Vážení přátelé, ano

Snad jediný film, který se celý natáčel v Rakovníku a zdejší továrně na výrobu dlaždic, ve filmu přetvořenou na továrnu na výrobu sanitární keramiky - WC. Několik scén se také natáčelo na zámečku Dřevíč u Nižbora, kde dnes opět bydlí Karel Schwarzenberg. Poměrně vtipné, i když dnes se na tento film dívám spíše jen pro připomenutí absurdit minulého režimu, v jejichž ztvárnění se scénaristé opravdu vyřádili. Milan Lasica kouzelný především jako harmonikář :-) Přiznám se, že rukopis režiséra Kleina moc nepoznávám, každopádně je to jeden z jeho zdařilejších filmů (tvorba po revoluci mu tak nejde). (24.11.2010)

Videl som ho viackrát a vždy ma pobavil. Vyčítajú mu, že prišiel neskoro, že jeho satira je krotká a naviazaná iba na vrcholiaci reálny socializmus. Ja mu vyčítam iba množstvo nefunkčných dejových odbočiek a postáv, ktoré v ňom nemuseli byť. Ale vôbec ho nepovažujem za časovo fixovaný k dobe tesne pred cinganím kľúčmi. Naopak, čím sa od nej viac vzďaľujeme, tým ľahšie nachádzame kreatúry, ktoré pádom socializmu nikde nezmizli, len sa šikovne pretransformovali na niečo súčasné. O hereckom výkone Milana Lasicu a aj niektorých ďalších, ako aj o výbornom scenári a dialógoch je zbytočné písať. Takže na záver iba toľko, že k štvrtej hviezdičke som sa prepracovával ťažko, ale neľutujem. (24.08.2020)

Ty absurdní situace z továrny na hajzly v časech zkomírajícího plánovanýho hospodářství jsou celkem zábavný. Zejména mě pobavil Jiří Kodet jako vysokej funkcionář, kterýmu všichni lezli do prdele a pak schůzování, kde se řešilo, jestli se bude brát jako pracovní úraz, když zaměstnanci v pracovní době souložili ve sprchách a opařila je horká voda. Horší je, že na tu hlavní dějovou linii jsou nalepený různý další epizodky a ty mi nějak moc vtipný nepřipadaly. Mam tim na mysli nejrůznější problémy dcer hlavní postavy (ty dvojčata navíc hrály fakt strašně), jakejsi mini-příběh rodičů hlavní postavy a našlo by se toho víc. Film je zbytečně dlouhej. Kdyby se z toho vyházely některý postavy a zkrátilo by se to tak o půl hodiny, určitě by byl výsledek lepší. Vážení přátelé, já dávám 3 hvězdy. (18.09.2011)

Skvěle sedící satira pozdního komunismu, kde se skoro každý bojí bez schválení cokoli udělat, takže se národ rozdělil na apatickou většinu a bezskrupulózní hrstku, která se naopak neštítí ničeho. Hlavní hrdina, letargicky snášející bezvýchodný pracovní život plný absurdit, si nakonec dokáže vrátit alespoň trochu radosti a energie díky stavbě kachlových kamen. Velmi dobré herecké výkony (zejména vynikající, jakoby stále unavený, Milan Lasica), výborný scénář Ladislava Pecháčka a citlivá režie a odvaha pana Kleina přispívají k příjemnému pocitu z tohoto filmu. Ještě že už je to vše za námi, nezbývá si než povzdechnout, ale zároveň se radši ani neptat, co je před námi. Čtyři hvězdy i za rakovnické exteriéry. (28.08.2011)

„Bohouši, nezlehčuj to! Co si nevyděláme, to nám nikdo nedá!“ Tohle byla jedna z posledních výraznějších komedií, která mi v rámci přehledu čs. kinematografie 1945–1989 chyběla. Jsem rád, že jsem se k ní dostal až v době, kdy se už dokážu orientovat v kontextu doby i tehdejší filmové tvorby a užil jsem si tak Vážení přátelé, ano naplno i v druhé vrstvě v podobě (překvapivě!) hravé satiry na tehdejší pomalu upadající socialistický režim. Musím říct, že mě v některých těchto ohledech dost překvapil, nejvíc asi ta směšná oslavná báseň o míru (jak zasáhne i stožáry nebo doletí až do Antarktídy..), která zde ještě před převratem veřejně zparodovala něco, co se za minulého režimu s obrovskou vážností až patosem přednášelo běžně (a v níž Jaroslava Obermaierová zparodovala tak trochu i sebe samu a některé své dřívější umělecké aktivity :)). Překvapilo mě pak též, o jaký nadčasový film jde, s pominutím dobových reálií a vybraných detailů použitelný i na dnešní dobu. Klein a Pecháček vybrali do své satiry taky hrstku nadčasových témat a situací z domácího, školního i pracovního prostředí a skvěle spojili v nápaditý celek plný vtipných dialogů. Nechybí originální snové scény, spousta úderných hlášek a známí herci, z nichž mě nejvíc potěšila Jana Hlaváčová. Chvílemi jsem uvažoval dát plný počet, ale objevilo se i pár slabších míst a od oné autorské dvojice u mě zatím vede předchozí film Dobří holubi se vracejí. Ale určitě se i k tomuto filmu někdy rád vrátím. Apropo, nemáte někdo chuť na člověče, nezlob se? ;-) 80% (27.10.2020)