Jak si nepodělat život

Úvodní povídka nabízí ne až tak tolik časté téma burlesek jakožto ozvláštnění příběhu „prostorově významné“ učitelky, která bojuje se svými komplexy a nízkým sebevědomím. Povídka baví, tancování je dobře zpracované, potěší i jedno překvapení…ale pasáže ze školy nepůsobí úplně uvěřitelně, stejně tak chování některých postav. Slušné 4*. Povídka číslo 2 je ze všech zdaleka nejzábavnější a tahá celý cyklus nahoru. Nabízí především sehrané duo Křenková-Krobot a řadu vtipných situací a dialogů („Vy přirovnáváte vztah k salátům?!“ - „No, plus minus.“). Slabších 5*. Třetí povídka se povedla nejméně. Přes solidní rozjed a výbornou Brodskou, která si „tak trošku“ nerozumí s rodinou, se vše postupně vzdaluje realitě a konec se pak už vyloženě nepovedl. Lepší 3*. Závěrečná povídka jakoby k ostatním ani nepatřila, má jinou atmosféru a je prakticky oproštěna od humoru. Může se zcela opřít o výborného Vetchého, což se bohužel nedá úplně říct o některých dalších postavách a protagonistech. Slušné 4*. Celkově hodnotím cyklus slušnými 4*. (23.12.2019)

„Má vzteklinu, očkovat nebo utratit...to je tvoje sdělení rodičům, jo?“ - „No co, jsem jim dala na výběr.“ Jsem stejného názoru, vždyť jim vůbec nemusela dávat možnost volby…Až budou krávy lítat je vlastně moderním příběhem o ošklivém káčátku. Tedy, oživený prostředím a tematikou burlesek. Pár postav sice připomíná karikatury (čest výjimkám…a nádherně nesnesitelné ředitelce Sabiny Remundové), ale povídce nejde upřít, že je docela chytlavá, a hlavní hrdince fandíte (ani ne tak v případě tělocvikáře, jako spíš ohledně zvyšování jejího nízkého sebevědomí). Akorát je škoda, že zatímco vše kolem burlesek (od vlastního tématu přes hudbu, choreografii až pro střih a kameru) funguje bez toho, abych měl co vytknout (jen jsem měl za to, že u burlesek naopak není normální, když vypadají anorekticky…viz Burešová), pasáže ze školy už tak povedené nejsou (a naivita hlavní hrdiny do nebe volající). „Vstup“ s Honzou mě každopádně příjemně překvapil (a dokonce působil vcelku přirozeně). I přes pár ne zrovna uvěřitelných věcí slušné 4*. (23.12.2019)

„Jak dlouho už spolu takhle…zpívaj?“ Nečekal jsem, že mi tato povídka tak sedne. Bavila mě už atmosféra, vhodně podpořená hudbou, ale hlavní důvodem pro zhlédnutí jsou postavy a herecké výkony Elišky Křenkové a Miroslava Krobota. Oba byli naprosto skvělí a já osobně bych dokázal to jejich putování s rozhovory sledovat celé hodiny. Nejen, že byly jejich dialogové výměny opravdu vtipné (a některé hlody by se daly tesat), ta dvojka mezi sebou měla sice prazvláštní, ale fungující chemii. A jako veliké plus vidím to, že ostatní postavy jim to nijak nekazí (zpívající manželka, vyčůraný bezdomovec, „zaskakující“ lahůdkář, nedůsledný revizor, flirtující barmanka)…tedy s výjimkou přítele, ten se příliš nepovedl. Škoda jistého rozmělnění ke konci a trochu drhnoucích (celo)rodinných výstupů, ale v případě takhle svěžího příběhu nad tím rád přimhouřím oko a přispěju slabším plným počtem. „Co na mě tak koukáte?!“ - „Já jsem zvyklej koukat tím směrem ven z vokna a teď tam stojíte, tak…koukám na vás. Můžu koukat na kuřata...“ (23.12.2019)

„Ale fakt je, že čím jste starší, tak je ten váš věkový rozdíl míň vidět. Promiň Dani, ale tenkrát mi Péťa, když jste se brali, připadal jako takový úplný děcko proti tobě…ale teď už si člověk ani nevšimne. Že Stando?“ - „Tak to vidíte, maminko…“ Tchýně vždycky ví, jak potěšit…Úvodní rodinná „idylka“ mě upřímně pobavila a přišla mi přirozená. Vlastně i to dění potom, stejně jako snaha strhané Dany udržet pořádek a vše zvládnout. Brodská si se svou neurotičkou vyhrála, škoda jen, že v tomhle ohledu (snad s výjimkou „terapeutky“ Jitky Schneiderové) zůstala prakticky osamocena. To, že se Dana hned na prvním „sezení“ rozbrečela, bych ještě nějak překousl, ale problém je, že od „prvních pokroků“ začne povídka ztrácet na uvěřitelnosti až zběsilým tempem (stejně tak v případě postav…zejména „otočka“ už starší dcery vůbec nefungovala), konec je pak vůbec nejtragičtější (označení „utopie“ je docela na místě). Celkově to tedy vyjde jen na lepší průměr. „Takže se to nezblázní.“ - „Cože?“ - „Ne nic, jenom jsem si na něco vzpomněla.“ (23.12.2019)

„Jsem sám. Vybral jsem si to. Lidem se vyhýbám. Vídám jenom jejich věci. Je těžký přihlížet, jak si ničej životy. Chci bejt sám.“ Začátek perfektní. Silně atmosférický, odtažitý, tajuplný. Neznámý muž, o jehož minulosti divák vůbec nic neví, prochází šedivou, chladnou krajinou a prolézá různé chaty, které mu zjevně nepatří. Díky auře tajemna v kombinaci se způsobem života, přísnými pravidly a povahou je ta postava skutečně zajímavá a já byl zvědavý, jakým směrem se její putování vyvine (vlastně bych si ní dokázal představit i úplně jiný druh filmu, který by se nebál i hlubších otázek). Sázka na Vetchého byl nicméně mistrovský castingový tah (jeho nabručený, striktní nemluva Karel mu naprosto sedl). I Šoposká v roli jednodušší matky byla poměrně přesná. Potud vše v pořádku. Bohužel postavy příliš zvídavého dítěte a jeho přerostlé, „gangsterské“ verze mě i spolu s jejich představiteli strašně vadili (Švarcův herecký výkon bych označil až za ochotnický a chování Patrika nedávalo po většinu času smysl). I proto "pouze" slušné 4*. (23.12.2019)