Reklama

Reklama

Domestik

(festivalový názov)
  • Česko Domestik (viac)
Trailer
Dráma / Psychologický / Thriller
Česko / Slovensko, 2018, 117 min (Alternatívna 115 min)

Obsahy(1)

Roman (Jiří Konvalinka) je vrcholový cyklista, který se zotavuje ze zranění pomocí náročného cvičení a přísné životosprávy. Aby zlepšil svůj výkon, spí dokonce v kyslíkovém stanu, který si nechal postavit v ložnici. To ale těžce nese jeho žena Šarlota (Tereza Hofová), která už dlouho touží po dítěti. S každou další nocí v kyslíkovém stanu se jejich vztah proměňuje. Podaří se jim v tomto klaustrofobním prostředí ještě znovu nadechnout? Minimalistická studie rozpadu těla a vztahu v debutu Adama Sedláka, který byl v roce 2015 oceněn Filmovou nadací prvním místem za nejlepší nerealizovaný scénář. (CinemArt)

(viac)

Recenzie (163)

Vitex 

všetky recenzie používateľa

Těšil jsem se, poměrně dost. Co jsem si ale o postavách pomyslel v prvních deseti minutách se až do konce prakticky nijak nezměnilo. (spoilery) Je to prostě film o tom, jaké to je, když spolu žije idiot a stroj. Oba už ke konci hodně zvrací. Není to vůbec překvapivé, pokud to roztáhnete na 117 minut. Velmi mě bavily jednotlivé záběry, jak jsou vymyšlené. "Efektnost" jsem přijal jako princip vyprávění, s tím jsem taky problém neměl. Pak ale člověka zarazí množství rozostřených záběrů v druhé půlce filmu, které plní prakticky stejnou funkci jako švenky na noční stolek či postkoituální cigarety v prvorepublikových filmech: Domestik se tváří radikálně, nakonec ale často vyměkne a sex a nechutnosti divákům ukazue v autocenzurované formě. Moc se mi líbily kompozice záběrů, ale jejich barevná koncepce a scénografie celkově nedržela stejnou laťku. Zvuk jakože super, ale často velmi jednoduchou formou obstarával to, co by měl film generovat součinností všech svých složek, ne jen tlačením na pilu zvuku. Myšlenka snímku moc pěkná, ale stejně jako s těmi postavami, od desáté minuty nenastane už žádné překvapení... Zbývá jen zopakovat, co bylo napsáno už vícekrát: z Adama Sedláka něco bude. ()

Matty 

všetky recenzie používateľa

Film jako zatěžkávací zkouška. Opravdu fyzicky nepříjemný zážitek, při němž máte pocit, že vám postupně ubývá kyslíku. Stejně jako hlavním hrdinům a jejich vztahu. Zprvu ještě dokážou vést víceméně konstruktivní dialog, poslouchat požadavky toho druhého a reagovat na ně (i pokud se týče sexu, z něhož mají na začátku zjevně potěšení oba - nejde o partnerovo silové dokazování si převahy a fyzické zdatnosti). Postupně svou pozornost ale čím dál urputněji koncentrují sami na sebe, na své vlastní cíle, posunování svých tělesných limitů. Svého partnera přestávají vnímat (v záběrech s oběma je zpravidla zaostřen jen jeden z herců), nejsou ochotni ustoupit, udělat cokoliv, co jim nepomůže dosáhnout jejich záměru. Domestik je tak v zásadě stejně jako Semestr o lidech posedlých sebou samými a neschopných sebereflexe. Jenom jsou o generaci starší, víc je tlačí čas (proto taky dává smysl, že je Šarlota, která chce počít dítě, dokud může, o několik let starší než její partner) a jejich narcismus nabývá monstróznějších podob. A zejména je neničí to, že by nebyli schopni se v životech někam posunout (třebaže Roman většinou šlape na místě), ale naopak posedlost tím, kam se chtějí dostat. Při kratší stopáži by Domestik možná byl koncentrovanější a měl větší spád, ale skoro dvouhodinová délka společně s úmyslně repetitivním charakterem vyprávění (opakování omezeného množství prostředí, situací a témat, které postavy řeší) napomáhá tomu, že jste v závěru skutečně vysíleni a přejete si, aby to už skončilo a mohli jste odejít z kina na vzduch, kterého je ve filmu tak málo. Jediná exteriérová scéna je jednak pocta Zrození od Jonathana Glazera (nebo si to alespoň myslím), jednak ukazuje, že nejvíce omezující vězení nepředstavuje byt ani kyslíkový stan: Šarlotu i na čerstvém vzduchu zrazuje její vlastní porouchané tělo, před kterým - na rozdíl od vyčerpávajícího vztahu - nemůže utéct. K dojmu nemožnosti úniku napomáhá i precizní design zvuku, vytvářející (někdy záměrně dezorientující) zvukové můstky mezi záběry a přispívající k neobyčejné audiovizuální kompaktnosti filmu. Tu rozbíjejí pouze některé zbytečně specifické dialogy, které byly výsadou velmi přirozeného Semestru, ale tady, ve filmu, který směřuje od klaustrofobního psychothrilleru k domácímu (body) hororu, jehož protagonisté ztrácejí kontakt se skutečností (resp. si vytvářejí svou vlastní realitu), bych se bez nich vesměs obešel. Přesto je míra spoléhání se na vyprávění obrazem a zvukem obdivuhodná. Stejně tak Sedlákova odvaha natočit veskrze nepříjemný film o lidech, v jejichž společnosti vám rozhodně nebude dobře (náznaky citu pro „feel bad“ poetiku jsou taky něčím, co se objevilo již v Semestru). Nikoliv bezchybný, ale rozhodně jeden z nejpřesvědčivějších českých celovečerních režijních debutů, který si chci časem zopakovat, abych mohl nejen znovu projít onou intenzivně nepříjemnou zkušeností, ale také zkoumat, jak konceptuálně důsledný ten film ve skutečnosti je. 75% ()

