V Brooklynu roste strom

Kazan už v roce 1945 ovládal svou práci lépe, než většina jeho kolegů dnes. Smutný a obyčejný příběh dokázal podat bravurně, lehce a poutavě, takže mě udržel a nepustil od TV, ačkoli jsem měl úplně jiné plány. Krásně předvedená konfrontace mezi lehkovážnou veselostí a oblíbeností na jedné straně a smutnou a nepopulární zodpovědností na straně druhé. 80%. (13.09.2009)

Mám rád tyhle staré filmy, o kterých v podstatě nic nevím, ale které mě dovedou dostat. Elia Kazan byl dobrý režisér, měl celkem rád nižší vrstvu, což ve svých filmech zobrazoval často, a právě na chudé se zaměřil i tentokrát. Je to melodramatické, jeto ale dojemné a jeto lidské. Podobný film by dnes byl jenom kýčovitý. (02.05.2016)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $9,000,000║Tržby Celosvetovo $-║ Komorný rodinný "dobový" film, ponúkajúci pohľad na biedu a neskrývané utrpenie vtedajšieho súžitia v rodinnom prostredí v New Yorku, kde akákoľvek snaha o prežitie, môže niekedy zlyhať na nešťastnom alkohole. Príbeh plný emócii a súcitu ale aj o tom že vždy keď sa chce sa nájde cesta k šťastiu. /70%/ (15.10.2009)

Film podle stejnojmenné knihy je sice občas zkratkovitý, jsou v něm skoky v ději, nepostrádá však nic z dobové atmosféry, je emotivní, zkrátka dokonalý zážitek, a to i přesto, že film byl natočen roku 1945. Povídá otec dceři: "Podívej, jak se ten strom dere skrz cement. Nikdo ho nesázel a strom se neptal cementu, zda tu smí růst, a tak si razí svou cestu. Opři se do něčeho s takovou vervou jako ten strom a překážka ustoupí." (23.09.2012)

Typický produkt své doby a amerického studiového systému. Vlastně ne tak úplně typický - patří k té lepší části produkce tématicky ovlivněné hospodářskou krizí a stagnací 30. let. Kvalit Hroznů hněvu nebo dokonce evropské neorealistické školy typu filmů De Sicy nedosahuje ani omylem. Ani ne tak kvůli Eliu Kazanovi, ten byl už tehdy velmi dobrý režisér a pracoval spolehlivě, dobře vedl herce a ukočíroval s přehledem celý štáb, ale spíš s ohledem na kvality scénáře a textů z něj vycházejících. Je to místy tak patetické a vznešené, jako by to vycházelo z úst členů armády spásy. Dialogy se odehrávají ve stylu: "Kate, vím, že jsi skvělé děvče" nebo "máš tak báječné a statečné děti" či "tvůj Johny je prima chlapík", "všichni vás máme rádi", "vy jste tak hodný člověk". Z toho by se jeden osypal a vzápětí by šel rozdat svůj majetek chudým. Místy - a vlastně docela často - je to přehnaně melodramatické s typicky šťastným hollywoodským koncem. Typický je rovněž americký pohled na chudobu. Není to produkt a kaz systému, který je potřeba řešit systémově politickými prostředky, jde prostě o selhání jednotlivce - málo makal a navíc chlastal. Musíte se mít víc radit a víc přispívat na charitu. Když pominu knižní dialogy, které podtrhuje i český dabing, a výše zmíněné nedostatky, zbyde kvalitní herectví a režie, které si 45 % celkového dojmu zaslouží. (15.10.2009)