Alenka v zemi zázraků

Vypravěčský film očima jedné holčičky, je vidět, že nebyly peníze, vypadá to jak amatérský film.Nevím, jak do toho Dvořák, Postlerová,Polívka nebo Žilková do toho mohli jít.Je to nuda a šeď, obrazy nesouvislé, kdyby to nešlo v kinech a byl to studentský film, tak si člověk řekl fajn, učí se, ale tato nuda šla v kinech i v tv. Takže za mě 20%, jen prosím Otakara Schmidta ať už radši netočí. Je mi stydno za ty herce, že v tom hráli. (02.04.2021)

Bretoňskou selku na vás! (Kdo nezná, tak si dohledá ve Wikicitátech.) Pedofilně vyhlížející (proč má holčička pořád namalované oči jako dospělá?) filozofická esej, jakou byste si mohli natočit sami o svých rodičích, babičce, dědovi, sourozencích, pokud znásilníte nějakou slavnou knížku (nebo hned dvě), před kameru nacpete červené filtry a v After Effects použijete sépiovku, koupíte si dron, budete točit jako přes skleněnou kouli, a budete se tvářit jako jediní na světě, které postihlo, že se nějakým zázrakem dopracovali ke křtu. Celé to své vzpomínání si sepište, nechejte někoho oddeklamovat jako v rozhlase, a pokud bude přece jen potřeba nějakých hereckých kreací, vyberte klidně neherce, kamarády. Jako ale vážně - proč se mankote pořád skákalo mezi Brnem a Prahou? Proč je tam Mikulov? Co ta scéna zcela amatérská scéna v krámě? Vážně bylo nutné z Malého prince udělat Jezulátko? (Připomnělo mi to, jak ježíšek vyrostl a stal se z něho Děda Mráz.) Italskou babičku hraje blonďatá a modrooká Žilková? Která neumí ani slovo italsky kromě Si a Bene? A Polívka jako ukrajinský děda? Jako já chápu, oč tvůrcům šlo, myšlenka je to vznosná, ale to zpracování... Prostě, bretoňskou selku na vás. Na delší rozbor nemám síly, bylo by toho moc. ---EDIT: Ale přece jen. Na rodinný film nechápu, proč je tolik záběrů ženským do výstřihu. A to divadlo tlustých hereček má být nějaké kopírování Felliniho? (21.04.2019)

Alenka v zemi zázraků by nám chtěla říct něco rádoby impozantně uměleckého a jak se tak více a více snaží, tak jí to jde pořád hůř a hůř. Infantilnost děje a příběhu nebere konce, představy přibližně desetileté holky neodpovídají realitě. Copak jste už poznaly žákyni třetí třídy, která se vyzná v prokletých básnících a ze všech nejvíce miluje Arthura Rimbouda? Zná tak Malého prince, který se jí zjeví v jedné z pražských věží a na Pražském hradě, což opět zavání pokusem o něco echt kulturního a s realitou to nemá nic společného. Desetiletá holka má jiné záliby, jak by řekl kdejaký kulturní kritik, kýčovité. Tím samozřejmě myslím bárbínky, princezny Sofie, petshopáky, slizy a spoustu jiné zábavy, kterou naleznou v dnešních chytrých mobilech. Určitě si nebude tedy povídat s Malým princem, koukat na svět obrovskou průhlednou koulí, v kufru si schovávat duhové kuličky, plavat s filmy z foťáků 90. let a nosit na hlavě upletený věneček. Možná je to pokus o poetické vypravování, ale je to bohužel pokus o poetické vypravování mimo mísu. A tak jediné, co se na tomto příběhovém paskvilu dá alespoň kladně hodnotit, tak to je vizuální zpracování filmu a nádherné záběry Mikulova, Brna, Prahy a především Benátek. [66. hodnocení, 6. komentář, 36%] (23.04.2019)

Není to úplně běžná pohádka. Holčička kráčí duchovní poutí jako něžná i zábavná rodinná kronika. Neustálý komentář vypravěče trochu narušuje přirozenost děvčátka s vnitřním světem fantazie. Na druhou stranu je osobní vyznání vypravěčky dojemně upřímné. Na mě je to moc dlouhé a chtělo by to střihově i dramaturgicky vytřídit hlavně kvůli chudákům malým divákům v kině. Je to takové moc přelyrizované a přestylizované. Na to až děvčátko dojde k dospělosti si počkáme skoro dvě hodiny. Dětská představitelka má takové inteligentní a emotivní oči. Básníka Holana mám dlouhodobě rád. Z bezhraniční představivosti dítěte se tedy rodí jak překrásné obrazy. Od cestopisných výletů s benátskými motivy přes lekce baletu po běžné oslavy svátků dýchá z plátna nálada krásného dětství. (29.11.2019)

Človeka zamrzí, keď na festivale vymákne film, ktorý sa úplne minie s jeho pôvodnou predstavou, o čom to bude. Alenka totiž nemá takmer nič s tou od Lewisa Carola. Jedná sa o nesúvislé sekvencie umeleckých záberov doplnené často monológom občas dialógom, v ktorom si pani režisérka vzletne spomína na vlastné detstvo a sny. Dozvieme sa napríklad, že už ako 9-ročná milovala Verlainove básne (neverím), či sa zamýšľala nad duchovným životom. Film nie je ani náhodou rodinný, pretože na to, aby ste pochopili všetky symboly a odkazy (Ján Nepomucký) potrebujete mať aspoň maturitu. Skrátka pani režisérka svoje 40 - ročné ja, prevtelila do 9 - ročného dieťaťa presviedčajúc diváka, že už vtedy sa na svet pozerala skoro tak chápavo a hĺbavo ako dnes. Žilková ani Polívka sa do im určených rolí vôbec nehodili a bolo mi až trápne sa na nich pozerať. Viktorie Stříbrná (Alenka) tam viac "pózovala" ako hrala. Zlínfest 2018 (30.05.2018)