Made in Abyss - Recudžicu no ógonkjó

Jsem rád, že jsem se po poměrně dlouhé době vrátil k anime zrovna s druhou sérií Made in Abyss. Zopakoval jsem si tak to překvapení, jak moc silné pocity ve mně dokáže tohle médium vyvolat.  Už od začátku je tak nějak jasné, že se nejedná o kawaii animovanou cestu dítěte, robota a plyšáka za dobrodružstvím do barevné propasti. Série už musí počítat s tím, že díky předchozí sérii a filmu tak nějak víte, do čeho se pouštíte a překvapení, že se jedná o poměrně depresivní a drsný příběh už se konat v takové míře nemůže. Ale i přesto, že se vším počítáte, to dokáže anime nadávkovat úplně skvěle.  V první třetině vás dokáží tvůrci nechat trochu zapomenout na to, že by se mělo něco depresivního nebo odporného objevit a divák už si hlavně myslí, že to nejhorší už má po filmu za sebou. Ta extrémní facka, kterou jsem ale byl přiveden zpátky, se jen tak nevidí. Množství nechutných obrazů stoupá a to aniž by vám to připadalo na sílu přidané, jak tomu většinou bývá. Rozpomenete si, že tam prostě nečeká nic dobrého a i když mi občas opravdu nebylo dobře, tak jsem si u všeho zobrazeného řekl "a jo, vlastně proč ne." Příběh je pořád super, objevování všeho nového zajímavé a postavy se stále více prokreslují. Pokud ale Made in Abyss zvládá něco stále naprosto dokonale, tak to jsou emoce. Tak velký pocit bezmoci a deprese jako při sledování prakticky celé druhé poloviny jsem snad nikde jinde neviděl.  Ačkoliv jsem si po dokončení série říkal, že už v tom nehodlám pokračovat, protože už to je na mě prostě moc (v úplně jiném slova smyslu než například Healer, tady je stále vše poměrně odůvodněné a chytře vysvětlené), tak už se stejně těším na další pokračování. 9,5/10 (15.10.2022)

Překvapuje to i mě samotného, ale cítím se vlastně dost neuspokojený až skoro zklamaný. Protože zhruba od půli série jsem se nemohl zbavit pocitu "že se to vleče" a na konci jsem přemýšlel nad tím, "jak moc vlastně celá série posunula příběh". Bez spoilerů mohu jen říct, že celá série nám vlastně pouze představila jednu novou postavu u které je nejisté jestli bude i v další sérii. Krom toho nemám pocit, že by naše již známé postavy prošly nějakým zásadním vývojem či jestli jsem se dozvěděl něco zásadního o "tajemství propasti". Snad to třetí série napraví. (06.04.2023)

S1 bylo možné v klidu konzumovat po dějových celcích, 2-3 díly za den. Totéž nemohu říci o druhé sezóně, kterou jsem se*ral na posezení. Všechny epizody se prolínají a na konci každé divák dostane návnadu, aby si hned pustil další. Naladění příběhu přechází do temnějších tónů. Nejedná se už o dobrodružství dvou nevinných dětí. Bonedrewd nám ve filmu (Made in Abyss Movie 3: Dawn of the Deep Soul) ukázal plnou bezskrupulóznost Cave-raiders, nicméně sám obdržel několik morálních prvků, což z něj udělalo záporáka, s jakým lze sympatizovat. Ve druhé sezóně se ovšem objeví i záporné postavy charakterizované neodpustitelnými zvěrstvy, o čemž vás přesvědčí již první tři minuty PRVNÍ epizody ("fan-service" 9/9 pro tuto pasáž). Původní prvky krásy i vražednosti přírody propasti ovšem přetrvávají. Přežití v nehostinných podmínkách není o nic jednodušší. Na druhou stranu se objevuje daleko víc prvků hraniční morality, kdy některé vyvolávají hloubavé otázky typu: "Čeho všeho jsou lidé schopní, jde-li jim o holé přežití, a zda by nebylo lepší umřít než žít s břemenem viny." Jiné spadají do sexuálních motivů (fan-service 5/9). Všechno je sice obhajitelné pro příběh, jenomže to nic nemění na faktu, že dochází k výraznému zúžení publika. To jediné mi vadí. Jinak ztvárnění vypadá úchvatně, hudba opět lahodí uším a atmosféra zůstává stejně jedovatá. Místy jsem byl konsternován, takže nemohu říci, že jsem si druhou sezónu užil, ale v každém případě šlo o intenzivní zážitek. 9/10 (21.01.2023)

Abyss má tu smůlu, že první řada a následný film nasadily kvalitě série tak vysokou laťku, že se při očekávání druhé řady dalo těžko ubránit vysokému očekávání. To bylo navíc podpořeno tím, že autoři dávali zčásti explicitně, z větší části implicitně na srozuměnou, že s postupujícím dobrodružstvím do hloubi propasti budou růst nechutnosti a hrůzy, které tam na naše nebohé průzkumníky čekají. Právě mistrovská práce se strachem, napětím a tajemnem byla vždy nejsilnější zbraní Abyssu a spolu s fikčním světem a příběhem připomínajícím RPG hru a skvěle padnoucí hudbou dokázal Abyss okouzlit i mě. Tím si však na sebe zároveň upletl bič, protože – a tím se dostáváme k jádru problému – druhá řada neumí pracovat s tou hlavní předností, a to strachem. První řada dokázala nečekaně šokovat, napínat a na konci děsit Bondrewdem, jemuž byl následně věnován samostatný film, ve kterém se pečlivě budované napětí proměnilo v zážitek blízký pěti hvězdám. Ve druhé řadě nic takového neexistuje. První díly si sice ještě umí udržet onu děsivě tajemnou atmosféru, na kterou jsme zvyklí, minulost a současnost se prolíná a divák je tak v neustálém napětí, co přijde. Jakmile se však hrdinové dostanou do vesnice, jde napětí postupně do kopru. Stále se jen vykecává, tempo děsivě zpomalí, na scéně se prohlubuje nouze o zajímavé postavy, a když hlavní roli převezme vrcholně otravná sosu, chladne mé počáteční nadšení někam na hodnotu „anime, které lze sledovat při vaření“. Ačkoli se s nějakými šokujícími odhaleními a morbidními scénami setkáme i tentokrát (bez nich a spousty chlupatých stvoření by ostatně Abyss nebyl Abyssem), je jejich míra značně okleštěna a ve srovnání s tím, co zakusili naši hrdinové dříve, působí výsledek poněkud chudokrevně a antiklimaticky. I ten závěr, ve kterém tvůrci obvykle vyložili trumfy, na mě zapůsobil tak, že… vlastně skoro nijak, i když jsem ho viděl teprve před chvílí. Zatímco film měl náběh na plný počet, tady musím dát zklamané 3*. Bohužel. (30.09.2022)