Antonia
Antonia
Obsahy(1)
Antonia je portrétom umelkyne. Antonia Pozzi píše potajomky, netušiac, že jej je predurčené stať sa jednou z najvýznamnejších talianskych poetiek 20. storočia. Prvýkrát sa s ňou stretávame ako so šestnásťročnou stredoškoláčkou v Miláne 20. rokov. Pôsobí ako obyčajné dievča, okolitý svet však skúma intímnou a drsnou intenzitou svojej mladosti. Po nenaplnenej láske k bývalému stredoškolskému učiteľovi sledujeme jej vášne, inšpirácie a utrpenia, ktoré sa pretavujú do poézie – poézie jej tváre, tela, fotografií a popísaných stránok. Prežijeme s ňou posledných desať rokov jej života, ktoré strávi v malomeštiackom milánskom byte rodičov, na uliciach svojho mesta, vo vidieckej vile v Pasture a lezením po horách. Spoznávame ľudí, ktorí ju najviac ovplyvnili, ale aj tých, ktorí jej najviac ublížili: milencov, priateľov, profesorov, cudzincov. Antonia vždy balansovala na tenkej, jemnej hranici medzi umením a životom. Keď ju prekročí, napíše: „Teraz sa zmier s tým, že si poetka." (Art Film Fest)
(viac)Recenzie (7)
Kdyby byly tenkrát facebooky, Antonia by se vyblbla tam a byl by klid. ()
Působivá je hudba i vizuál, především záběry hor, avšak kdykoliv má film potenciál nabrat na obrátkách, je tato naděje s pečlivostí utnuta. Dobře je v něm zachyceno zoufalství tehdejší konvencím se vymykající ženy, která nenachází štěstí v lásce a nenaplňuje tak ani představy svého okolí. Antonia je takový rozervaný Mácha v sukních, nadto velmi labilní a se sebevražednými sklony. Ale podobných příběhů už bylo ztvárněno spoustu a to i mnohem lépe. Některé scény jsou povedené, např. výbuch spontánní radosti z hudby, ale film je dvakrát delší, než by zasloužil. ()
Nebyl to žádný filmový zážitek, ale na druhou stranu se povedlo navodit příjemně lehkou atmosféru doby a pohnutek jedné básnířky. Nic hlubokého, film klouže po povrchu a opírá se o hezké obrazy i výkon hlavní herečky. Zbytek za řeč moc nestojí. ()
KVIFF 2015 - Dlouhé nudné záběry na jednu konkrétní věc, kde se nic neděje. Antonia jen píše, píše a píše. Některé scény jsou vizuálně skvěle, ale převažuje ta většina, která by tam vůbec nemusela být, ale po hudební stránce je to krásné. Jinak jsem docela zklamaná. ()
Zažila jsem desetihodinový let nacpaným Airbusem, který se zdál kratší než tento film. Nevím, co je línější, dát dlouhý záběr na básničku v knížce nebo nechat hlavní hrdinku psát začátkem třicátých let do deníčku propiskou (hned v jedné z prvních scén). Film ve mně zanechal dojem Antonie jako rozmazleného otravného fracka, který prožíval pubertu ve dvaceti. Pobavila mě pečlivě vybraná kamarádka, která vypadá podobně jako hlavní herečka, jen je pro jistotu o dva stupně ošklivější. ()
Reklama