Červený pavúk

Kdyby Koszałka zůstal u kamery, bylo by to asi mnohem lepší. Některé záběry jsou úchvatné, například dvakrát jiným způsobem použitý záběr z vrcholu lomu je naprosto fascinující. U samotného filmu mu však naprosto uniká důvod jeho natočení. Astenickým způsobem dokumentuje kousek života Karola. Komu se mstí, za co a proč, se nedozvíme. Odkud šel a kam, také ne. Film zdánlivě vyvolává spoustu otázek, ale vzhledem k tomu, že neposkytuje žádné indicie vedoucí k odpovědím, vše zaniká v nicotě a zbytečnosti. (08.08.2022)

To fakt je především polský film? Protože to bylo o ničem stejně jako ty české... Je to prostě mechanické a bezemoční převyprávění jednoho případu, které se tváří psychologicky, ale o postavách řekne kulové a tak se tu máloco dá jakkoli odvozovat. SPOILERY Proč však vzal Karol všechnu vinu na sebe a jestli skutečný Červený pavouk pak aspoň přestal zabíjet se ale divák nedozví už vůbec, KONEC SPOILERU ten film vám neřekne ani tohle, natož aby se vůbec čímkoli zabýval. Je to jeden z těch případů, kdy si divák veškeré motivace musí ne sám domyslet, ale dokonce přímo vymyslet, protože z těch nahodilých indicií bez vnitřní logiky se dá celkový obraz vytvořit jen hodně těžko. Ale vzpomněl jsem si při tom na Já, Olga Hepnarová, ta teda byla natočena strašně artově, ale prázdná a povrchní byla uvnitř úplně stejně, takže Červený pavouk u mě dopadá o něco líp hlavně proto, že tohle mě aspoň ze začátku bavilo sledovat a přišlo mi to i solidně natočené. 2* (09.06.2023)

Pokus o noirovou detektivku, která není ničím a už vůbec ne psychologickým thrillerem. Zde se nikdy nedozvíme, proč to ten hluboce introvertní pitomec vzal celé na sebe. Zde se vůbec nedozvíme, proč to tamten úchylný debil vůbec dělal. Zde skoro vůbec nevidíme, jak to dělal. Takže nejlepší z celého filmu je trailer a kozy Karoliny Kominek, se kterou bych dělal úplně něco jiného, než ji rozmlátil hlavu kladívkem. (01.04.2016)

Ponurá a místy značně deprimující atmosféra je navýsost dobrou kulisou k rozehrání příběhu tak divného, že ani po jeho zhlédnutí si nejsem jistá, zda jsem se stala svědkem uměleckého díla, nebo si ze mě někdo pěkně vystřelil. Až na drobné náznaky jsem vůbec nebyla schopná proniknout do nitra hlavního hrdiny (potažmo ústředních postav) a pochopit smysl jeho (jejich) počínání. Což ovšem nutně nemusí znamenat, že jde o špatný film. Možná by dokonce stálo za to se k němu někdy v budoucnu vrátit. Zajímavý komentář vzešel od uživatele Master19. (65%) (19.12.2020)

Ve své snaze o budování atmosféry zůstávají tvůrci na půli cesty - spíše než všudypřítomný strach je patrná všeobecná vzájemná odcizenost postav, kterou paradoxně (anebo naopak příznačně) narušuje jen souznění mezi dvěma ústředními psychopaty, jejichž pohnutky zůstávají po celou dobu nejasné. Snímek, jen velmi volně inspirovaný kauzou krakovského vraha Karola Kota, není úplně marný, po formální a herecké stránce je určitě zdařilý, ale působivosti  Kieslowského "Dekalogu" (co se týče mravního marasmu a odlidštěnosti společenských vztahů) nebo "Já, Olga Hepnarová" (pokud jde o ponor do narušené psychologie patologických osobností) zdaleka nedosahuje. (21.07.2021)