Miesto splnených túžob

P. Genovese má tyhle sociální nápady v ruce. Místo splněných přání je minimalistická konverzačka s béčkovým lookem odehrávající se celých 100 minut jen a pouze na jednom místě spolu s pár herci, ale i tak dokáže divákovi zamotat hlavu. Upřímně, čekal jsem možná větší odrovnávačku s vymazlenější finální pointou a drastičtějším průběhem, ale i tento výsledek mě vyloženě nezklamal. Jen prostě ničím výrazněji nepřekvapil a ačkoliv celé tohle propojování postav, jejich tajných snů a následků jejich činů bylo fajn, žádné pomyslné filozofické hranice to u mě (bohužel) neprolomilo. (17.01.2023)

Po vynikajúcom Genoveseho kúsku v podobe Perfetti sconosciuti som sa pochopiteľne tešil na jeho ďalší film. Laťka bola síce vysoko, no po prečítaní popisu k tomuto filmu som tak či tak očakával niečo naozaj nadpriemerné. Bohužiaľ, ako sa napokon ukázalo, bolo to len moje zúfalé prianie. Mysteriózny koncept zasadený do kompozície útulnej reštaurácie vo forme konverzačnej drámy bol síce skvelý... Avšak samotný obsah a podivné okolnosti, ktoré sprevádzali jednotlivé prípady návštevníkov, to ma akosi skôr sklamalo ako nadchlo. Spočiatku som čakal, že to bude založené na tom notoricky známom biblickom príbehu, v ktorom Boh skúšal odhodlanie a vieru Abraháma, no napokon to tak bolo len čiastočne. Mnoho tých úloh mi prišlo úplne nelogických a scestných, rovnako aj niektoré priania (napr. tá krásna žena, čo si priala byť peknou?), a tak sa celková pointa často stratila kdesi na polceste. Takže z veľkých očakávaní sa nakoniec stalo mierne fiasko. Ale za ten koncept, kompozíciu, formu a dialógy dávam aspoň 3 hviezdy. (09.04.2018)

„JAK POZNÁM, ŽE NEJSTE ĎÁBEL? … „NEPOZNÁTE“…“   Ty vole… Čumím a poslouchám a čumím a poslouchám…. vo nic jinýho tady totiž nejde! Máte jen čumět a poslouchat. A přemejšlet – takže mi to v mozkovně šrotuje… a no, nic moc teda bych o sobě řekl. Další Genoveseho majštrik, tentokrát o krmiči monster, pro který je tady zadarmo potravy víc než dost.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) A řekl mi: „Tohle nebo nic!“. 2.) Bavil mě „Pozemšťan“.  ///  Thx za titule „num71“.              PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (30.03.2022)

„Vy neznáte slitování!“ - „Stejně jako vy všichni.“ Naprostými cizinci si Genovese nasadil laťku vysoko, ale ustál to se ctí. Podobně jako předchozí snímek se vše odehrává jen na 1 místě, vládnou dialogy a herecké výkony. Zpočátku je navíc divák v poměrně těžké pozici, vyvalí se na něj kvantum postav a on se v nich musí zorientovat. Ale právě dávkování informací je zde výborné, člověk si začne skládat takové puzzle; kdo co musí udělat, proč je to ochotný podstoupit a jak se tím dotkne někoho jiného. Pravidlo je jasné; nemusíš to udělat, ale pak se tvé přání nejspíš nenaplní, takže ber, jinak nech být. Postavy se začnou postupně vybarvovat, měnit svá původní přání, pochybovat samy o sobě, a to mě moc bavilo, díky čemuž mi film i poměrně rychle utekl. A tím se dostávám ke 2 záporům. Neuspokojivému konci a nezvládnuté hudbě (udělat záměrně naoko nepasující soundtrack by mohlo být fajn u filmu, který nesází na tajemno…u The Place je to spíš na škodu). Skončím proto pouze na silných 4*, těším se nicméně na další režisérův počin. (16.12.2018)

Hra s různými charaktery lidí, dialogy a mnohdy překvapivé zvraty jsou téměř neodolatelné a nutí diváka vydržet a těšit se na rozuzlení. Chybí však pořádný závěr a objasnění. Potom bych se asi utrhla ze řetězu a dost možná bych tenhle film považovala za poklad. Při snaze najít někde rozbor konce jsem narazila na poznatek jednoho z diváků. Ten měl pocit, že se lidé, odcházející po skončení filmu z kina cítili podvedeni. Asi bych to nenazvala až takhle závažně, ale pravdou je, že jsem po velmi slibném začátku čekala víc. Slabší 4* (07.12.2020)