Kapitán

Kdyby to nebylo podle skutečné události (a zobrazená je, až na pár výjimek, velmi věrně), asi bych to vypnul. No, takhle jsem zůstal. Válka dělá z lidí zvířata, jen málo filmů to tak věrně zobrazuje jako Kapitán. Němcům se povedl casting v čele se zdánlivě neviňoučkým Maxem Hubacherem, který bezcitného sociopata hraje parádně (dá-li se to tak říct). Armáda, stačí se začít chovat jako arogantní důstojník a už to jede. Konečný chaos Třetí říše umožnil nekonečné množství odporných zločinů, o tomhle jsem neměl tušení a to jsou mojí specializací soudobé dějiny. Němci jako by v závěru války rezignovali na zdravý rozum a podřízeně čekali na svůj osud, jako by pocit kolektivní viny způsobil neschopnost učinit cokoli, aby to krvavé a nesmyslné šílenství skončilo. Jeden z důvodů asi byli zástupy fanatiků, kteří do poslední chvíle věřili v konečné vítězství. To je jedna sorta lidí, druhou byli ti, kteří po letech ztratili jakoukoli lidskost. A těch je ve filmu přehršel. Výsledkem je naprosto nesmyslný masakr chudáků, kteří už prostě jen nechtěli na konci války umřít. Bohužel stačil jeden magor a bylo to. Škoda v závěru toho německého soudu, takhle to nebylo. Film je studený a ledový, nemá takřka emoce, což jen zdůrazňuje stav německých vojáků na konci konfliktu a evokuje praktickou odpornost celého filmu, Opět nedokážu nezmínit Nabarvené ptáče, v porovnání s tím je to jen podbízivá a prázdná sračka. Film by klidně mohl být prevencí na středních či vysokých školách, společně s nějakým psychologickým výkladem, protože tohle by se prostě nemělo opakovat. (08.04.2020)

Skvelá sonda do psychológie človeka, ktorý dostane do rúk moc. Navyše v atraktívnom prostredí rozpadajúcej sa Tretej Ríše. Kapitán má takmer dve hodiny, ale nudiť nestačí. Samotný záver síce film málinko strháva v kabaretnú tragikomédiu, ale možno je to potrebné, aby človek ustál predchádzajúcu silnú kávu. A ona tá kabaretná dekadencia k celému teátru vlastne patrí. Vo výsledku sú tu obnažené slabosti ľudskej mysle. Moc vo vlastných rukách skrátka nedokáže ustáť každý. Zamiloval som si hlavnú postavu, tá prejde neuveriteľným procesom premeny povahy a správania. Kapitán Herold je jedna z najlepšie napísaných hereckých postáv zo sveta 2. sv. vojny a zároveň odporúčam samotný film, kde sa tých nacistických postáv dá obľúbiť viac. Pre mňa predovšetkým Josef Sichner a Kipinski. Veľmi ťažko som sa s týmto snímkom lúčil a chcel by som proste viac. (Vďaka za odporučenie Real Tom Hardy). (17.11.2019)

Geniálně natočený film o jednom svobodníkovi jménem Herold,který najde důstojnickou uniformu v opuštěném autě a probudí v sobě to horší JÁ o kterém neměl ani tušení.Po tom co si díky novému ošacení začne hrát na kapitána se k němu připojí několik dalších vojáků a spolu masakrují přesně stejné typy lidí jako byli oni sami.Chladnokrevnost je tu vidět na každém rohu a otázkou je zda byl Herold takový hajzl od přírody a nebo zda ho k tomu donutily okolnosti blížícího se konce vyčerpaného Wehrmachtu.Jeho jednání to neomlouvá a právem byl se svými kumpány po válce odsouzen a popraven.Příběhově ta známá byrokratická německá preciznost kontrolovat každého podezřelého dostává trhliny asi stejně jako v dramatu Von Ryanův Expres(1965).Jinak je to velmi povedené a hlavně neokoukaný děj i herci. (02.08.2023)

Hodně zvlášní film. S přibývajícími minutami je stále absurdnější, falešný esesáček si dovoluje stále víc a víc, nakonec nechává masakrovat stovky vězňů pro dezertéry, a prochází mu to, přestože by ho Němci se svým puntičkářstvím museli dávno odhalit, až jsem nabyl dojmu, že jde zřejmě o nějaké...teď řeknu to sprosté slovo.. PODOBENSTVÍ. Při závěrečných titulcích jsem si tím byl už jist. A pak jsem se dočetl, že je to podle skutečné události :-O (24.10.2018)

Na otázku, ako si predstavujem dokonalý film o druhej svetovej vojne mimo frontovej línie, bez dlhšieho váhania odpovedám – Der Hauptmann. Tretia ríša na sklonku vojny v čiernobielej vízii zúfalstva a beznádeje režiséra Roberta Schwentkeho, ktorý sa konečne po prvý raz autorsky prebudil a precitol. Herecký výkon Maxa Hubachera, z ktorého mrazí, spustošený bezprávny nemecký vidiek plný rabovania a vrážd, celok podtrhnutý chladivou zimou a monštruóznym, industriálne znejúcim, ba až desivým hudobným podkresom Martina Todsharowa. Aby toho nebolo málo, v snímke absentuje akýkoľvek mizerný herecký výkon, všetci do jedného si idú svoju vlastnú ligu a z prejavov/prednesov je cítiť autoritu. Po rovných 100 minútach však prichádza zlom, kedy sa zo sledovaného stáva úplne iný film (myslené v zlom, podotýkam), čo ale pri zostávajúcej dĺžke stopáže až tak moc nevadí, aj keď je z nej (aspoň u mňa) cítiť nejasnosť a pomerne slabé uchopenie deja v porovnaní s tým, čo sme videli doteraz. Tých posledných pár minút ale môžem seriózne oželieť... ♪♫ (14.9.2018) (9.1.2019) (17.12.2020) (7.4.2022) (13.12.2022) (25.11.2023, vďaka Grco za big screen x) (27.11.2023) (07.04.2022)