Divosi

Mohlo to byť kratšie cca o 10 minút, a ide o ten typ filmu pri ktorom je mi úplne jasné prečo sa ľuďom nepáči. Na druhej strane je to výsostne originálne, audiovizuálne fantastické, mizanscéna je premyslená a celé je to koherentné a drží to pokope. Takisto to prirodzene zapadá do Mandicovej filmografie, je to poplatné jeho štýlu, ktorý rozvíja už nejaký čas. Chápem keď to niekto odsúdi kvôli tomu , že ide o style over substance, ale pre mňa je ten style jedným z najsviežejších, ktoré sa momentálne v kinematografii vyskytujú. Naviac spôsob akým sa tu, podobne ako v zvyšku režisérovej tvorby, využívajú fantasy elementy je úplne podľa mojho gusta - ide o zvláštnu surrealizmom nasiaknutú hommage fantastike nemého filmu, v podobnom duchu ako to robí Guy Maddin, no stále svojsky. Takisto sa tu pristupuje k téme sexuality a jej objavovania úplne inak ako v drvivej väčšine vecí čo som videl - opojný pocit z naplnenia svojich túžob je tu primárny, či už v sexualite alebo aj v tom ako sa chlapci radujú z "odchodu" kapitána. Nejaké racionálne aspekty, respektíve hlbší rozbor toho čo s takýmito túžbami prichádza, sa v tomto filme vôbec nevyskytujú. A to je dobre. (23.09.2018)

Představte si atmosférické dobrodružné vyprávění ve stylu Karla Zemana s kouzelnou starožitní stylizací (včetně pár výjevů, které tu hodně evokují scény z Cesty do pravěku, Vynálezu zkázy či Ukradené vzducholodi), přidejte si do toho kuriózně zakomponované LGBT motivy, spoustu nechutných bizarností a sexuálních úchylek včetně pohlavního aktu chlapce s rostlinou nebo pomalovaného penisu starého kapitána... ufff, a možná si pak téměř dokážete představit, jak asi ti Divoši vypadají... Vzhledem k tomu, že mají naprosto špičkové vizuální provedení včetně osobitě pojatých kulis ostrova a také skutečně napínavý děj s dobrodružnou plavbou lodí a putování po ostrovu, mě ti Divoši často i bavili. Přestože v nejedné scéně na mě byli až příliš nechutní (třeba ty homosexuální hody na pláži), zároveň z nich často dýchala tajuplná atmosféra a některé bizarní nápady jsem i ocenil (např. vyplavenou mrtvolu kapitána, na níž je pohled groteskní a děsivý současně). Dojde i na pár zvratů, z nichž ten klíčový mě teprve překvapil – jenže i tak mám ještě problém s přehnanou stopáží, kdy zejména v posledních minutách se už film hodně táhne a myslím si, že by mu lépe prospělo prostříhat to na klasickou hodinu a půl. Na jedno zhlédnutí velmi originální zážitek, až natolik, že tomu možná nějakou tu úchylnost v rámci osobitosti občas i odpustíte, ale podruhé si Divochy už určitě nepustím. [65%] (27.09.2022)

