Violet Evergarden

Nemám zde komentář a něco mi říká, že je nyní ten správný čas to napravit. I po skoro dvou letech nemám problém si příběh Violet bez problémů vybavit (minimálně jeho hlavní kostru), pamatuji si většinu postav a i svůj tehdejší dojem. Je tedy logické, že na rozdíl od některých z vás ve mě tohle anime určitě něco zanechalo. Stejně tak si hned vzpomenu na úchvatnou animaci a skvělou hudbu. Co se emocí týká, pak mě některé příběhy rozhodně oslovily a stejně tak mě zaujala i premisa filmu o předávání citů formou dopisů, v dnešní době moderních technologií nejspíš už dosti opomíjená. Pamatuji si ale také to, že (souhlasím se Zízou) některé příběhy ohledně těch emocí až příliš tlačily na pilu a tak mě to nikdy nedostalo tak silně a přirozeně, abych uvažoval o tom udělit tomuto seriálu hodnocení nejvyšší. Violet jsem si oblíbil, její snaha pochopit lidské city, především ten dle romantických básníků nejkrásnější, se mi líbila, stejně jako její skoro až strojová povaha, která se postupně ohlazuje. Za mě spokojenost a příjemný zážitek. 7,5/10 P.S. Pokud jste spíše pragmatik než romantik, pak samozřejmě uvidíte některé věci úplně obráceně, alespoň se ale všichni shodneme na tom, že animace je úchvatná, takže pokud chcete vidět pěkný obrázky... (15.02.2020)

Krásná, překrásná animace, velmi vhodně a mile ozvučeno, ending vždy uměl dokreslit závěrečný pocit, ale jinak je to tuctový příběh ať už lehce či silně tlačící na pilu. Na světě je mnoho takových příběhů, kdy se pomalu s hlavním hrdinou/hrdinkou učíme rozumět lidským emocím, kdy rodiny ztrácejí své blízké, kdy stačí málo, pár trefných slov a lidé jsou hned šťastnější. Tohle je jeden z nich a nepřináší nic nového. Dokonce má velmi kolísavou kvalitu. Asi do pátého dílu mě to moc nebralo, pak to nabralo lehce spád, kolem 10. dílu vyvrcholilo, aby to skončilo 13. lehce neukončeným dílem. Není to špatné anime. Je odpočinkové a když se necháte, dojme vás. Logika do něj nepatří, racio nechte zavřené, tady vítězí patos. (06.04.2019)

Nemám zde komentář a něc/kdo mi říká, že je nyní ten správný čas to napravit. Po skoro dvou letech mám brtuální problém si příběh Violet vybavit. Možná jeho hlavní kostru. Pamatuji si tak 5 postav a můj naprosto znuděný dojem. Je tedy naprosto logické, že ve mně toto anime skoro nic nezanechalo. Prioritně vzpomínám na úchvatnou animaci, která se v některých chvílích rovná s Makoto Shinkayem. Co se však emocí týká, pak je to naprosto prázdné. Pamatuji si hlavně to, že většina dílů byla příliš tlačená na pilu ohledně emocí. Autor vám vnucoval "tady brečte" a na toto já nejsem. Violet jsem si logicky neoblíbil, "její snaha pochopit lidské city, především ten dle romantických básníků nejkrásnější" byl naprosto tristní, stejně jajko její naprosto totální strojová povaha, která se až moc uměle postupně ohlazuje. Závěrem: Seriál je moc umělý. Graficky nádherný s totálně prázdným vnitřním aspektem, nucené pocity, nudné příběhy, terminátorské reakce... Nejvíce mne tu irituje fakt, že je vše udělané tak, aby "teď diváku plač, teď buď diváku v úžasu, teď se diváku směj". Nic není v příběhu. Je to napsané tak, aby se to líbilo lidem. Není to napsané tak, aby se člověk vcítil do příběhu. Grafika to nezachrání. Za tu samotnou dávám *navíc. A že zbývá hvězda jako hodnocení? Snad to o této sérii vypovídá dostatečně... Fullmetal Violet 35 % (16.02.2020)

