Princíp domina

Slabšie chvilky (milostné scénky zaľúbencov) nepokazia inak veľmi mrazivý a nepríjemný pocit paranoie, ktorá prechádza celým filmom. Na dnešné pomery je tam veľmi málo akcie,plynie to pomaly ale presne to som čakal.. Nepríjemný thriller so starej školy, kde hlavní hrdinovia sú psychologicky oveľa lepšie vykreslení než tý dnes, a s očakávaným zlým koncom. Ten je skvele symbolický... (04.04.2009)

Roy Tucker bol obyčajný chlapík, ktorý si myslel, že žije v právnom štáte (USA), kde platia zákony. Ako mnohí z jeho generácie bol poslaný do vojny vo Vietname. Prežil, vrátil sa, zamiloval sa, porušil zákon a skončil vo väzení. Tam sa stal obeťou dominového efektu. Oslovili ho muži z tajnej, vplyvnej organizácie. Ponukli mu slobodu za spoluprácu. Zmanipulovali ho, spracovali a oklamali. Využili ho na špinavú prácu. "Princíp domina" je prestárnutý, naivný, paranoidno-politický thriller. ** (29.06.2017)

Existuje jistá organizace, která všechno může, má moře pěnez, je v ní spousta tajemných vlivných lidí a ta úplně ze všeho nejraději vytahuje z vězení schopné snajpry, které pak složitě a překomplikovaně nutí k páchání vražd a psaní odsudečných komentářů, jež její existenci bagatelizují. Tak vidíte, že jsem to musel napsat... Au! Nemusel! Silné **. (27.12.2008)

Hlavním kladem filmu je především neskutečně hustá paranoidní atmosféra, kdy člověku vytanou na mysl otázky jako můžu opravdu věřit lidem okolo nebo ne? Rozhoduji se o svém dalším kroku sám, nebo mě k tomu někdo navedl? Z námětu, který by takový Michael Bay pojal jako nekonečnou jízdu plnou explozí, honiček a přestřelek, Kramer vykouzlil nečekaně komorní psychárnu nutící k mnohem více otázkám, než je u standartního thrilleru zvykem, navíc nekončí standartním happyendem. Je to určitě značně ovlivněno dobou politického rozčarování v Americe (Vietnam, Watergate), kdy vznikaly vpravdě brilantní snímky jako Tři dny Kondora nebo Všichni prezidentovi muži. (01.12.2005)

Nebudu se pouštět do dlouhého rozboru o manipulaci veřejnosti a jednotlivců a kam až sahá, neboť by se ze mě mohl poměrně rychle stát paranoidní schizofrenik. Už tak mě občas přepadne menší stihomam. Veřejnost byla, je a bude i nadále manipulovaná každý den. Přeci, když to píší v novinách a vysílají v televizi, tak to musí být zaručená pravda. A my věříme, bijeme se v hruď za uctívanou pravdu, neváháme se za pravdu rvát a zapojovat se vlastenecky do ozbrojených konfliktů. Když ponecháme stranou přemítání o celkové smysluplnosti tohoto filmu, tak nám zůstává příběh, který má spád, trochu mystického tajemna a nevyřčené skutečnosti, plíživý strach, nějakou tu emoci a zatvrzelý souboj jednotlivce o vlastní osobní svobodu. Už samotný předzačátek příběhu je více než stylový a snad i úchvatně mrazivý. Hlavní postavou příběhu je Roy Tucker (solidní Gene Hackman). Dostává nabídku, kterou nelze odmítnout. Dostává nabídku, která se musí zavrhnout. Rozhodující jsou okolnosti, přísliby, odměny, touha, ale i strach, rozhořčení a víra v sebe sama. Dostat se jednou do zorného úhlu vševidoucího oka nad námi je zárukou vazalského až otrockého vztahu. A existuje snad nějaká cesta ven z bludného kruhu přetvářek, umné manipulace a vyhrožování? Z dalších postav: Royova věrná, šťastná i vyděšená manželka Ellie (Candice Bergen), relativně slušný a racionální řídící muž Tagge (příjemný Richard Widmark), Royův spolunocležník z trestnice Spiventa (Mickey Rooney), arogantní velitel operace Ross Pine (Edward Albert), loajální člen organizace generál Reser (Eli Wallach), ředitel věznice Ditcher (Ken Swofford), či Royův nešťastný právník Schnaible (Ted Gehring). Věci nemusí být nutně tak, jak se na první pohled jeví. Občas nás osud dokáže semlít obtížně uvěřitelným způsobem. Ale je to skutečně osud? Kafka byl jedinečný. (24.05.2016)