Reklama

Reklama

Doma u Moriho

(festivalový názov)
  • Japonsko Mori no iru bašo (viac)
Trailer

Obsahy(1)

Film vypráví příběh excentrického, ale uznávaného umělce Morikazu Kumagaie, který posledních 30 let svého života neopustil vlastní zahradu. Jeho malířská tvorba ve stylu nihonga se může zdát zpočátku naivní, až dětsky jednoduchá. Technikou olejomalby a akvarelu zobrazuje převážně kočky, hmyz a květiny. Za svou inspirací se každý den vydává do zákoutí své zahrady a hodiny pozoruje přírodu. O vše kolem domácnosti se stará jeho žena, ztvárněná herečkou Kirin Kiki. V jeho domě probíhá čilý ruch, přicházejí a odcházejí sousedé i návštěvníci z daleka, ale všichni mají podivínského umělce ve veliké úctě. Nově stavěná výšková budova v sousedství má však většinu jeho zahrady zahalit stínem. Slunce by tak dopadalo jen na jezírko, které dlouhé roky sám hloubil do nepoddajné země. Jak ovlivní moderní doba tohoto muže, který díky své izolaci nemá ponětí ani o existenci rychlovlaků, ale naopak ví, kterou nohou začíná mravenec svůj krok? (Eiga-sai)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (2)

dezorz 

všetky recenzie používateľa

Každá zahrada, aby skutečně ožila, musí mít nejen hospodáře, ale i nějakého prvního návštěvníka, toho, kdo vejde a uvidí. Pochválí záhony, úly, stromy i révu. Probere zdejší denní život, noční život, plevel, škůdce i pomocníky. Takže já řku: Zahrada (ani tento sličný tisk) není farma! Nic k vyčíslení, nic k zaprotokolování, nic k výprodeji. Zahradu můžeme mít, ale lépe je v ní být. Třeba s meruňkami, včelami, mandloní a tak dále… Být spolu, jaká krása. Juch! ()

Tsuki 

všetky recenzie používateľa

Kumagai Morikazu byl skutečným japonským malířem známým svými "jednoduchými", téměř dětsky vypadajícími stylizovanými malbami, ve kterých většinou zachycoval menší zvířata a jiné přírodní výjevy. Jeho příběh v tomto filmu je ovšem posunutý více do současnosti (ve skutečnosti umřel v roce 1977 ve věku 97 let). Přesto mnoho z dění ve filmu očividně odkazuje na fakta z jeho života - že zbylých 20 let života strávil doma v prostředí své zahrady (údajně ovšem sám tvrdil, že to bylo 30 let, ne pouhých 20), že odmítl udělení Řádu kultury z prostého důvodu, že ho otravuje pozornost většího množství lidí, kteří ho pak navštěvují, nebo třeba to, že tohoto podivínského malíře lidé nazývali "poustevníkem"... Ve filmu z jeho zvláštního svérázného chování těží některé humorné scény. Je to místy úsměvné, jindy poklidné - soustředěné na všední přírodní jevy v zahradě plné hemžícího se života - a někdy taky trochu bizarní. Přiznám se, že ten "klid" a soustředěná pozornost, kterou Mori přírodě věnoval, mi byla sympatická a byla to pro mě příjemná a pomalu plynoucí podívaná o životě jednoho zvláštního člověka. Na druhou stranu mi ale byl trochu "trnem" v oku ten smutný kontrast života, jaký vedl sám malíř Mori, a života jeho manželky. V japonské společnosti je dodnes běžné, že manželka svým způsobem "obětuje" a přizpůsobí svůj vlastní život svému manželovi a jeho životnímu poslání či povolání. Tohle je v podstatě vzorový příklad, zahnaný téměř do extrému. Nevím, nakolik zobrazení ve filmu odpovídá skutečnosti, ale Moriho manželky mi bylo ve výsledku líto. Zatímco on si polehával v zahradě, ona ho jen obskakovala a zařizovala všechno okolo, v podstatě se o něj starala téměř jako o malé bezbranné dítě. Není pak divu, že ve filmu dojde i na scénu, kdy Mori říká své manželce, že svůj život miluje a klidně by ho prožil ještě jednou, zatímco jeho manželka mu odvětí slovy, že ona by si svůj život zopakovat nechtěla, jelikož je ze všeho moc vyčerpaná. V tu chvíli jsem si to při sledování naplno neuvědomila, protože středobodem filmu je koneckonců postava Moriho a ne jeho manželky, ale zpětně je to vlastně velmi smutné. Je snad vyobrazení Moriho manželky (kterou hrála úžasná Kiki Kirin) pocta silným japonským ženám, které v pozadí podporují své manžely, aniž by se samy dočkaly nějakého uznání za své zásluhy? Těžko říct. Těžiště filmu leží někde jinde, ale zcela zřetelně to v něm je. Ve výsledku mám trochu rozporuplné dojmy, jelikož film na jednu stranu oslavuje tohoto podivínského malíře, ale na druhou stranu vidíme, jak žije sice zcela svobodně, ale zato jen sám pro sebe, což zas tak záslužné není. Kvůli rozporuplným pocitům je pak těžké film hodnotit, ale vidím to na pomezí mezi 3 a 4 hvězdami. Film každopádně funguje také jako zamyšlení nad tím, co je vlastně umění... (Viděno v rámci festivalu Eiga-sai 2022.) ~(3,5)~ ()

Reklama

Galéria (14)

Reklama

Reklama