Itó-kun A to E

Spisovatelka za zenitem své slávy, snažící se napsat příběh čtyř žen randících s jedním mužem. ■ Od úvodu zajímavé zpracování. Ruční kamera, pohledy z odstupu a dálky, zajímavé kompozice. Filmařský styl nutící herce hrát tělem (líbí se mi, ale málo se vyskytuje). K tomu postavy, ze kterých každá by si zasloužila samostatný psychologický rozbor. U Ita (to je ten muž) jsem nevěděl, jestli ho litovat, fandit mu nebo ho zavrhnout (ani po skončení nemám 100% názor). Egoistický narcis se světlými okamžiky. Postavy žen jsou takové, že si člověk vybere (mě byla nejsympatičtější ta prvni - 28letá, ale i osobnost spisovatelky byla zajímavá). Začal jsem sledovat v noci, po 3/4h usnul a dnes si film pustil od začátku znova (neznal jsem příběh a chtěl víc pochopit, proč jsou věci, jak jsou). Přemýšlím nad maximem. ■ Pokud správně chápu, film značně recykluje seriál, který má stejné ženské postavy, ale nehraje v něm Masaki Okada. ■ Trailer vypadá akčnější, než film je https://m.youtube.com/watch?v=V5Cu7RO9JLU ■ Jiný název: The Many Faces of Ito (01.09.2018)

Tak to bylo takové nemastné neslané, ani nevím, jestli bych měla zájem to sledovat v seriálové verzi, už tak se mi to někdy zdálo dost rozvláčné. Masaki Okada tu hrál dobře roli narcistického muže, který se bojí zamilovat. I postava autorky, která má strach, že je již za zenitem a přitom bojuje sama se sebou a se svými city, k muži, který ji před lety odkopl a s nímž stále udržuje podivný přátelsko - pracovní vztah, mně přišla zajímavá. Nějak mě ale neoslovily přítelkyně A – D, prostě to byly taková jelita bez výrazu (tedy pokud nepočítám výraz „mouchy snězte si mě“). Takže kvalitní tři hvězdičky. (02.07.2020)