Tosim 

všetky recenzie používateľa

Klaustrofobické a fascinující, jen tvůrci nemuseli tak protahovat ten začátek a stereotypy obou postav, připadlo mi pak, že závěrečný rozklad přišel příliš rychle. Jinak ale vynikající psychologická studie různých závislostí a druhů ovlivňování. Semestr byl pro mě jen taková hříčka, tohle už je dost vyspělý film. 90%. ()

Enšpígl 

všetky recenzie používateľa

Vysloveně nechutný na pohled, ta lidská prázdnota, podpořena kamerou odehrávající se v bytě, který v sobě nemá kus života, silné depresivum. Originálost a schopnost dělat věci jinak a kvalitně v sobě Domestik jistě má, stejně jako naprosto dokonalý zvuk, ale stavba vyprávění se mě příliš nezamlouvala. ()

Rimsy 

všetky recenzie používateľa

Fyzičnost až na prvním místě! Konečně, chce se říci. Žánr bytového hororu je řízlý tematikou Fair Play a sleduje proměny hrdinů na psychické i fyzické úrovni. Některé tělesné kousky jsou těžko zkousnutelné, ale to je jenom dobře. Mám rád, když se utahování šroubů daří způsobem, jaký svého času piloval Polanski, a precizní Sedlákova režie jde právě v těchto stopách. Žádný záběr není nahodilý či odfláklý, vše má své místo a forma tak podtrhává neurotičnost ústředních postav. Pro mě jeden z nejsilnějších tuzemských filmů za poslední roky - možná vůbec nejsilnější. ()

Algernons 

všetky recenzie používateľa

O kvalitách mladého českého talentu Adama Sedláka není pochyb. Přesně ví, co chce odvyprávět a jak k tomu přistoupit. Nudné a bez života jsou lokace, interiéry, nasvícení, režie záběrů a kamery, vše to je ale úmyslné. Krásně tak vytváří nepřijemný a hlavně klaustrofobický pocit, zaměřující se na rozklad dvou lidí a jejich vztahu. Opravdu nepříjmená podivaná, která ale rezonuje. Musím vypíchnout záběrování v kombinaci se set designem, které nám stále připomíná na co postavy myslí , na co se soustředí, jak se vidí, jak vnímají situaci a nebo co je neustále v pozadí jejich mysli. Co pro mě však filmu lehce podráží nohy je, až nesystematicky pomalé tempo, způsobeno menší a pomalým progresem celé situace, který nemusel být tak stagnující. Mohli jsme to probádat celé hloub, jasněji a k tomu v kratším filmu. Pomalé filmy mi nevadí, vadí mi, když se dlouho přešlapuje na místě. Přesto silných 6/10, ještě to ve mě bude chvíli rezonovat. Film je odvážný, nekompromisní a technicky brilantně udělaný. Oproti zbytku české tvorby to je originální, šikovný a nestrojený. ()