Popravdě, já bych v tom lartpourlartismus neviděl. Sice zde forma obsah hodně převyšuje a k nějaké myšlence to moc nedospěje (i když...), ale zároveň to nejsou ani samoúčelné vizuální onanie, protože to má příběh a všechny ty bizarní prvky a nápady s ním plně souvisejí. Opravdu tam nejsou jen tak. Jenže i tak s tím filmem mám určitý problém - na jednu stranu je to celé vyloženě o sexu a díky tomu je zde hromada odvážných, dost bizarně nechutných scén, které občas působí perverzně až moc. Ne, že by mě to bůhvíjak šokovalo, už jsem toho viděl skutečně dost, ale zase na druhou stranu, sledovat několikrát, jak tu všichni s chutí žerou šťavnaté ovoce vypadající jako velké chlupaté varle a podobně laděné nápady... no ne vždy jsem to prostě shlédával opravdu zajímavým. Perverzní je tu snad úplně všechno a režisér je podle mě pořádný úchyl, přičemž nejblíž má asi k vyvinutější verzi Jodorowského, která umí své nechutné nápady využít (na rozdíl od něj) a Noému, se kterým má společné i to, že neví, kdy přestat a kdy už je čeho moc. Navíc tu některé scény trvají zbytečně dlouho a znova si to už asi fakt nepustím. Jenže na druhou stranu musím uznat, že vizuál to má naprosto skvělý, působivě natočených scén je zde taky dost, v nápadech je to skutečně kreativní a všechny s příběhem opravdu souvisí, přičemž i ten samotný příběh se vyvíjí dost zajímavě a ten zvrat v závěru mi přišel hodně povedený (nehledě na některé scény, které s ním souvisely) a taky to místy má dost podmanivou atmosféru. A hodně se mi líbila i hudba, v některých částech. Jinak ten film po příběhové stránce ale fakt nemůžu moc kritizovat, protože s ním Mandico pracuje fakt skvěle a všechny podivné nápady v závěru vysvětlí (včetně důvodu, proč do ústředních rolí několika delikventních chlapců obsadit samé ženy). Celkově to vidím na tři, ale rozhodně to pro mě je nezapomenutelný zážitek a rozhodně to není žádný průměr - jen v tom některé prvky šly úplně mimo mě. 3* (08.06.2022)

Jako kdyby spolu Gaspar Noé, Nicholas Winding Refn, Harmony Korine, Karel Zeman, Jules Verne a Alejandro Jodorowsky měli orgie – anebo dítě. Francouzský experimentální snímek 'Divoši' je fantasmagoricky pohádková, alegoricky surreálná, formálně překombinová transgender robinsonáda, která vás učaruje svým perverzním sex-appealem a staromódní art-house stylizací, jakou jste v rámci queer cinema ještě neviděli. Bertrand Mandico je snílek. (26.02.2022)

1.4.2023 Já bych osobně řekla, že Mandicův nejnovější snímek After Blue je o něco lepší. Možná je to jenom tou větší mystickou a futuristickou atmosférou, nebo jeho hraním si s vysokou škálou barev a efektů, jelikož tento snímek, Divoši, byl natáčen z většiny, fakt skoro celý na monochromový celuloid. Některé záběry byly ale barevné, k čemuž se v okamžiku dostanu. Celý snímek byl rámován černým tlustým rámem, který měl zaoblené rohy, takže to dávalo víceméně větší atmosféru 20. let (s pomocí natáčení na celuloidový pás).Jako efektivní metodu též použil promítání pozadí v některých scénách, stejně jako vysoký kontrast a expozici ve většině z nich. Nu…zpět k barevnosti, která spolu s 90% použitím monochromu vytváří mezi sebou perfektní dynamiku, která tento snímek a jeho divnost naprosto vybalancuje. Též mám pocit, že barevnost byla často použita v momenty, kde se jednalo o nějakého vůdce, ale to se mohu pouze mýlit. Celkový vizuál který je vysoce kontrastní, bláznivý a částmi i třpytivý je něco typického pro Mandica. Znovu použil lehkou hru s rozostřeným světlem v jednom záběru stejně jako v After Blue. Nebo i lehké podhledy, které jsou tu ale hlavně proto, že pár snímků vidíme ze subjektivity/pohledu další postavy, což je další specialitou, kterou Mandico často užívá. A ani dvojexpozice či víceexpozice nemohli chybět. Teď jsem byla schopna se podívat více pod kůži Mandicových filmů a jeho typických znaků. Samozřejmě tam zapadá i erotickost, které se budu následně později věnovat .A co nesmí v barvě obrazu chybět je barevný vertikální tint, užit u barevných záběrů. (09.08.2023)