120 tepov za minútu

Asi příliš tvrdé hodnocení, ale nemohu jinak. Moc jsem se na tenhle snímek těšil, ale bylo to utrpení. S tou komunitou lidí jsem se vůbec nedokázal ztotožnit. I kdyby mi nezbývalo moc času tak bych si ten zbytek života chtěl užít co nejlépe a ne bojovat tím, že vše budu jen vše ničit a kopat kolem sebe. Dle hodnocení asi můj problém. Rozhodně to, ale není problém filmu s gay tématikou. Taková Philadelphia, Dej mi své jméno, nebo Pride to je jiná emoční podívaná. Tahle chladná a neskutečně dlouhá podívaná je za 3/10. (13.07.2018)

snímek pro úzkou skupinu lidí.Viděla jsem po smrti Freda Mercury pořad z jeho života.Byly v něm záběry z jeho návštěvy nějakého gay klubu v Německu.Byla jsem zděšená znechucená a tvrdím že si velká většina takto zaměřených lidí může za své pozdější problémy sama.v tomto filmu je to obdobné a přepadávat školní třídy a rozdávat letáky a návody jak souložit náctiletým dětem...většinou je do toho marastu zatahují a přímo je vyhledávají ti starší ,zkušenější kteří by měli mít takzvaně rozuma ne je lákat na tenhle způsob sexu a ty letáky by měli mít nastudované.Na druhou stranu zde můžou potenciální zájemci v celé nahotě vidět jak ta lehkovážnost končí.Mnohdy.Ta imunita je oslabená a pak stačí obyčejná chřipka. (18.11.2018)

Strašně silné téma, řešené hodně do hloubky zejména skrze skvělé dialogy. Osobní linie ústředního gay páru je zpracována velmi citlivě, ale přesto mě nezaujala tolik jako sociáně-politická rovina. Některé scény jsou navíc pro hetero muže značně diskomfortní (a to se mi velmi líbí filmy s gay tematikou jako je Zkrocená hora, Bratrstvo apod.). 70 % (09.04.2018)

Možno svojim spôsobom prínosný film, možno potrebný fakt, na ktorý je treba jemne poukázať. Na druhú stranu si nie som istá, či mi viac vadili až príliš hubatí francúzi, debilní protestanti (čo mi osobne príde ako odporný koníček), príliš dlhá stopáž, alebo ma to jednoducho všeobecne nebavilo. V tomto prípade nemôžem povedať, že film je zlý, ale hovorím, že to do konca nevydržím. (12.03.2019)

Co s popelem? xxx chtěl svůj pohřeb zpolitizovat. Chtěl, abychom jeho popel hodili na pojišťováky. S tím vyvstává otázka, jak jeho popel získáme... Už dlouho se mi po filmu nechtělo prcat tak málo jako tentokrát. Film začíná demonstrací, pokračuje schůzí, aby se diváka i protagonisty vrátil rychle zpět do auly. Schůze, schůze, Gay Pride, schůze, nějaký ten devadesátkový rave, svodky z denního tisku a citáty od Baudrillarda, prcačky při decentním osvětlení (škodolibě divácky nevděčně výhradně mužské páry) a v poslední třetině i kapačky a další happeningy. Od Okresu na severu se 120BPM liší tím, že někdo kvůli poklesu červených krvinek občas spadne ze židle, jak dobře je to natočené, absencí detailních záběrů tváří věkovitých funkcionářů a vitalitou, s níž Moučka neuměl ani běhat, natož vést dialog. Nemohl jsem si v této souvislosti nevzpomenout na politováníhodný výrok Jana Němce, který je čarovným mostem k odpovědi na otázku, proč je na tom naše společnost tak jak je. 120BPM lze brát jako výkladní skříň prvotřídního francouzského aktivismu, který se nahlíží s narcistním zalíbením ze schopnosti dokonalé organizace, kreativity, zápalu a úzkostlivého dodržování demokratických principů. Nebo jako manuálu, jak jde dokonale čas, který zbývá, řečeno s Francoisem Ozonem, efektivně zavraždit. Hodně záleží na tom, jak moc jste duchem z fatalistické poloviny Evropy, která ví, že bojovat proti jistým soupeřům (HIV, prezident, farmaceutické společnosti a hlouposti) nemá smysl. ACTION=VIE, SILENCE=MORT (22.11.2020)