Réžia:
Světlana LazarováScenár:
Světlana LazarováKamera:
Marek JíchaHrajú:
Ladislav Mrkvička, Martina Růžičková, Jana Preissová, Pavel Zedníček, Jana Stryková, Slávka Hozová, Petr Nárožný, Vilma CibulkováObsahy(1)
Ladislav Mrkvička patří k velké herecké generaci, která vstupovala na jeviště v polovině 60. let a která s sebou přinesla pravdivost, díky níž našla i výrazné uplatnění v nové vlně českého filmu. Na divadle zazářila především na vznikajících malých scénách, jako byl Činoherní klub, Divadlo Na zábradlí nebo Divadlo Petra Bezruče. Ladislav Mrkvička je ovšem nejen vynikající herec, ale je i poctivý hráč. Ctí pravidla hry – na jevišti i v životě. Má nadměrně vyvinutý smysl pro spravedlnost. Proto ho milují studenti a respektují kolegové, ale také se mnohokrát v životě dostal do průšvihu, který ho na jeho herecké cestě posunul někam jinam. O tom, ale i o mnoha dalších podstatných věcech vypráví dokumentární film Světlany Lazarové. (Česká televize)
(viac)Recenzie (9)
Mám ho ráda! 👏👏👏👏👏 vstoje, s úklonou až k zemi. Dobrý chlap, charouš a sympoš. Pěkný dokument. ()
Portrét jedné z nejvýraznějších osobností českého divadla a filmu se překvapivě dokázal vyhnout lascivnímu pomrkávání na diváka, jak tomu obvykle bývá u podobných dokumentů, a nabízí objektivní pohled na život a dílo tohoto rebelujícího herce. ()
Výborný dokument o "nenápadném", ale vynikajícím herci, který byl současně rebel i ohromný "srdcař" a výčet jeho nezapomenutelných rolí je uctyhodný. Nebýt toho "rebelství" byl by určitě ještě obsažnější, ale na "nějaké kompromisy" si nepotrpěl. Jeho fascinující herectví kolikrát "sledovali" jeho kolegové s neuvěřitelným zájmem a myslím, že jako pedagog (díky jeho vlastnostem) musel být ohromným příkladem i idolem pro své studenty a je jen velká škoda, že to zdravíčko začlo "haprovat" tak brzy. ()
Chvíli jsem dokument pocitově toužil zrychlit a ošíval jsem se kvůli pomalému tempu. Nudil jsem se jen chviličku, protože jsem zvyklý na rychlejší tempo, nejen v současné televizní tvorbě, ale hlavně v dnešním životě. Potom jsem si uvědomil, že to je Mrkvičkovo tempo, a přemýšlet, bilancovat a vzpomínat se má pomalu. Taková zajímavá mistrova meditace plná bolesti, ale i velkého štěstí. Velmi inspirativní - sázka na jistotu? To ses zbláznil... ()
Mám ho rád... ()
Reklama