Září

Dost komorní a utlumené pokochání. Místy mě to silně uspávalo, místy mě to nutilo být v pozoru a sledovat každý detail. To bylo to pěkné. Z postav mi nikdo vyloženě sympatický nebyl, takže mě víc zajímal film jako takový než nějaký příběh, osud někoho z nich... Nicméně začínám mít dojem, že Dianne Wiest je opravdu dobrá herečka. (18.08.2010)

Nepříliš pohlední herci bez make-upu v dlouhých záběrech žvaní a žvaní a žvaní, nestarají se, jestli jejich žvanění někoho zajímá a je těžké vyhnout se pocitu, že žvaní – kolem a kolem vzato – o ničem. Mnohokrát jsem se přistihl, že ani neposlouchám, co vlastně říkají. Takhle to vypadá, když si někdo hraje na umění. Jakoby samotný Ingmar nenatočil dost nudných filmů. 60% Zajímavé komentáře: EdaS, MIMIC, wipeout (01.05.2007)

Minimalistický filmový skvost, který zjevně není pro každého... Pod zdánlivě banálním povrchem běžných řečí probublávají trýznivá životní dramata, to vše doprovázené krásnou kamerou, skvělými hereckými výkony a citlivě zvolenou hudbou. Za mě rozhodně 90% Je to prakticky stejně silné jako třeba Dvanáct rozhněvaných mužů... (02.04.2016)

Já se přiznám, že s Woodyho filmy koketuji velmi opatrně, ale v tomhle případě mám dojem, že byl u mě na návštěvě a povídali jsme si spolu až do rána bílého. Pak to hodil na papír, rozepsal na víc postav, zrežíroval a předložil tuhle psychologickou pochoutku mezi nás. Já se tam skutečně v těch ženských postavách místy viděla, dokonce i v Dianě s jejím neodolatelným chraplákem, která byla sice charakterově diametrálně odlišná, ale její hlášky celý ten pozdní srpnový den příjemně prosvětlily. "Když rozumíš celému vesmíru, tak proč ses nenaučil tancovat?" - "Bůh nás zkouší a já nejsem připravená. Kde je vodka?" A její rozumování před zrcadlem nemělo chybu. Ach ty naše touhy, sny, zklamání, pocity viny, nerozhodnost.......ano, musím uznat, že Woody ženy zná až moc dobře a já doufám, že až příště půjdu za Allenem, tak to bude opět něco, co se dotkne mého jáství, tak jako September. (27.02.2015)

Vo vidieckom sídle počas letného večera, za bzukotu cvrčkov vychádzajúceho z tmy, stojí žena chrbtom k mužovi. Muž ju zvádza slovami aj dotykom. Ale ona nechce podľahnúť. Nechce lebo nemôže. Jeho ruka neochvejne lemujúca ženinu šiju a ramená, nakoniec nachádza jej prsty idúce v ústrety pokušeniu. Ona cíti jeho dych, jeho slová, jeho dotyk. Vie, že je to len letná búrka, ale to jej práve chýbalo. Druhá žena stojí oproti, pozerá sa mužovi do očí, ale on ju nevidí. Naopak, nalieha na ňu ďalší muž stojaci za jej chrbtom. O toho však nemá záujem. Nevie čo sa deje, kde sú mosty, po ktorých kráčala pred týmto letom. A kam pôjde na jeseň. Za hlukom veľkomesta? Za hektickým rozptýlením od života? Depresívna myšlienka, vidieť život ako niečo pred čím treba utekať. Ale život nie je len jedno leto, ale aj to čo príde po ňom. Hlavne to, viac než minulosť. (22.04.2013)