Shadwell 

všetky recenzie používateľa

Sex na pervitinu. ____ Hovořit v případě Sedláka o nějakém talentu či naději českého filmu je mýlka, protože on je již plně vyzrálým autorským tvůrcem, který přesně ví, co a jak chce říct. Na rozdíl od Tomáše Pavlíčka, kterému je třicet, a přesto točí, jak kdyby mu bylo šedesát (Chata na prodej), je stejně starý Adam Sedlák patřičně nekompromisní. Tomáše Pavlíčka nepotkáte na párty, kterých vymetá desítky ročně, jinak než v saku a v polobotkách. Adam Sedlák nosí kšilt a sneakersky. A o tom to (taky) je. ____ Vyjma kritického komentáře ohledně užívání dopingu ve vrcholovém sportu (atletika, cyklistika, kulturistika) nabízí Domestik další tři úžasné roviny – emancipační, transgresivní a recipientskou. (i) Zatímco hlavní hrdina je primitiv bez vzdělání, ona je vysokoškolačka. On žije v interiéru a snižuje si obsah kyslíku, ona v exteriéru dýchá zdravý vzduch a chodí plavat a běhat. On navzdory svému ježdění setrvává pořád na místě a Tour de France nevyhrál a nevyhraje, ona se doopravdy pohybuje při plavání a chození do práce a snaze posunout či alespoň zpříjemnit jejich vztah. Jenže jak víme již z Mannova Nelítosného souboje, skloubit absolutní workoholismus s rodinným životem nelze. (ii) Ještě větší rozdíl mezi hlavními hrdiny spočívá ale v tom, že on si chce snížit hmotnost, aby ji nemusel tahat na kole, kdežto jejím cílem je hmotnost naopak zvýšit (otěhotnět). Tato transgresivní rovina (tělesnost a maso jako téma), posouvající film žánrově od Hanekeho ke Cronenbergovi, tu vychází z ústředního tématu hororové literatury, kterým je maso a jeho problematika. Může to být změna jeho tvaru. Nebo je to o oživování mrtvých, o tom, jak dát život tam, kde nebyl, ale hlavně o důsledcích tohoto faktu. Soustředit se ryze na tělo a vypnout u toho mysl, jak činí trochu omezený hlavní hrdina, v sobě nese důsledky, které jsou, jak ukazuje závěrečná auschwitzsko-mauthausenovská scéna, téměř vždy katastrofální. (iii) Existují dva způsoby, jak dosáhnout v životě štěstí – buď instantní drogy (kafe, alkohol, cigarety, nezdravé jídlo), které člověka krátkodobě nakopnou, ale dlouhodobě na to dojede, a pak je druhá správná cesta, která sice zpočátku dost bolí, ale v konečným důsledku se vyplatí (frajer postaví svépomocí rodinný barák, několikaleté studium cizích jazyků). Pokud tedy někdo Domestikovi vytýká delší stopáž, je to omyl, protože filmy, které diváka bezprostředně baví, většinou velmi rychle odezní, kdežto ty divácky nepříjemnější kusy na sledování (Visconti, Kubrick) si neseme v paměti někdy až do smrti. Sedlák by samozřejmě mohl nechat film přestříhat na devadesát minut, ale pak by se z Domestika stala jenom droga. A nic víc. ____ Ve Varienty mají pravdu, když Domestika vidí jako dílo perfekcionisty. Když si hlavní hrdina u Mefistofela, což je onen inteligentní nihilista se sklonem k chastu, nechává brát krev, nevidíme vpich jehly, což se zrovna v tomto typu filmu vyloženě nabízí. Jenže pak by na nás neměl takový dopad záběr na plastový vak plnící se krví. Když přeskočíme vpich jehly, je dopad na diváka o to silnější. Přesně tyto detaily rozhodují o tom, zda má filmař věci pevně v rukou a nehraje s vesmírem tzv. kostky, anebo jen chaoticky vrší záběry a scény. Pohled na větrák generátoru kyslíkového stanu coby paralela k otáčejícím se ráfkům kola, rozostřený záběry respektive matný záběry přes stan evokující rozpadající se postavy, až na cyklisticky žlutou a pekelně červenou tlumené barvy (ač ona žlutá a červená jsou jen falešnými nadějemi), střih zvuku/mix zvuku či různě variovaná inscenace postav v rámci stejných prostorů znamenají, že se z Domestika nepochybně stane téma bakalářských analýz. Ale hlavně to znamená, že Sedlák ví. () (menej) (viac)

hirnlego 

všetky recenzie používateľa

Amatérský krátký film roztažený na celovečerák. To amatérský skoro ani neni výtka (= nezaprděný), zbytek pochopitelně jo. Akorát jsem úplně nepochopila, proč souložil se svojí matkou. ()

