Eddy

Snůžka nesympatických charakterů zabředává do sraček v multikulti Paříži, kde lidi "nerozumí" pokud je na přetřes téma, které jim nevoní. Díky Chazellově režii je ale nečekaně podmanivé to sledovat. Herci ty zmrdy a životní trosky hrají jistě a s chutí. Koncept co epizoda to jiný pohled na věc je zajímavý... Celé to trochu připomíná citovou ždímárnu ve stylu Ordinace v růžové zahradě (jen stokrát lépe natočenou) se skutečnými herci a kvalitní režií, ale ta hudba to neskutečně zvedá. Dramatický oblouk celé série je ukázkový a nesympatické postavy se pomalu perou o divákovo odpuštění. Jeden z dialogů v závěru mi připomněl spolužáka Tomáše, který taky musel hrát klasiky, ale pak to začal dělat po svém a teď je to eso na které stojí lístek přes tisícovku. (10.05.2020)

Sledovat sérii THE EDDY je jako si poslechnout nový song. Ze začátku nic moc nechytí aby si vás vzápětí poněkud podmanil a s každou další slokou zcela získal..Tak jako každá dobrá píseň graduje i tady to není výjimka. Co díl to jiný pohled na věc, kterou je především poctivá muzika, kterou každý z aktéru má v krvi. (10.05.2020)

Parádní hudba, teda pokud se Vám aspoň trochu líbí jazz. Naštěstí pro mě se nejedná o ,,echtovní jazz", ten moc nemusím. Zápletka s vraždou a následným lhaním, kličkováním Eddyho, bylo opravdu přehnané, nelogické, natahované přes míru. Nezapomenu na scénu na svatbě, kde úžasně vystřihli Cant Stay Away, vlažný potlesk..začali pak hrát Michala Davida.. (04.01.2021)

Není to La La Land a ani Whisplash. Je to něco jiného a dost zajímavého. A rozhodně se vyplatí do toho investovat svůj čas. Více zde: https://plotpoint.sk/recenze-the-eddy-jazzovy-serial-od-tvorcu-la-la-landu/ . (22.05.2020)

The Eddy je svým způsobem jazzový jam v seriálové podobě. Co díl, to jiný pohled na věc, to sólo jiného nástroje a další puzzle do skládačky. Každý si tu vystřihne svůj part a ať už si ho oblíbíte, nebo vám jde proti srsti, celé to do sebe ve výsledku skvěle zapadá. A když už zmiňuji jazz, ani The Eddy není na první dobrou. Člověk potřebuje chvíli, aby si začal klepat nohou do rytmu. První dva díly režírované přímo Chazellem tuhle pomyslnou skladbu hezky uvedou, abychom jsme se pak přesunuli na zmíněné sólové party, kdy některé jsou excelentní a jiné minimálně nezklamou a dovedou nás až do společného finále. Kromě hudby pro mě nejvýraznější stránkou byly herecké výkony a postavy samotné. Nikdo z nich není úplně sympaťák, všichni mají svých problémů nad hlavu a herci si tyhle role užívají a hrají je na výbornou. I díky seriálové formě má člověk prostor si k nim vytvořit vztah a moderní Paříž je tomu skvělým jevištěm. (14.04.2023)