Napsat komentář k Violet Evergarden je nakonec pro mě komplikovanější, než jsem před posledním dílem očekával. Upřímně, mohlo to dopadnout ještě hůře (po seznámení s předlohou a jaké změny studio Kyoto Animation udělalo), ale i tak cítím v ústech pachuť a můj obličej vyzařuje nadšení závodníka na posledním místě. Udělám to jednoduše, jelikož se mi o tom bude lépe takto mluvit a rozdělím toto anime na 2 části: První je na do 9.-10. dílu, druhá je zbytek až do konce. Co vás uhodí z fleku jsou produkční hodnoty této show. Graficky je to synonymum pro fantazii, ať už smysl pro detail, exteriéry nebo záběry na Violetiny ruce. Podobně, jako si u Made in Abyss přizvali zahraničního mladého skladatele Kevina Penkina, aby nahrál nejlepší anime OST minimálně minulého roku, podobně se zde zadařilo Evanu Callovi a nejde než jen chválit dokonalý audiovizuál. Příběh je položen na základech těžké sentimentality a má až přemrštěný harlequinovský feel levné novely z červené knihovničky pro přecitlivělé teenagerky. Pro mnohé určitě velké odrazení a pokud na to nemáte buňky, tak předem varuju, abyste opustili loď. Postava Violet je totiž emočně vyprahlá a neznalá a je na čase se naučit, co je to cítit, vnímat a vyjadřovat pocity. Touto premisou nás příběh vede epizodní strukturou krok za krokem skrze vcelku milé a romanticky melodramatické odbočky ze života Violetiny práce; kvalitativně to má stoupající tendenci až k 9. dílu. Tento díl by totiž mohl být se vší vážností a legitimitou závěrečný (anebo onen 10., který by byl takovou pěknou mašličkou). Jenže ze zvláštních důvodů není a seriál pokračuje válečným arcem, který nesmyslně začne kašlat na jakoukoliv realitu vybudovanou v předchozím dění a pro mě nepochopitelně srthně děj do béčkově akčních vod. S doposud vybudovanými nadějemi jsem s velkou dávkou tolerance něco odpouštěl, ale poslední díl už si zahrál na nejhorší druh bondovky a zbytek vyplnil přeslazenými flashbacky a výjevy, které v tu dobu už nikoho nezajímájí, nebaví a které s nikým nepohnou! Vyvstává mi otázka, proč nebyly díly nějak lépe přeskupeny, aby se tomuto fiasku vyhlo, ale to už se nedozvím. Ze strojové Violet se stala slečna, která by mohla plnit kanistry svými slzami a ze mě pořádně rozčarovaný divák. Je mi jasné, že předloha pravděpodobně nestála ani za zlámanou grešli a KyoAni u mě hrdinsky udělali v příběhu obrat, bez kterého bych tu láteřil ještě o třídu hlasitěji. I tak je zklamání víc než výrazné. 3* (15.01.2018)

Že u děl KyoAni bývá audiovizuální stránka na špičkové úrovni, je v kruzích diváků anime všeobecně známo a jen málokdo by to mohl rozporovat. Že se jim šikovně daří podávat lidská dramata a psychologická díla, jsme se rovněž přesvědčili, a to především jejich počáteční tvorbou. Někdy se jim však namísto nápaditého díla podaří vytvořit pouhý kýč, a takovým příkladem je právě Violet Evergarden. Po přečtení synopse si lze snadno domyslet, jak se bude příběh o dívce bez emocí vyvíjet, ale zhruba do osmého dílu se tato prvoplánová zápletka drží v rozumných mezích. Občas to sice trochu smrdí patosem, ale není to nic, co by bylo větší vadou – právě audiovizuální stránka a zdařilé budování fikčního světa z toho dělají vcelku příjemnou podívanou. Někdy od devátého dílu však přichází velký pan Patos a začíná řádit zcela nemilosrdně. Do psej matere, prečo to všetko musí být tak patetické a vyumělkované?! Kde bylo možné vytvořit prostor pro emotivní scénu, tam ji tvůrci nacpali, kde bylo možné pustit na plné pecky orchestrální hudbu, tam ji pustili, a jakmile Violet už postopadesáté zmínila, že jí smaragdová brož připomíná oči mrtvého milovaného nebo při pohledu na ní začala zas a znovu pateticky vzdychat, pokoušela se o mě chuť jí tu brož narvat do hloubi vývodu vylučovací soustavy. Pokud si libujete v kýčích a sledujete anime proto, že chcete být dojati, případně je pro vás audiovizuální stránka nadevše, tak vám mohu Violet Evergarden směle doporučit – tohle anime je přesně pro vás. Já ten patos však stále ještě cítím mezi zuby. Slabší 3*. (24.01.2021)