Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Postarší zámožný Nakajima ( Toshiro Mifune ) je posedlý děsivou představou atomové katastrofy. Jeho vroucné přání spasit celou rodinu útěkem do Jižní Ameriky však nařáží na silný odpor dětí, které si uvědomují, že by se tím výrazně zmenšilo jejich očekávané dědictví a rozhodnou se raději otce nechat prohlásit za nesvéprávného. Herecký výkon pětatřicetiletého T. Mifuneho v roli starého muže balancujícího nad propastí je naprosto strhující... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (51)

Exkvizitor 

všetky recenzie používateľa

"Často se musím ptát sám sebe: Je blázen on, nebo jsem blázen já?" praví postava psychiatra na účet hlavního hrdiny, který je svým okolím považován za šílence, přestože zůstal možná jediným, kdo má v situaci bezprostředně hrozícího atomového konfliktu stále všech pět pohromadě. Žiji ve strachu je smutným, ale působivým svědectvím o době, kdy studená válka byla mimořádně horká a existenci bipolární světové civilizace zajišťovala jen rovnováha strachu (dnes nahrazovaná o málo bezpečnějším unilateralismem Západu, který stále disponuje dostatkem bomb k vymazání této planety z mapy vesmíru). Jinak Mifune v tomto díle podává svůj životní výkon! Viděl jsem (asi jako každý) mnoho mladých herců hrát starce. Mifune je všechny strčí do kapsy. ()

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Kurosawa je z mého pohledu silnější tam, kde se od mýtické minulosti plné samurajů vrací do současnosti a zpracovává závažná témata hýbající Japonskem jeho doby. Žiji ve strachu je psychologické drama o podnikateli, který je v 50. letech 20. století až příliš zaměstnaný myšlenkami na válečné útrapy 2. světové války a zejména na jaderné výbuchy v Hirošimě a Nagasaki. Strach z nové války a jaderných zbraní se pro něj stává posedlostí do té míry, že začne plánovat emigraci do Jižní Ameriky. Tomu se ovšem celá rodina brání, ať už proto, že by ztratila úspěšnou firmu, nebo z důvodu kulturní bariéry a neznalosti španělštiny. Věci dojdou tak daleko, že rodinný konflikt musí řešit soud a rodina se rozhodne svého patriarchy zbavit odklizením do psychiatrické léčebny. Dobře zahrané, výborně zrežírované a především je to film, který něco vypovídá o japonské společnosti své éry. Celkový dojem: 80 %. ()

Reklama

Superpero 

všetky recenzie používateľa

VYNIKAJÍCÍ!!! Ze všech těch Kurosawových perel je tahle nejblyštivější. Fakt úchvatný film díky mnoha věcem, ať už je to originální příběh, mistrova režie či naprosto dokonalý herecký výkon Toshira Mifuneho. Glorifikování hereckých výkonů je běžná věc, ale toto mě dostalo. Prostě jeden z filmů, které by si vnímavý divák opravdu neměl nechat proklouznout mezi prsty. ()

kitano 

všetky recenzie používateľa

Pan Kurosawa nam naserviroval film plny detailov a mnozstva nevypovedanych otazok. Tento film prinuti rozmyslat kazdeho. A prinuti vas o tom rozmyslat naozaj vazne. Sila filmu spociva aj v tom (ako aj v ostatnej Kurosawovej tvorbe), ze na vyjadrenie podstaty pouziva velmi lahko pristupne a zrozumitelne prostriedky (priklad zo zivota) a tak nieje treba uporne sa sustredit, aby vam nieco neuniklo, ale staci kludne sledovat a prezivat pribeh. Film je tak ludsky, ze si priam uvedomujete ze to vsetko sa odohrava aj v skutocnom zivote okolo vas. Film otvara diskusiu k otazkam ako - Je verdikt sudu zarucene spravodlivy? Je to len subjektivny nazor posudzujucich avsak pravda moze byt inde? Uvedomujete si ako vase ciny vplyvaju na vsetko okolo vas? Je blazon on, alebo ja? Pozrite si tento skvely film, zamyslite sa a nechajte si chutit. A Toshiro Mifune je famozny. (10/10) ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Kurosawa vedel akou formou sa vyjadrovať k aktuálnym spoločenským témam a zároveň skúmať aj ľudskú psychiku a jej temnejšie stránky. Toto spojil vo výborne fungujúci celok vo filme Žijem v strachu, kde reaguje na nedávnu japonskú atómovú katastrofu a vhodne ju dopĺňa typickým ľudským sebectvom. Mne z toho vychádza, že ľudia sú všade a stále rovnakí. ()

Galéria (34)

Zaujímavosti (4)

  • I Live in Fear bol prvým prepadákom po obrovskom úspechu Rašómona (1950). Aj preto bolo západným divákom umožnené ho vidieť až o 6 rokov neskôr, a to na Berlínskom filmovom festivale. Vzbudil tu veľkú pozornosť, pretože Nemecko si v danom období prežívalo vlastnú etapu Studenej vojny. Do USA sa dostal až o ďalšie 2 roky. (Dr.Cilka)

Reklama

Reklama