Obsahy(1)
Dokument o oblečení, které nosíme, o lidech, kteří ho vyrábějí, a o vlivu tohoto průmyslu na náš svět. The True Cost nás nechá nahlédnout za oponu a ukáže nám příběhy a fakta, o kterých se nemluví. Jaká je skutečná cena našeho oblečení? (evanka)
Videá (1)
Recenzie (26)
Dokument, který dokonce přichází i s jakýmsi nástinem řešením, ale zároveň také s vědomím, že to řešení nemá šanci uspět. A tak jako obvykle pobouří a rozčílí lidi, kterým je téma blízké a zajímá je, avšak bez možnosti něco změnit. Proti těm "zlým" se totiž hrozně špatně bojuje pouze s používáním sluníčkové metody. Ve spoustě věcí je třeba změnit systém, ale ti, co ho vedou o to nemají zájem. ()
Myšlenka celého dokumentu ve smyslu “Člověče, než si příště koupíš nové triko, přemýšlej, kdo a co za tím stojí a jestli jej vůbec potřebuješ” je už od začátku poměrně jasně vyjádřena, ale celkové pojmutí se mi až tak nezamlouvá. Neustálé rozhovory s bangladéšskými pracovnicemi za minimální mzdu se po chvíli ohrajou a popravdě jsem čekal zajímavější fakta, informace a atraktivnější formu podání. Takhle je to zajímavá myšlenka, o které všichni podvědomě tak nějak víme, ale tím to končí. ()
Tak, čo si dnes dám na seba? Za touto jednoduchou otázkou však stojí omnoho viac, ako by sme si mohli na prvý pohľad myslieť. Film poukazuje opäť raz na to, ako je všetko so všetkým prepojené a úzko súvisí. Kupovanie si lacných vecí, teda odevný priemysel spôsobuje druhé najväčšie znečisťovanie planéty a popri klamlivej vidine šťastia a bohatstva kupujúcich vedie k chudobe a bezpráviu ľudí tretieho sveta. Aká je teda naozajstná cena oblečenia? Okrem autentických scén krutých podmienok, sa nám naskytá priestor na zamyslenie aj prostredníctvom múdrych výrokov. Tak napríklad “Míňame peniaze ktoré nemáme, aby sme kúpili veci ktoré nepotrebujeme a dali ich ľuďom, ktorých neznášame.“ alebo “Keď budeme menej materialistický, ekonomika skolabuje.“ ()
Geneticky modifikovaná bavlna, sebevraždy zemědělců, půda kontaminovaná chemikáliemi, děti s vrozenými vadami, vesnice plné lidí umírajících na rakovinu, nelidské podmínky práce, dělníci umírající pod padajícími manufakturami... ten dokument je zničujícím výčtem příšerných faktů, které jsou spjaty s módním průmyslem, a dost to se mnou otřáslo. Nejvíc dojemná je asi ta zpověď jedné textilní dělnice, která se slzami v očích vyjadřuje na kameru naději, že její dcera se bude mít líp a bude mít lepší práci než její máma (nebo se dobře vdá) - kéž by to tak bylo (i když něco mi říká, že chudák holka už nejspíš skončila stejně jako její máma). Nejvíc znepokojivá mi tam přišla myšlenka, že všechny věci, které lidi skutečně potřebují - jako dům nebo studium - jsou velice drahé a zanikající střední třída si je nemůže dovolit, a proto je tady fast fashion jako zdroj útěchy, kdy si můžu koupit každý den nové triko, i když jsem jinak chudý a ztracený. Sice mi to nepřišlo moc dobře natočeno, místy je to příšerně nudné a skoro jistě je to manipulativní a jednostranné - ale zrovna v tomto případě si myslím, že ta dobře míněná snaha režiséra upozornit na alarmující skutečnosti přebíjí všechny nedostatky tohoto dokumentu, a mělo by ho vidět co nejvíc lidí, aby jim to otevřelo oči. Snad se to bude časem zlepšovat, každý ale musí začít u sebe. ()
Každý film, který na tuhle problematiku bude upozorňovat, se mi bude líbit, protože se prostě jen ukazuje, jak pokrytecký je ten náš krásný svět. Když člověk vidí ty nanynky na YouTube, jak si kupují něco, co ani nechtějí, jak jim to ani nesluší a jak je to všechno prostě jen oblečení, diví se, proč vlastně někteří lidé žijí a co je smyslem toho jejich života. A jestli to vlastně celé má smysl. Kéž by se něco změnilo. ()
Galéria (10)
Fotka © Grandfilm
Reklama