Eric Clapton

Jedna z nejkrásnějších skladeb světa Tears in heaven by nevznikla bez obrovské tragédie, to všichni víme, ale až dnes jsem se dozvěděla, co a hlavně kdo byl jeho dlouholetou inspirací k napsání dalších skladeb jako je třeba neméně známá Layla. Deska, která se s touto písní vydala je celá o zlomeném srdci. Čím si od malička musel procházet, jak křehká může být duše introvertního kluka, který se dostal do velkého světa a jak dlouho mu trvalo odrážet se a hrabat se ode dna, než se z něj stal klidný a charismatický elegán s kytarou v ruce, jakého ho znám. Kolikrát jsem si v průběhu projekce říkala "tohle nemůže přežít" nebo "to špatně dopadne", a docela by mě to vzalo, kdybych nevěděla, že se zatím těší dobrému zdraví a že jsem zatím žádný nekrolog s jeho jménem nečetla ... Velmi působivý dokument, který mě ze svého sevření po celou dobu ani na okamžik nepustil. (19.03.2023)

Jo, kdyby Eric CLapton utopil skoro dvě dekády svojí kariéry jen ve dvanácti barech, bylo by to ještě OK. Na druhou stranu, kdo může říct, že ho z heroinové závislosti dostal chlast, a že to přežil několik desetiletí?:) No, dost bylo humoru, protože samozřejmě úplně jiná věc je to, co Claptona dostalo ze všech závislostí, a čemu je (myslím i díky štědré bulvarizaci ergo zbytečnému rozpitvávání) moudře věnováno jen asi posledních deset minut tohoto neskutečným množstvím informací a soukromých materiálů natřískaného dokumentu. Dobrá polovina stopáže mapuje Claptonovy úplné začátky, a musím říct, že jakožto téměř úplného neznaboha mě to úplně ohromilo. Zejména to, jak Clapton zamlada vypadal, protože to byl prostě vizuálně ÚPLNĚ jiný člověk. A jak to tak u výjimečných umělců bývá, měl to zatraceně těžké, pokud jde o rodinu, ve které (ne)vyrůstal. Vzato kolem a kolem, není jeho cesta k (jak víme neúspěšné) sebedestrukci ničím nepochopitelným, zvlášť když se přihlédne k době, ve které stoupal nahoru, a k prostředí, ve kterém působil. Film sice má přes dvě hodiny, ale není důvod si stěžovat na jedinou minutu. Závěr s B. B. Kingem je přesně takový, jaký má u takových šťastných konců být. A koneckonců takový je celý tenhle pohnutý bluesový megakoncert. 90%. (28.10.2018)

Prvních 10 a posledních cca 20 minut je to dost síla. Jestli se říká, že osud nakládá člověku víc a víc, aby si uvědomil, co je podstatné a uměl rozhodnout se co se sebou, tak u Claptona to platí na 100%, když musel prožít tu nejtragičtější zkušenost, která může rodiče potkat, než se "srovnal". Takže začátek a konec je pětihvězdičkový, k prostředku už mám malé výhrady: je tam dle mého názoru poměr hudby a informací příliš ve prospěch hudby, ztrácí se tím spád a kontakt. Další věc, která vadila mému amatérskému vkusu, byl komentář blízkých osob pouze v podobě mluveného slova - já bych je raději k tomu viděla i obrazem, protože jen slovní informace, když není doprovozena výrazem mluvčího, je pro mě jen padesátiprocentní, půlka mi chybí. Dále se mi nepodařilo s hlavní postavou navázat to magické "spojení", takže ve srovnání s např. s dokumentem o Georgeovi Harrisonovi to pokulhává. Musím však pochválit parádní, zemitě živočišný zvuk zařazených částí skladeb, který diváka hodí zpět do minulého století. (28.12.2018)

4,5 Veľmi obsažný portrét slávneho muzikanta, zaoberajúci sa jeho profesionálnym i osobným životom. Dokument ma veľmi príjemne prekvapil svojou otvorenosťou, Claptona ani trochu neglorifikuje, vôbec neprikrášľuje jeho obraz, skôr naopak, bez obalu hovorí o všetkých jeho závislostiach, vrátane tej k žene jeho najlepšieho priateľa (Pattie). Jeho príbeh je veľmi silný a Claptonovi slúži ku cti, že sa dokázal z úplného dna, keď bol len hovädom v ľudskej koži, znovu pozbierať a zmeniť sa na seriózneho človeka. Dokumentu dávam kredit aj za to, že dokázal ukázať démona alkohol, či ďalších rôznych démonov v pravom svetle. Hoci Clapton nepatrí k mojim obľúbeným umelcom, tomuto dokumentu môžem ťažko niečo vytknúť. (31.10.2021)

Gigant světové bluesrockové kytary měl zřejmě pohnutý život. Má ale štěstí, že ty své alkoholové a drogové závislosti a tragédie v osobním životě přežil, konečně "dospěl" a stal se z něj rodinný člověk, pomáhající lidem na okraji společnosti. Mnoho jeho kolegů a kamarádů takové štěstí nemělo. Moc pěkný dokument o jednom z prvních kytaristů, kteří vytvořili svůj vlastní styl a nezaměnitelný zvuk. Jiné, než pětihvězdičkové hodnocení mě nenapadá. (26.07.2018)