Půlnoční bistro: Historky z Tokia

Ač se veskrze jedná "jen" o další řady Midnight Dineru, je tam znát posun dál. Závěry dílů dokrášluje v titulcích vždy nějaká nová líbivá hudba. Volba kamery a paleta barev na obrazovce budí více filmový než obyčejnější, televizní dojem předchozích sérií, což je jedině dobře. Problémy se řeší jako dříve, konce jsou však různorodější a tím často i zajímavější. Zbytek je to "staré známé" - Master si zachoval svou příjemnou osobnost a pravidelní návštěvníci stále přicházejí (dokonce se dočkáme i několika focus epizod). Samotné kulisy hospůdky taky nedoznaly výraznějších změn, ale tam bych se přiklonil k rčení "pokud to není rozbité, neopravujte to". Největší problém však stále přetrvává už z předchozí inkarnace seriálu - bez jídla se na to dost obtížně kouká. Nejlépe nějaké asijské, pak má člověk pocit (i díky volbě úhlů kamery), jako by byl jedním ze stálých hostů. (23.08.2020)

Možná jsem udělal chybu, když jsem se podíval na vše v krátkém časovém rozmezí, ale už se mi to trochu omrzelo. Je to víceméně pořád to samé, díl co díl, řadu co řadu. Navíc zde mínus za ty divné groteskní vložky, jako třeba házení ramenem. (16.09.2022)

Co díl, to příběh některé z postav navštěvujících „půlnoční bistro“, přičemž každá postava má v bistru své oblíbené jídlo (a na závěr vám obvykle prozradí nějaký trik pro jeho správnou přípravu). 70 % (09.10.2018)

Zjevení na seriálovém poli, u něhož si možná ani nevšimnete vysokých produkčních hodnot. Je to dáno tím, že seriál je nesmírně civilní povahy: na stopáži necelé půlhodiny vždy sdružuje intenzivně vyprávěný příběh člověka, kterému nechybí poctivá a nečekaná pointa – de facto nelze předpovídat šťastný, ani smutný konec, a dokonce jednotlivé konce takto ani nelze označovat, nýbrž při závěrečném, souhrnném pomyšlení by se daly všechny zkrátka označit „pouze“ za skutečné (ať už si pod tím představíme štěstí, či smutek). Nad to si připočtěte autentické japonské kulisy a gastronomii, která vám zaručeně zvedne apetit. (18.11.2019)

Ono je to veľmi zvláštny seriál vzhľadom na to, čo je súčasnou spoločnosťou považované za in. V zásade je to len o tom, že sa niektorí ľudia, čo navštívia polnočné bistro snažia vyriešiť svoje problémy. A kupodivu sa im to vždy podarí ( hoci nie vždy tak, ako by chceli). Konverzačka, ktorá ukazuje nuansy súčasnej japonskej spoločnosti v celej ich kráse. Do čoho rátam aj tú naivitu, ale aj česť a rodinnú súdržnosť. Páčilo sa mi, ako tam varený pečený štamgasti komentovali udalosti dejúce sa okolo nich. Ako keby sme boli niekde na dedine a vôbec nie v zapadnutej uličke na Shinjuku. Do toho Japonská folková hudba, niekoľko úsmevných, až televíznych scén( návšteva ducha matky), a niekoľko záberov na Japonskú kuchyňu. A hlavne na jedlá, ktoré sú ľahké na prípravu aj doma. Prapodivne uspokojivé. Z odstupom času musím dať plný počet. Mne sa tá ulička, tá reštaurácia a všetky postavičky čo do nej zavítajú skrátka páči. 1.séria 100%. Všetko to, čo som už napísal predtým. Drží si to úroveň. Stále to vie ponúknuť úsmevné a milé príbehy a hlavne sa na to dobre pozerá. Či už hudba, nenásilný humor alebo pekne zmotivované emócie, čo vždy zarezonujú. Možno to tak vnímam sám, ale vôbec mi to nevadí. Celú túto sériu som dal za deň, pretože ma to skrátka bavilo pozerať. A to jedlo vyzeralo úchvatne. Dúfam, že budú ešte pokračovať. Rád by som sa do tej uličky a do toho podniku ešte vrátil. 2.séria - 100% (13.08.2021)