Ako básnici prichádzajú o ilúzie

Myslím, že předčil svého prvního bratříčka. A kdo by to byl vlastně čekal! Dušan Klein se ve dvojce už jen zlepšil, přibral nové herce, skvěle zakonponoval animace do děje a vůbec dobře přetvořil námět, jenž byl evidentně psán lidsky, z vlastních zkušeností. Mnohdy se objevuje fráze, která varuje a zuřivě vysvětluje - Nečekejte řachandu! Tenhle film je pro přemýšlení! Kleinovi básníci spojily obojí a jsou i nevtíravě úsměvní a zároveň značně naturalističtí, s pasážemi na zamyšlení. Tato skutečnost je hodně vzácná. (25.08.2005)

(3x) Místo snahy chtít se trocha vzdělat... Po prvním filmu z volné série Básníků, dost podprůměrným a ještě zavánějícím tónem socialistické estrády, velmi příjemné překvapení! Tady nejen že mě více oslovilo prostředí (nejspíš asi proto, že taky už pár let studuju na vysoké škole, byť zcela jiný obor), ale bavila mě tu i hlavní dvojka básniků s velmi zajímavou společností. Jeden kolega na internátu folklorista, druhý černoch,... no o co já možná přišel tím, že jsem na žádném intráku nikdy nebydlel (bohužel nebo bohudík?). Celkově ale musím říct, že tento vtipný, ale současně dost realisitcký pohled na studium začínajících vysokoškoláků je zde podán hodně nadčasově. Od malého zhroucení při prvním kroku a naválu prvních povinností, přes různé trampoty a drobné maléry až po nečekané vítězství ze zkoušek. To mladý člověk nejednou sám objeví, jaké schopnosti se v něm ukrývají a že dosáhl to, před tím se řada studentů v průběhu prvních týdnů vzdala. Zdeněk Svěrák se svým "Leffingelovym psacím stolem" vnáší do filmu nejen místa s poetikou Divadly Járy Cimrmana, ale současně s Leošem Suchařípou i milou absurdní karikaturu na vysokoškolské přednášky. Je mnoho důvodů, proč tento film oceňuje, ať už skrz téma nebo jeho podání s originálním humorem (včetně líbívých hitů v podání DJ-a Oskara Gottlieba na čele s kultovním hitem Žhavil Béďa, žhavil drát). (85%) (29.08.2017)

Vysokoškolák Štěpán Šafránek veršuje pro zdravotní sestřičku Jeskyňku, při studiu využívá alternativní metody udržení pozornosti asistenta Masaříka, občas při praktickém cvičení přeřízne nějaký nepotřebný orgán, což je celkem zábavné, ale dvě věci mu nemohu odpustit: 1. Ignoruje zásadní výuku docenta Zajíce o rozmístění učebnic na pracovním stole, 2. Nedokáže rozpoznat údernou nosnost verše:"Žhavil Béďa žhavil drát, až byl žhavej akorát". (17.12.2008)

"jé čááááááu" vykřik na mě tudle v jedný kavárně takovej nóbl chlápek a přisunul si ke mně židli.. "NO TO KOUKÁM JAKO BLÁZÉÉÉÉN..NO NAZDÁÁÁÁR " ...vyhrknul sem ze sebe nadšeně, aniž bych měl tušení, kdo to vůbec je .."já sem marééék, pomatuješ si na mě né? byli sme nejlepší kámoši.." ..NO JASNĚ ŽE JO MARKU, JAK BYCH MOCH ZAPOMENOUT (...marek kurva kdo?? )... A CO TEĎ DĚLÁŠ? , přihrávám mu loptu .."no tomu nebudeš věřit, heleď se, našel sem tudle takovej špinavej votrhanej papírek na půdě, pomatuješ jak sme ve druhý třídě dostali za úkol, napsat si, co bysme chtěli dělat až vyrostem? ,já našel ten papírek, a bylo tam -kosmonaut nebo právník-.. no a hádej co ze mě teď je?"....rozpaží ruce, abych si ho prohlíd a zatipoval....koukám na něj, sako, drahá kravata, rolexky, v ruce kožená taška narvaná lejstrama.... "takže kosmonaut, maminka musí bejt pyšná...".........když sem pak doma hledal ten svůj papírek, nestačil sem se divit...na 1.místě -básník-, a na 2. -ten chlápek z krematórija- ...je fakt že básník sem skutečně nákou tu dobu bejt chtěl, ale vodmalička bylo do mé velké tykvovité hlavy vtloukáno, že sem nejchytřejší z rodiny a že bych to měl tudíž někam dotáhnout...kam, to už mi nikdo neřek....ale s poezií sem nikdy moc velkej úspěch neměl...začlo to v první nebo druhý třídě zš, když sem byl jako první zkoušenej z "Polámal se mraveneček"...ale memorování mě zpočátku moc nešlo, a mezery v paměti sem se snažil vyplnit logickým konstruováním.. "hm..polámal se mraveneček ví to celá obora..",začal sem bezchybně ale zároveň taky věděl, že zde moje znalosti končí.. " každý měsíc dochází mu invalidní podpora.." ,učitelka ukázala prstem...a šel sem do kouta.... ..tím byl můj sen na dlouhá léta zašlapán do země... až s nástupem internetu a literárních servrů sem se k veršování opět vrátil, ale tamější obyvatelstvo tvrdilo, že jsem příliš zvrácený a až když sem začal publikovat pod pseudonymem "klárka hebká", začali mě jakštakš brát...jedinej kdo se k mému opravdovému já tenkrát nestavěl zády byl uživatel "Vládcehoven", kterému bych chtěl touto cestou poděkovat...později jsem se stal také autorem alternativních překladů několika málo písní jako např. večernice od honzy nedvěda a gumídků od gumídků...absolutní úpadek ale nestal na střední škole....kdy mě byla zmařena životní šance...oslovil mě jeden spolužák s tím, že nemaj žádný motto na šerpu, jestli nevím vo něčem, co by se k nám hodilo...byl to ten největší vtěrka, šplhoun a vlezdoprdel, jakýho sem kdy potkal,, a chtěl sem ho poslat do hajzlu, ale když sem na něj pohleděl, zčistajasna oslovila mě můza .."něco bych pro tebe měl.." povídám, "..piš si: SKRZE PROFESORSKÝ ŘITĚ, PROLEZEM AŽ K MATURITĚ" ...to je dobrý, řek mi, a šel to navrhnout do sborovny, ale neprošlo to...jakjinak...a to byl můj poslední vážnej pokus prorazit ..teď už si maximálně jentak cintám (10.09.2009)

Básníkům, konkrétně hlavně těm, kteří přicházejí o iluze a jak jim chutná život, jsem přišel na chuť až s vlastní zkušeností s vejškou, shodou okolností také s medicínou. A natočené je to výborně. Perfektně zachycená medická atmosféra, výborně zpracovaní profesoři a typy studentů jsou až moc přesný. I po letech neztratil tenhle film vtip a atmosféru, hlášky stále baví, jen je rozdíl v tom, že i když jsem byl před pár lety stejně jako Štěpán zoufalej z anatomie, tak nakonec to je je čím dál tím horší a jen se usmívám nad primitivností pojmů jako posterior, anterior, medialis et lateralis. Jeden z vrcholů české komediální tvorby. PS: kamarádka taky přeřízla fibularis. (22.01.2021)