Kjó no go no ni

Asi každý si dokáže vybavit nějakou hloupost a ztřeštěnost, která mu v dětství přišla pro jeho existenci tak strašně důležitá či zábavná. Ať už jde o soutěživost mezi kamarády, sbírání kartiček či obalů od žvýkaček, hraní nejrůznějších her nebo škádlení opačného pohlaví. A nejinak tomu je i v případě žáků ze základní školy z třídy 5-2, do které dochází i chlapec Sato Ryota. I když má se všemi spolužáky vesměs přátelský vztah, jeho talent dostávat se do nepříjemných a trapných situací a být středem dětských konfliktů a nedorozumění je neuvěřitelný. Jako kdyby s sebou nosil magnet, který k sobě to všechno přitahuje a nedá mu ani na jeden den pokoj. Nedá se ale říci, že by si za to mnohdy nemohl jen a pouze sám. (EMIA)