Ještě víc

Onur Saylak dokazuje, že může excelovat i za kamerou. Film má neskutečně silný příběh, který diváka drží a nepustí. Poukazuje na značně aktuální téma migrace a migrantů. Turecké filmy nemají moc povahu překvapit, nicméně film Daha mne překvapil dokonale. (21.01.2018)

52. KVIFF - Asi největší letošní zážitek z festivalu. Už jsem si totiž zvykl, že Turci točí hodně drsné a zajímavé filmy, čímž si nejednou získali moji pozornost. Podobné jsem tedy očekával i od tohoto filmu a ve výsledku jsem to od něj také i dostal. Ještě víc má sice pár momentů, bez kterých bych se obešel. Například odpočítávání dnů do konce příběhu mi přišlo o ničem a stejně tak jsem úplně nepochopil zpětné vyprávění hlavní postavy, která asi třikrát za celý film vstoupila do filmu a přitom bez ní by to vyšlo dost na stejno. Na druhou stranu mě ale nadchla hudební stránka filmu, která tklivými melodiemi vytvářela hodně mohutnou a depresivní atmosféru, která se dala krájet minutu za minutou čím dál tím víc, až došlo k jejímu vyvrcholení v samotném závěru. Ten jsem možná čekal ještě o chloupek drsnější, ale i tak jsem měl co dělat, abych se po filmu vzpamatoval. Turci mě tak opět přesvědčili o tom, že s jejich filmy se do budoucna musí počítat. (05.07.2017)

Chladný, drsný, nemilosrdný. Příběh chlapce žijícího v prostředí uprchlíků, kde je s lidmi nakládáno jako s věcmi. Jeho charakter se ocitá na rozhraní svojí lepší a horší stránky a divák sleduje, jak se postupně vlivem otce a prostředí překlápí na tu horší. Už jenom tato proměna hlavní postavy pro mě byla ve filmu silným zážitkem. Co ale ještě zvedá kvalitu filmu je fakt, že není jen o konkrétním příběhu, ale kriticky poukazuje na přístup k uprchlíkům jako mase, nikoliv jako k jednotlivcům. Celkově dost realistické a o to víc depresivní. (13.07.2017)