Nočné zvieratá

Nocturnal animals jsou filmem o jedné oběti vlastní nejistoty a o vlivu okolí, které (de)formuje, překresluje a přehlušuje její vlastní názory a pohled na svět. Tom Ford si natočil tak trochu vztahový Atlas mraků – hutnou skládačku, kde se áčkové drama prolíná s béčkově podvratnou parafrází příběhů od McCarthyho a společně tvoří perfektně naaranžované místo činu o jedné “vraždě”, která se vlastně asi ani nestala. Krásně nabubřelé a uhrančivé nic, které ale pod povrchem hodně zraje. (24.11.2016)

Až se budu letos o vánocích sprchovat, tak se musím podívat, jestli mi náhodou nenarostla kunda, případně jestli jsem nezačal rektálně menstruovat. Jinak si nedokážu racionálně vysvětlit, jak jsem dokázal zachytit všechny mimikou naznačené pocity ženské hrdinky a plně je pochopit. Pravděpodobně bude na vině neuvěřitelně žhavá Amy Adams. Jistě, sice tam neobnažila ani kotníček a nad čtvrtkou kozy čouhající z koktejlových šatů se dá jen těžko vyhonit, ale ta její napudrovaná sexy tvářička je prostě ideálním materiálem pro bukkake párty. Pravda, v Příchozích mě teda spíš odpuzovala, ale stačí troška Max Factoru a jeden hned taje. Kupodivu to nebylo debilní ani dějově a moji pozornost si to udrželo i po dvou rohypnolech a flašce vodky. Chorobná buržoazní honba za společenskými statusy, nevkusným blahobytem a kožichem slepeným ze sto dvaceti činčil představuje nepostřehnutelnou propast do hlubin duševní osamělosti a já jsem neskutečně rád za to, že chodím s pletenou taškou v teplákách za starým Nguyenem do večerky pro lahváče a mám nepovrchní přátele, se kterými je můžu vypít… vlastně ne, nejsem za to rád, ale nějak svůj ubohý život omluvit musím. Snobská artovka par excellence. (17.01.2017)

Velmi zajímavé, syrové a drsné. Ony už jen ty úvodní titulky byly masakr, co si budeme povídat... Ačkoliv chápu knižní příběh jako nezbytnou součást osudu hlavní hrdinky, přesto mi více vyhovovaly ty scény z amerického zapadákova než současnost temného převážně nočního sídla v L.A. Chvílemi to přepínání knihy a reality v napínavých momentech až rušilo, ale zřejmě to tak bylo nutné a tvůrci to tak chtěli... Moc se mi líbila kamera a jestli byl někdo skvělej tak Shannon v roli utahaného vyšetřovatele. Ano, už to tady bylo mockrát. Opuštěná Route XX, krom pruhu asfaltky jen míle zaprášené pustiny a partička vidláků, co si odchytí slušňáky a dá jim to z nějakého zásupného důvodu vyžrat. Ale to, jak byl příběh vystavěn jej právě díky hlavní hrdince trochu odlišuje od ,,klasické'' americké vyvražďovačky. Tím jej činí originálním, psychologickým. To co se děje na stránkách knihy se totiž neděje bezdůvodně a jistě není náhoda, že jako první si rukopis má přečíst Susan, jíž je i kniha na první stránce věnována. Nechtěl bych opomenout i skvostný soundtrack, který mne zaujal už při sledování. Konec byl takový všelijaký, výkladů může být více, ale já bych řekl, že byl zybtečně jednoduchý. Dávám tedy za 4 stránky rukopisu. * * * * (08.07.2018)

Opět jeden z náročnějších a lehce znepokojivých filmů. Ono Gyllehhaal si poslední dobou vždy vybírá obdobně tématicky založené filmy a celkem mu to i svědčí, zde mu slušně sekunduje i můj oblíbenec Michael Shannon v roli detektiva, který je jak jinak než skvělý. Lehce mě štvala linie s Amy Adams, která mi přišla poněkud nezáživná. Příliš se k filmu napsat nedá, zásadní zvrat příjde poměrně brzy, tedy bez spoilerů je složité o filmu cokoliv napsat. Uvítal bych rychlejší tempo, ale zhlédnutí nelituji, má to však silný emoční průběh. 75% (06.01.2017)

Příběh o ženě, která nechtěla překonávat překážky a o muži, který jí to připomenul. Zločin a trest na způsob Toma Forda. Žít a zemřít v dekadenci.. Audiovizuálně podmanivá mnohovrstevnost, která knižní motiv texaské pomsty metaforicky přenáší do bolestné reality. Líbí se mi, jak se archetypálnost postav a nelogičnosti v brakovém románu dají snadno omluvit jeho fiktivností i autorův smysl pro detail (volné šaty na nemocném detektivovi, čistota nehtů a toaletního papíru Raye Marcuse). Říkáte artová snobárna? Snobství je definováno jako přisuzování přílišné důležitosti společenskému postavení, módním trendům a majetku. Jakási víra, že existuje korelace mezi sociálním statusem a cenou člověka a já myslím, že cena člověka tady byla stanovena velmi přesně. Když se film formou přiblíží charakteru prostoru, ve kterém se odehrává, znamená to snad, že je takový ve své podstatě? Pak je Lost Highway příliš schizofrenní, Neon Demon příliš povrchní a Holičství příliš rasistické.. „No one writes about anything but themselves...” (30.11.2016)