K smíchu

Tento seriál má několik důvodů, proč by je divák a milovník filmů, potažmo v tomto případě seriálů, měl vidět. Jedním je tvůrce a tím je Michel Gondry a druhým je hlavní role, kterou si tu užívá Jim Carrey. Pokud totiž filmy, potažmo seriály a filmový Hollywood obecně trošku sledujete, tak víte, že Michel Gondry ujíždí na efektivnosti a anti-hollywoodském absurdistánu. No a Jim Carrey? To je herecká postava, která prostupuje celým mým životem, takže zde důvod vidět jeho v čemkoliv absolutně postrádá důvodu se obhajovat. Nicméně u výsledku bych byl trošku rozporuplný. Pokud totiž znáte práci Michela Gondryho, tak můžete počítat s tím, že zde to jiné nebude. Na druhou stranu, Jim Carrey tu hraje trošku sebe a nemůžu se rozhodnout nad tím, jak moc sebe hraje. Jeho postava je totiž hodně smutná a místy tak depresivní, že ona deprese prostoupí až do vašeho vědomí. Možná ale proto mě ten seriál tak moc zajímá. Jim a deprese? Že to nejde k sobě? (14.11.2018)

Na druhou sérii K smíchu jsem se po první sérii chystal poměrně s opatrností. Přeci jen existovali diskuze na téma, jestli si tímto seriálem Jim Carrey tak trošku nezfilmoval svůj životní příběh. Po druhé sérii už ale můžu říct, že si to nemyslím. Spíš si myslím, že si zrealizoval zajímavý námět, kde měl možnost říct pár svých myšlenek a názorů, kvůli kterým se pro nepochopení v minulosti raději uchýlil do samoty, kde poslední léta tvoří více, než se realizuje ve filmovém světě. No a nakonec musím říct, že ač jsem si někdy v polovině seriálu myslel, že tahle série bude slabší, tak poslední tři díly mě přesvědčily o opaku. Speciálně pak poslední díl, který byl jednoznačně to nejlepší, co tato série nabídla a určitě kvůli ní stojí za to vydržet u seriálu až do konce. Takhle by to mělo zůstat, takto by to mělo skončit. Tak doufám, že to tak také dopadne. Pokud ano, bude to jedno z nejhezčích seriálových zakončení, které jsem kdy viděl. Díky Jime, některé tvoje názory o podstatě štěstí každého z nás mi stále rezonují v hlavě. (28.11.2020)