Zuzana a Stanislav (E03)

Tenhle pár jsem sledovala s velkýn zaujetím. Standa mi byl na začátku natáčení nesypatický, takový nemastný, neslaný, zdálo se mi, že o nic pořádně nemá zájem (včetně rodiny). Postupem času naprostý obrat. Díky tomu, že nás spojují některé společné zájmy (astromonie, němčina, filmy, focení ...), začala jsem ho vnímat jinak. Připadal mi jako roumný, nekonfliktní, dokážu si s takovým člověkem představit rodinné soužití. Zuzanu chápu jako matku, i když její způsob života a celkové nastavení je odlišné, než to moje. Jejich děti vyrostly v sympatické mladé lidi. Mrzí mě, že Zuzana odmítla natáčení, klidně bych od ní brala i jedinou větu. Moc bych jí přála, aby byla s novým partnerem spokojená a byla šťastná babička. Rozhodně bych něchtěla soudit žádný z životních stylů, natož vyhodnocovat nějaký jako lepší nebo kvalitnější. (15.01.2018)

Syn Honza to na konci zhodnotil dost trefně, proto asi i nižší hodnocení. A taky hlavně chybí pohled obou Zuzan, což oproti minulému dílu dost ubírá na náboji. Ale paní Třeštíková to replikou o možných cílech dokumentu hezky okomentovala a má určitě pravdu. Jen my diváci asi čím dál obtížněji oceňujeme dokumentární tvorbu, kde se "nic moc" neděje. A to je škoda... (27.01.2018)

Opět vynikající epizoda. Při sledování jsem si uvědomil, jak velice obdivuju protagonisty jako je p. Standa. Aktivní, pracovitý a hlavně šikovný pán, který něco dokázal. Kam se na něj hrabu! Stejně tak však obdivuju sílu i těch neúspěšných protagonistů - vidět sám sebe, jak se mi nedaří, jak jsem nabral kila, jak se uhýbám problémům - v takové situaci jsem se styděl jít i na třídní sraz, natož abych se nechal natáčet na kameru. Jsou to obyčejní, zranitelní lidé a nemají nic z toho, že je někdo natáčí a jsou "slavní"; z toho důvodu bylo myslím správné rozhodnutí, že paní Zuzana už v tomto díle nevystupuje. V epizodě po 25 letech bylo vidět, že v jejím případě by natáčení toho, jak se dívá v obýváku na telenovely, bylo čirým voyerstvím a bezohledností. Litoval jsem, že se v díle neobjevila dcera, protože to asi znamená, že se jí nevede dobře. V epizodě po 25 letech jsem dceři fandil, je to klidná, pozitivní a sympatická osoba. Ještě poznámka spojená s premiérovým uvedením epizod po 35 letech: dokument se mi drobně propojuje s realitou, je to fakt zábavné. Třeba v díle o Ivaně a Pavlovi jsem viděl bývalého kolegu z vedlejší kanceláře, jak postává na slavnostním otevření kulečníkového baru p. Pavla. V tomto dílu zas kolegyně v práci říkala, že se blížce přátelí s rodinou, do níž patří děti, které pobíhají u p. Standy na zahradě. Na serveru idnes.cz běží ke každému premiérovému uvedení epizody krátký článek; v diskusi pod článkem k Zuzaně a Stanislavovi jsem si všiml, že tam na čtenáře reaguje syn p. Honza - velice zábavné a příjemné:-) (17.01.2018)

Trochu v tomto pokračovaní unikajú osudy rodiny a sústreďuje sa na osud jedného nízkoenergetického domu. Základnou otázkou pri stretnutí už nie je „Co je nového?“, ale „Kolik jste letos protopili?“ A samozrejme vynálezy, vynálezy a vynálezy. Na technicky zameraného človeka má ale okolo domu celkom slušný zverinec, pričom sliepkam ráno otvára dvierka časový spínač. Veľká škoda, že druhá strana odmietla natáčanie, a mal som pocit, že natáčanie unavuje aj samotného Stanislava. Že by sa podarilo natočiť dokumentárny film o ľuďoch, ktorým sa nič hrozného nestalo? Z toho pohľadu asi áno. Ale politika tam teda už nemusela byť. (15.01.2018)

Na začátku mi přišel mladý Stanislav jako pro život naprosto nepoužitelný, ve finále je sice sluníčkář, ale dokázal na sobě hodně pracovat, naučil se jazky a stále ho zajímá technika. Zuzana se věnovala dětem a po jejich vylétnutí z hnízda neví co se životem a dál o ní nic nevíme - škoda. A na konec jen otázky na úsporný dům - kolikpak jsme zas letos protopili, zda fungují dvířka pro slepice a politika. Nuda! (16.01.2018)