Ako básnici prichádzajú o ilúzie

"Pane profesore, jak pozná člověk, že není pitomej? - No, chytrej člověk to nepozná nikdy a blbci je to jedno." Štěpánek (Pavel Kříž) jde na vysokou. Následuje druhá láska a neustálé učení latinských názvu celé anatomie. Mám dvojku stejně rád jako první díl. Teď s velkým postupem času jsem si krásně zavzpomínal na moje učení anatomie. Všechny ty latinské názvy... Ach ty vzpomínky. Každopádně vždy oceňuji s jakým humorem Básníci zvládají pokračování. Navíc nechybí Zdeněk Svěrák s jeho klasickou rolí a přednáška o uspořádání stolu. A taky tu máme posilu v Karlu Rodenovi. No a samozřejmě Jeskyňka (Adriana Romanová-Tarábková). Za mě nejkrásnější můza z trilogie. Konec hořký na který nelze zapomenout. Holt, někdy se o ty iluze přijít musí. "Na každém konci je hezké, že něco nového začíná." (80 %) (16.01.2022)

Ak niekto spomenie túto filmovú sériu, tak mne vždy a jedine napadne Jak básníci přicházejí o iluze. Prostredie vysokej školy, rôznorodí noví kamaráti, Svěrák a jeho efektívne využite pracovnej plochy. Nikdy sa to neradilo medzi moje obľúbené pecky, ale v rámci večerných TV jázd, v časoch minimálneho programového výberu, svoj účel splnilo. (04.02.2024)

Příjemné pokračování "Básnické" série, popisující trable i radosti vysokoškoláků. Objevuje se spousta nových postav a také samozřejmě nová inspirace pro hlavního hrdinu. Vysokoškolští pedagogové v čele s Leošem Suchařípou vesměs oživili děj, ovšem nejlepší byla vpravdě "Cimrmanovská" přednáška Zdeňka Svěráka. Dějově rozhodně propracovanější, než první film. (27.12.2012)

O iluze možná přišel Pavel Kříž ale především já jsem přišel o iluzi že Dušan Klein je kvalitní režisér...tupý a sotva vtipný film který jsem nevěděl jaký je jeho smysl a v čem tkví pointa jeho humoru...nostalgická zamyšlení bych Křížovi toleroval možná v jedničce kde to není ohraný ale tady je to trapný už proto že nerozdává žádný nový moudra a hodinu a půl poslouchat jeho plky o tom jak ho sere svět a do toho sledovat normální život studenta medicíny je něco neohorázně nudnýho.... (07.10.2009)

Nějakou chvíli poté, co jsem vychválil a opětihvězdičkoval Kleinovo Vážení přátelé ano, jsem si s nepotěšením uvědomil, že zrovna tak jako Básníci je to celé složeno z více či méně samoúčelných mikrovtípků, že příliš mnoho věcí se stane a rozhovorů proběhne jen proto, aby mohla zaznít pointová hláška, buď laskavý humor nebo laskavé moudro, obvykle obojí. No a teď zjišťuju, že to má i stejného scénáristu. A Holubi to samý. A vždycky je to nějaký sympatický přemýšlivý chlapík s nadhledem, který, jak pěkně vystihla NinadeL k jednomu dílu Básníků, "drží krok, ale ne hubu" (což lze však i obrátit). Ovšem Vážení přátelé ano má přece jen nějakou ideu, je to ten úplně zkorodovaný socialismus (pěkně spojen s hrdinovou krizí středního věku). Básníci mají jen jakési pseudotéma jakože strasti a slasti študáckého života. Což je málo. Výše uvedené je jedním ze dvou důvodů, proč tyto jinak celkem cool komedie nemohu považovat za hodnotný film. Tím druhým důvodem je fakt, že Štěpán Šafránek je ta úplně nejpodbízivější postava českého kina. (Už to spojení lékař-básník je hodně nejapné, byť bohužel nikoli nereálné.) K hodnocení prvních čtyř dílů (další jsem neviděl) si zástupně vybírám druhý, protože ten jsem kdysi viděl na véháesce tolikrát, že si většinu scén pamatuju do dneška. V tomto díle mimo jiné v zahleděnosti do jednotlivých žertovných scének tvůrcům ani nevadí, že Štěpán Šafránek je básník, který kvůli hmotnému prospěchu neváhá balit směšnou, hloupou a nehezkou dcerušku nějakého tuneláře. Kultem samozřejmě zůstávají Bronsteinovy výzkumy uspořádání psacího stolu a jejich řešení na katedře duševní hygieny. (10.08.2016)