Nejkrásnější

Je trošku zvláštne vidieť Kurosawu v pozícií filmára propagandistického filmu. Podobne ako v prípade jeho prvotiny Sugata Sanshira je aj tento film zaujímavý skôr z toho historického aspektu. Sledovať náznaky rukopisu, ktorý sa už v týchto ranných filmoch formoval je zaujímavé. Tým pádom sa nedá Akirovi uprieť vízia s akou k svojim dielam pristupoval. Ten film je úsmevný a funkčný len v rámci toho čo predstavuje. Nič viac. A mimo fanúšika režiséra bude asi táto vec pre kohokoľvek iného strata času. Dnes má takmer nulovú výpovednú hodnotu. To ale neznamená, že by bol nudný alebo zlý. Len skrátka jeho zmysel trval asi rok. Rovnako podivné je vidieť v tomto filme aj Takashi Shimuru. Nuž, jesť bolo treba a práca bola, aká bola. Pozerateľné to je a má to kopec nápadov. Čakal som, že budem trpieť podstatne viac. (02.04.2022)

Druhý Kurosawov film bol nakrútený na základe vládnej požiadavky počas vojny. Jeho primárnym cieľom bolo manipulovať ľudí, pripomenúť im potrebu obetovať sa a trpieť za cisára, za vlasť. Príbeh skupiny dievčat pracujúcich v továrni pripomína nám známe "výplody" umeleckého smeru zvaného sociálny realizmus. Napriek tomu ide zrejme o najlepší propagandistický film, aký bol kedy vyrobený. (06.02.2005)

Režijně nadprůměrný film s mnoha krásnými postupy a kamerovými záběry. Bohužel tento dojem ustupuje výrazně do pozadí propagandistickým scénářem. Občas by si asi člověk měl tyhle hrůzy pustit, aby se mohl pozastavit nad tím, co dokáže lidský mozek vyprodukovat. Tak jen aby se nám doby těchto kousků zas nevrátily! (01.08.2011)

[8th International Film Festival in Thrissur, Kerala, India] *** Tenhle snímek je stejně propagační a agitační jako Orwellovo 1984 nebo Hesseho Hra se skleněnými perlami. Kurosawa si z družiny mladých dívek shromážděných a zacvičovaných pod odborným dohledem učitelky a skupiny plánovačů výroby učinil svéráznou duchovní školu - a v tomhle smyslu natočil v podstatě svůj tyypický snímek vycházející z pochopení, že každý člověk je přirozeným sídlem vznešenosti a soucitu a že duchovní vývoj spočívá v prohlédnutí pošetilosti pýchy a v nazření, že jednání lze motivovat z těchto vyšších a přirozenějších pohnutek. *** Na všechny morální, osobní i společenské potíže, jimiž dívky i jejich vedení procházejí a které plynou z jejich svízelné, násilné a ryze nepříjemné situace (není to radostné, jak by tomu chtěla agitka, že mohou daleko od venkovských selanek svých domovů a odtržené od chodu rodin do úmoru dřít u strojů pro dobro vlasti), představují stupně na cestě k duchovnímu růstu každé z nich - a podle toho, jestli se jiim daří nebo nedaří ve ztížených podmínkách uspět na téhle cestě, se jim pak také daří poprat se jako skupina s nástrahami výroby - linka na grafu jejich výkonosti stoupá, jsou-li se sebou vnitřně spokojeny, nikoli proto, že by uvěřily na nutnost a morální správnost plnění kvót, ale protože jejich závazek pro ně představuje úkol, trénink, a ony nesmějí selhat a nechat se jím obrat o energii. *** Kurosawa obratně vyklouzl ze smyčky vládní objednávky - propganda to je i není podle toho, kdo se dívá, jak kdo filtruje realitu. Dívky se tu však rozhodně nevzdávají osobního a intimního prožívání a růstu ve prospěch výroby a propragovaného blaha společnosti. Ba co víc, to se po nich dokonce ani nežádá, jejich vedení také ví, že cesta ke splnění jakéhokoli vytčeného cíle záleží v duševní integritě a vysoké etice každého jedince v celku. *** (16.02.2013)

Film, jež k divákovi promlouvá ne skrze hluboké dialogy, ale prostřednictvím řeči těla, výrazů ve tváři pracujících slečen a propagandistických nápisů na zdech. Ukazuje bezmeznou (až slepou) oddanost japonského lidu, nutnost přispět svým dílem, dokonce i za cenu vlastního utrpení. Posouvá se děj někam? Ani zdaleka. Za emoční poselství, které se v jeho pozvolném rozvíjení skrývá, si však své hodnocení zaslouží. (30.10.2016)