Chata na predaj

Homolkovi pro nové tisíciletí. Parádně napsané postavy, perfektní casting na čele s hláškující Synkovou a díky jisté univerzalitě i důvěrné známé chatařské prostředí. Co je ale největší devízou filmu je fakt, že se v něm spousta diváků pozná. V mém případě to Pavlíček několikrát trefil naprosto dokonale. V tomto případě nehodlám krotit nadšení. 100% (30.11.2018)

Novodobý Ecce Homo Homolka zkoumající národní mentalitu typické a typizované české rodinky na fenoménu chalupářství a chalupaření i osobním rodinném vztahu k jedné konkrétní chatě ztracené uprostřed lesa se vší tou nostalgií a rodinnými historiemi a vzpomínkami. Tomáš Pavlíček sice není úplný Jaroslav Papoušek, ale i tak dokázal napsat a natočit slušný film, přijde mi ale škoda, že danou (ze své podstaty vážnou až tragickou) zápletku vyprávěl zase rastrem Papouškovsko/Hřebejkovské tragikomedie a že nezvolil spíše čistě dramatický žánr, něco na způsob skandinávské filmové školy... (13.12.2018)

Ani komedie ani drama. Příliš mnoho postav, než aby mohly jít do hloubky, žádné zajímavé nezapomenutelné momenty. Jediné, co opravdu potěšilo byla krajina a retro muzika. (1.9.2019)                                                                                           Může obsahovat spoiler:                                                                                                                                                                                                     O den později jsem si sedla, uvařila si kafe a pohodně se usadila. Na druhý pokus to nebylo zas tak marné, ale přece kus chyběl, aby se z "na prodej" stala chata "nezapomenutelnou" Vezmu to popořádku. Obsazení bylo skvělé, proti hereckým výkonům nemám námitek. Zaujalo mě, že retro vzpomínkový film s fenoménem chat natočil režisér a scénáristka kolem třicítky, tedy ve věku, kdy nemohli velký boom chataření zažít. Scénky z rodinného života jsou celkem dobře rozvržené, trošku v ústraní jsou muži. Děda je nevyužitý potenciál, jeho glosy "od věci" ale v kontextu událostí mohli příběh patřičně okořenit, on i otec mají pasivní role, Sebastián se rovněž projevuje minimálně, nejvíc se projevují syn a Pepa. Zato ženské figury jsou akční až až. Jsou mnohem sdílnější, komplikovanější a nevyzpytatelné. Humor se spíš nastíněný, můžete se občas pousmát, ale žádný zabřichopopadák to není. Osobně jsem postrádala trochu víc té životní filozofie. Povedla se atmosféra od kýčovitého vybavení chaty až po kostýmy a muziku. Ještě by to chtělo chlastat Růženín z hořčičáků a iluze 70. let by byla dokonalá. Výběru barokní hřbitovní brány z Hořic v Podkrkonoší tleskám. (02.09.2019)

„Všichni jsme úplně blbí.“ Nevím, nakolik jde o zásluhu spoluautorky scénáře Lucie Bokšteflové, ale Chata na prodej mi přišla tematicky i formálně soustředěnější než Parádně pokecal i většina Pavlíčkových studentských filmů. Osm postav (plus Pepa), které jsou různě kombinovány, aniž bychom měli jistotu, kdo nakonec skončí s kým. Dvě auta s proměňujícími se řidiči i pasažéry. Jedna chata, která je jako řada dalších později rozvíjených motivů (pouštění normalizačního popu na gramofonu, první zmínka o chatě jako „malém moři“, otcova submisivita) představena už v první části filmu, kdy zároveň lépe poznáváme postavy, s nimiž tak neztrácíme kontakt ani poté, co se začnou chovat trochu výstředně (kostým medvěda) a hystericky (knižní válka) a baví nás s nimi trávit čas i během scén, které jsou založené více na atmosféře než na ději (ale dokážu si představit, že právě kvůli pomalejšímu tempu film méně empatickým divákům, očekávajícím zběsilou taškařici, přijde zdlouhavý a nudný). Divácky vděčná, po celou dobu vkusná, decentně intelektuální (postavy po sobě házejí knihami a znají Bergmana) komedie funguje zároveň jako uvěřitelné vztahové drama i jako výpověď o Češích, kteří se (n)ostalgicky ohlížejí za minulostí a lpí na své zaprděné pohodě (i když už nemusejí) a chlubí se tím, že jsou první v počtu chat na osobu (i když jsou druzí). Téma návratů lze ale ve světle nečekaného (a dojemného) závěrečného setkání - kdy vychází najevo, že pro vyprávění směrodatnou (neboť vše završující) postavou byla možná ta, která za celý film téměř nic neřekla - vnímat obecněji. Touha vrátit se do dětství, do přírody, k vlastní podstatě, od které nás odvádí civilizační „zmätok“. Klid přitom paradoxně nachází pouze údajně dementní děda. Všichni ostatní se nejprve v přeneseném, během bloudění lesem v doslovném významu ztrácejí. Chata na prodej mě bavila kompozicí celku i jednotlivých záběrů (které jsou mnohdy vtipné už jen tím, kde a jak postavy sedí/stojí), v mezích žánrů uvěřitelnými a výborně zahranými postavami (dokumentarista Jan Strejcovský je přirozený talent), pokorou vůči konvencím žánru a zároveň schopností žánr nenásilně přesáhnout směrem k závažnější výpovědi (hrdinové si občas bez obalu říkají dost zraňující věci). Zřejmě nejuspokojivější tuzemská žánrovka od Okresního přeboru. 75% (18.07.2018)

Vlídná chalupářská balada, která střídá momenty bystrého pozorovatelství a snaživá klišé deadpan komedií. Pointy tomu občas vyletí oknem, hudba Aleše Březiny je zas tak rozpustile a nablble návodná, ale když Kačer zasedne na posed, tak si člověk uvědomí, že Chata na prodej se dokáže dotknout sentimentu rodiny a chalupaření, tragikomiky všednosti. Solidně zahrané, hezky nasnímané a jednoduše příjemné jak opéct buřta a vdechnout při tom pár kuželek. Beru. (26.07.2018)