Období hudební historie

Dějiny evropské hudby s výkladem hudebních celebrit. Slavná období klasické hudby – 400 let evropské historie: baroko, klasicismus, romantismus, moderní hudba – každou epochu charakterizuje svébytný zvuk. Vydáme se s diváky na toulky hudební historií a společně s hvězdami klasické hudby budeme objevovat, jak geniální skladatelé a velké myšlenky, války a revoluce, vášeň a národní hrdost proměňovali hudební jazyk... Osmidílný cyklus z produkce německé veřejnoprávní televize ZDF a francouzsko-německé ARTE nahlíží na slavná období klasické hudby. Každou epochu evropské historie, ať už se jedná o baroko, klasicismus, romantismus či moderní hudbu, charakterizuje svébytný zvuk... V baroku muselo být všechno velkolepé a řídilo se diktátem okázalého luxusu. Barokní kastráti byli uctíváni stejně jako dnešní popové hvězdy a Bach, Händel, Vivaldi, Lully či Monteverdi vytvářejí zvuk barokní doby, kterou definovaly honosné paruky a tyranské vlády. Hudba Vídeňského klasicismu naopak vyjadřuje touhu po sjednoceném světě, ušlechtilých ideálech svobody, rovnosti a bratrství. Rozdíly mezi tím, jak skládali Beethoven, Mozart a Haydn objasní dva díly ze série pomocí známé melodie Beatles Žlutá ponorka v různém kompozičním ztvárnění...
V romantismu se pak z konfliktu mezi vroucími city a radikálním zrychlováním životního tempa zrodil zcela nový typ umělce: virtuos. V období romantismu se ustálila podoba klasických koncertů, jak je známe dnes. Houslista Niccolo Paganini a jemu podobní podnikají turné po Evropě. Zvlášť jedno místo všechny přitahuje. Paříž. Nový domov tu nalezl Fryderyk Chopin, který se tu setkal s Ferencem Lisztem a dalšími evropskými hudebníky, jako byli například Gioacchino Rossini a po něm i Richard Wagner, který tu chtěl rozjet svou operní kariéru... Stanovit počátek moderní hudby je i pro odborníky ale velice obtížné. Největším předělem hudebního modernismu byla druhá světová válka. Řada významných skladatelů tak utekla před Adolfem Hitlerem do Ameriky, zejména do Hollywoodu, kde se rozvíjel filmový průmysl. Od 50. let 20. století se mezi přední modernisty řadí, tzv. představitelé Darmstadtské školy. Z nich nejznámější jsou Pierre Boulez, Bruno Maderna, Earle Brown a Karlheinz Stockhausen. Skandál hudebních dějin pak způsobil americký skladatel John Cage. Po něm přicházejí Philip Glass, John Adams, Michael Nyman a Steve Reich, kteří přinášejí nový hudební styl zvaný minimalismus, využívající repetitivní, téměř hypnotizující postupy. (Česká televize)