Bécassine !

Francouzi si po letech stále rádi točí snímky ve stylu pro pamětníky, tedy přesněji adaptace starých osvědčených předloh a remaky „lidových“ klasik z meziválečného období. Je to hezké, v případě Bécassine ! jde opět o velice příjemný film, jen se obávám, že žádná (ani menší) klasika, ke které bych se rád vracíval, z ní pro mě ve finále nevzejde a zůstane s odstupem času pro našince nadále jednou z řady. To by zas nevadilo, když mě dokázala i projednou dost potěšit svou poezií, vtipnými momenty, neotřelými vynálezy, obzvlášť pak záběry do optického kukátka s noční a denní fotografií toho samého místa a oběma bratry Podalydèsy ve výrazných vedlejších rolích. Loutkař / lupič / podnikatel v podání samotného pana režiséra je kouzelný, titulní dívčí postava velmi milá, stejně jako její pohádkový strýček, a vztahy mezi hlavními postavami tak magicky vřelé. Dal bych i 4 hvězdičky, kdyby posledních 20 minut nezačalo tolik hrát na city a sentimentální notu, tento způsob cíleného dojetí se mi zdál až příliš jednoduše vykalkulovaný. Jinak fekální vtip tentokrát naštěstí pouze jeden, hned po příchodě na zámek, ale působil na mě v oné poezii jako nemístní trapas z jiného světa. [70%] (20.05.2023)

Ve Francii legendární komiks Bécassine jsem do shlédnutí tohoto filmu vůbec neznal. Po shlédnutí ale musím říct, že se jedná o moc příjemné a neuvěřitelně pozitivně naladěné dílko. Ztřeštěná francouzská komedie, byť decentně, která mi tu od Francie poslední léta zatraceně chybí. Všichni tu jsou ale ultra milí, až vlezlí. Pokud tedy chcete zvednout náladu, myslím si, že Bécassine by to mohla s lehkostí sobě vlastní bez problémů zvládnout. (05.12.2023)

Tak přece jenom umí Francouzi natočit laskavou   komedii plnou lidskosti, která připomene časy   plné nostalgických vzpomínek, a vyhovuje   starší generaci. Je až výjimečné, jak se   podaří vytvořit atmosféru rodinné pohody na   zámku mezi zaměstnanci zchudlé markýzy.   Originální vynalézavost a šikovnost   Bécassiny, drobné scénky ze života   okořeněné laskavým humorem, např. souboj   pláckačkami na mouchy, pouštění balonků   štěstí nebo první jízda hlavní hrdinky autem   za volantem, to vše okoření celý příběh. K   tomu patří i pořádný happy end, který   potěší a vrhne slzičky štěstí do očí.   Takový už život byl. (24.03.2022)

Bécassine poprvé vyšla 2. 2. 1905 na stránkách La Semaine de Suzette a stala se tak první ženskou hrdinkou frankofonního komiksu. Byla kreslena stylem ligne claire, který později velmi zpopularizoval Tintin. Jejími rodiči byli Jacqueline Rivière a Joseph Pinchon. Vycházela až do roku 1939, kdy si předčasný konec jejích dobrodružství vyžádala válka. Místo nových pokračování ale naštěstí přišel film, Bécassine (1940), proto nebylo možné na tuto roztomilou osůbku zapomenout. Na přelomu let 1959-1962 byla tendence Bécassine oživit na stránkách nových komiksů, ale ukázalo se, že její kouzlo je zakonzervováno v minulosti. V 70. a 80. letech se Bécassine stala oblíbenou ikonou dětských písniček Chantal Goyi. Proto jsou nové filmy vznikající po roce 2000 už čistokrevné retro - animák Bécassine - Le trésor viking (2001) zasazuje anachronickou postavičku do současné Paříže a tato nová Bécassine! (2018) odehrávající se v meziválečném bezčasí. Pro našince je ideální si představit tu malou bretonku jako ekvivalent Pepiny Rejholcové, jen s tím rozdílem, že Bécassine je oddaná své dětské svěřenkyni a naše Pepina se více zajímá o svého chlapce, sloužícího u pátracího pluku. Obě jsou prototypem naivního člověka z venkova, který zábavným způsobem reaguje na moderní dobu. Čili potenciál tu je, ale vzhledem k tomu, že v češtině nikdy nevyšla Bécassine ani jedna knížka, zůstávají její filmy u nás jen raritkou bez širšího dopadu. #edisonline (27.02.2022)

Bécassine není ani krásná ani bohatá. Je tak trochu nešikovná, komicky dětská a hlavně bezelstná. Dětsky bezelstná. Bécassine je krásná pohádka pro dospělé z minulého století, srší pohodou, není zatížená žádnými přehnanými zápletkami, všechno plyne v takové pohodičce, že divák ani na chvíli nepochybuje, že tenhle kousek musí nakonec dobře dopadnout. Problémy jsou skutečné, ale snesitelné a řešitelné. Lapič lupič je sice vykutálený, ale kam se hrabe na současné hrabače a prospěcháře? Je prostě jen galantně vykutálený. Stejně tak postava strýčka nápadně připomíná pohádkového dědečka. Celý příběh je vlastně takové velké loutkové divadlo, kde obavy mizí stejně rychle jako padají na zem broušená sklíčka z křišťálového lustru. A ze jejich střípků vzniká přenádherná mozaika, která nás ujišťuje, že s Bécassine je svět takový, jaký má být a že iluze a sny jsou stejně důležité jako skutečnost. A svět je někdy stejně absurdní jako vymršťovač vajíček naměkko. (02.11.2022)