projevem vlastní nesnášenlivosti. (16.12.2018)