JFL 

všetky recenzie používateľa

Podle ohlasů nejvíce polarizující titul letošního ročníku MFF Karlovy Vary, potažmo titul, který překvapí unisono odmítnutím v jistých kruzích. Přitom, když k němu nepřistoupíme doslovně jako k příběhu jednoho vztahu a dvou konkrétních lidí, může se vyjevit jako konceptuální filmové vyjádření sebestřednosti. Scénář vrství indicie, které pomáhají stavět matoucí vyprávění a svádět pohled diváků k hlavní mužské postavě, zatímco současně různými indiciemi naznačuje, že za hranicí jeho ulity svět vypadá jinak, než jak se na první pohled zdá. Navíc podobně jako již v Semestru režisér Adam Sedlák vykazuje na svůj věk až překvapivý vhled do fenoménů společnosti, které by se ho podle ageistických předsudků neměly týkat. Po artificialitě vztahů mladé generace se tentokrát dotýká třicátnického kariérního zenitu a s ním spojených osobních krizí i nenápadných propadů plynoucích z nedostatečné (sebe)reflexe. ()

dO_od 

všetky recenzie používateľa

// Česká matka! bez Aronofskyho metafor, zbavená veškerého nadhledu a tak zbytečně explicitní, až vám z filmu bude fyzicky nepříjemně. Po technické stránce precizní a na debut velmi solidní práce, víc jsem ale v té přetažené dvouhodinové stopáži bohužel nenašel. 4/10 ()

EdaS 

všetky recenzie používateľa

Vyčerpávající zážitek, ovšem asi ne v tom smyslu, jak to tvůrci zamýšleli. Psychologický body horror, kde jsou postavy nesympatické a nezajímavé už od začátku, na český film vizuálně zvládnuté, ale šíleně těžkopádné a průhledné. Kopírka Aronofského, ovšem bez vtahujícího efektu. ()

xxmartinxx 

všetky recenzie používateľa

Koncentrovaný zážitek, který překvapivě žene - není jemný ani pomalý, jak se tváří, ale naopak celkem nezastavitelně boří cestu dopředu. Možná proto mě zklamalo, že to vlastně na konci není tak daleko od výchozího bodu. Čekal jsem, že to překročí hranice reálna k nějakému Fight Club/Black Swan rozuzlení. Každopádně takový nenačančaný Refn, no. Užil jsem si to a od Adama Sedláka a jeho týmu čekám věci. Ambice jsou, schopnost vyhmátnout nadčasové téma taky - to půjde vybrousit. ()

Dadel 

všetky recenzie používateľa

Už od prvních vteřin, když se rozezněly tóny mé oblíbené skladby od Fuck Buttons, tak jsem věděl, že jde o výjimečnou událost. Český film, jehož veškeré production values mají světové parametry. Nebýt českého jazyka, snadno bych hádal, že autorem filmu je Györgi Pálfi nebo Darren Aronofsky. Znamenitý film o fanatismu vrcholových sportovců a jeho dopadu na partnerský vztah, natočený silně klaustrofobně, depresivně a nechutně (to je klad, kdyby to někdo nepochopil:). Výborné fyzické a herecké výkony obou hlavních herců (nikdo jiný tam skoro nehraje) Terezy Hofové (dosud neznal jsem) a Jiřího Konvalinky z kapely Vložte kočku, která k filmu i nahrála hudbu. Moc tomuto filmu přeju mezinárodní úspěch (ten domácí na Lvech je snad jistý)....EDIT 2019: Tak jsem Akademii zase přecenil :-( ()

Djoker 

všetky recenzie používateľa

Sedlák dává rovnítko mezi zrůdnost dopingu v profesionálním sportu a absurdnost soužití dvou jedinců, kteří nemají absolutně nic společného. Oboje většinou končí katastrofou. Díky dvojí náloži je Domestik nepříjemný a intenzivní snímek, který svou precizností snese i přísnější zahraniční měřítka. ()

