Das wandernde Bild
The Wandering Image
Réžia:
Fritz LangKamera:
Guido SeeberObsahy(2)
Thea von Harbou patří sice k nejproslulejším scenáristkám němé éry, zároveň ale byla a dodnes je činěna zodpovědnou za fabulátorské excesy, jimiž poznamenala některé filmy Fritze Langa. Putující obraz, jejich první společné dílo, jde v tomto ohledu tak daleko, až se z toho stává nezáměrná další kvalita snímku. Harbou nechá svou hrdinku zmítat se mezi dvěma muži, z nichž ten, kterého miluje, ji (pouze a jedině kvůli svému ideologicky podloženému odmítání instituce manželství) uvrhne do spárů svého bídáckého bratra. Tím je uvedena do chodu osudová lavina, která by pohnula – a pohne! – i sochou z kamene. Objevení unikátní kopie desítky let pohřešovaného mladického hříchu jednoho z největších filmařů dvacátého století v brazilském São Paulu v roce 1986 vzbudilo mezi odborníky senzaci. (NFA)
(viac)Recenzie (3)
Vyhrocená melodramata mi obecně nevadí, ovšem tady byl ten příběh, a hlavně chování jeho postav, hodně přitažený za vlasy. Doba těmhle srdcebolným a morálně vypjatým filmům, jež byly postavené na náhodě a hříčce osudu, vysloveně přála a rádi se jich chopili i talentovaní tvůrci typu Fritze Langa. Jeho přičiněním film obrazově vypadá velmi dobře a pár scén má silný náboj. Škoda toho laciného scénáře. Chybějící půlhodina filmu nijak zásadně neškodí a vše je vloženými mezititulky přehledně (do)vysvětleno. ()
Je těžké objektivně srovnávat skrovnou počáteční tvorbu Fritze Langa s jeho pěti vrcholnými mega-filmy, které záhy následovaly (Doktor Mabuse, Nibelungové, Metropolis, Vyzvědači, Žena na Měsíci) a kterým kolikrát nestačila ani tříhodinová délka. Oproti nim je Putující obraz (Das wandernde Bild) z roku 1920 pouhá rarita, u níž jseš tak maximálně rád, že se nakonec neztratila (veliká škoda, že nebylo pokračováno v Pavoucích, protože i ve srovnání s předchozími pracemi jde o mírný sestup Madony z hor). Zejména pak pro toho, kdo jej vidí na youtube v nekvalitně putujícím obrazu s portugalskými titulky. Přesto v tomhle prvním plodu spolupráce Lang/Harbou odhalíš rukopis budoucích manželů - na úvod záběr za záběrem, že nevíš, kam skočit (pěkná scéna ve vlaku a pronásledování), střední část nudně poklidná (zde vysvětlující retrospektiva, která snad byla v původní verzi pochopitelnější) a konec opět strhující (čtyři hvězdičky za kráčející Madonu, to bylo opravdu povedené). Navíc žádná ateliérová produkce! Jednou mi někdo říkal, že Tváře dětí (Visages d'enfants) by taky mohly být od Langa, když už je z onoho alpského národa; v Putujícím obrazu však natočil něco podobně alpského (pracovní název "Madona ve sněhu"). Oproti jeho ostatním raným filmům, které byly spjaty s filmovou společnosti Decla (Deutsche Eclair) Ericha Pommera, šlo o jediný snímek natočený Langem pro produkční společnost režiséra Joea Maye (proto ve filmu hraje jeho žena Mia), jemuž psal za války první scénáře. I proto tu máme happyendové "melodrama", v němž je i scénáriščin první manžel Rudolf Klein-Rogge (alias dr. Mabuse) klaďasem Wilem Brandem. ()
Filmársky sofistikovaný, scenáristicky melodramatický ( v tej horšej podobe ). Od tohto námetu, by som skôr prosil mierne sfantazírovaný prejav, v nejakej tej rozprávkovejšej, romantickejšej polohe. Avšak ide len o červenú knihovňu vo výborných kulisách. ()
Reklama