Sarkastic 

všetky recenzie používateľa

„Klid, to je moje tělo. Já znám svý tělo, já ho poslouchám. A vím, kdy mám ubrat, a kdy můžu zase přidat.“ Tak to Roman trochu neodhadl…Dokonce jsem se i zasmál (bavila mě třeba představa, jak by asi různé ženy reagovaly na to, že mají spát v kyslíkovém stanu či odlepování chladící náplasti s prostřihem na vařící se vejce)…ale to jen zpočátku. Pak mě smích přešel a dostavila se čistá deprese. Domestik je dost nedivácký (není určen širšímu publiku) a nebude vám u něj zřejmě moc dobře (i fyzicky). Nabízí střet 2 posedlostí, z nichž sice 1 zdánlivě převládá (i sobeckostí) a jeví se jako nebezpečnější, ale v konečném důsledku jsou zničující obě. A postupný rozpad vztahu doprovází změna postav v trosky, přičemž se z filmu stává solidní psycho. Domestik se na české poměry dost vymyká, ať už způsobem natáčení, tématem či technickou stránkou (u té dominuje hlavně perfektní, Lvem oceněný zvuk) a jako takový se těžko hodnotí. Sledovat ho je náročné, místy až nepříjemné, ale zároveň i zajímavé a něčím fascinující. Za mě slušné 4*. ()

Gilmour93 

všetky recenzie používateľa

Když umělé oplodnění a elektromotor ukrytý v rámu nejsou řešením.. Deficit v tréninku, sebeúctě, morálce, mateřství a partnerských vztazích řešen bojem s vlastním tělem. Statické záběry plné sterility a fyzičnosti, hudba chvílemi jak z útrob mimozemské lodě, případně jejího přistávání, přátelsky děsivý Hanuš jako doktor Ferrari z kotelny a s blížícím se koncem body horror, při kterém postavy vstoupily do telepodů jak kdysi Goldblum v Cronenbergově obtížném hmyzu a smíchaly své DNA…s čím vlastně? Škoda formy a často i obsahu dialogů, které tomu dávaly spíš punc trenažéru než ostré jízdy na rozpáleném asfaltu.. ()

Psema 

všetky recenzie používateľa

Prý český Aronofsky. No, bereme-li v potaz, že jsme národ zlodějského estébáka, který krade odkudkoli a kohokoli, jedná se vlastně o příhodné přirovnání. Domestik Aronofského vykrádá opravdu solidně, aniž by však dokázal replikovat schopnost pohltit a emocionálně skrze postavy a jejich pád ždímat. Čemuž se obvykle říká dobrá režie. Snahu o invenční snímání každopádně cením, stejně jako střih zvuku. Ale co s tím? ()

JitkaCardova 

všetky recenzie používateľa

Asi bych se v popisu toho, co jsem viděla a cítila, jen málo odchýlila od toho, co tu rozepsal Matty (včetně soulehlostí a styčných ploch se Semestrem), a možná bych dokonce přidala několik vlastních konkrétnějších pochvalných postřehů. Ale pro mne schopnost tohle všechno takto vymyslet, natočit a nechat působit ještě nestačí na to, abych to vnímala jako plnokrevný film. Tohle je pořád ještě spíše násilím ovládnutý a použitý filmový materiál, etuda, necitlivá sonda, zbraň, neodpoutaný autorský konstrukt, skoro až zlý nástroj zkoumání, palčivý komentář čehosi ohledávaného spíše než autonomní, svébytné filmové dílo, jemuž vedle pronikavosti musí být vlastní i nadhled. Tohle jako by byla spíš pomsta, umělecky obalená potřeba ublížit. Počkám si ale, co přijde dál. *~ ()

Súvisiace novinky

Kino na hranici - on-line na konci listopadu

Kino na hranici - on-line na konci listopadu

10.11.2020

Po dvou nezdařených pokusech uspořádat filmový festival Kino na hranici v tradiční podobě se organizátoři rozhodli, že letošní ročník uspořádají on-line. Bude se konat ve dnech 23.–29. listopadu.… (viac)

Nominace na Ceny české filmové kritiky 2018

Nominace na Ceny české filmové kritiky 2018

03.01.2019

Rok se s rokem sešel a přichází na řadu rozhodování o nejlepších filmech roku. Tentokrát je řeč o ryze domácích filmech a ke slovu se dostanou pro změnu kritici, dnes byly totiž čerstvě oznámeny… (viac)

Česko vyšle do boje o Oscara snímek Všechno bude

Česko vyšle do boje o Oscara snímek Všechno bude

14.09.2018

Snímek Všechno bude režiséra Olma Omerzua (Rodinný film) byl vyslán za Českou republiku do bojů o nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek. O nominaci rozhodlo hlasování členů České filmové… (viac)

Vary přivítají šestici domácích režisérů

Vary přivítají šestici domácích režisérů

02.06.2018

53. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary uvede v soutěžním programu rovnou šestici českých snímků. V každé ze soutěžních sekcí se představí dva domácí režiséři. V Hlavní soutěži se o… (viac)

Reklama

Reklama