El jugador de ajedrez

Když si odmyslím celou romantickou linii filmu, v rámci níž nám režisér spolu s herečkou předávají emoce za doprovodu hudby s přehnaně patetickým nábojem a prvoplánovaně jak z telenovely, v tom (naštěstí výrazném) zbytku jsem vnímal poměrně zdařilé drama člověka na pozadí války... člověka v pozici oběti falešné informace a současně doby totalitního režimu uprostřed stupňující se války... drama z doby, kdy si nikdo nemůže být ničím jistý. Temnou atmosféru izolace ve vězení od vnějšího dění španělské občanské války se podařilo vybudovat působivě, stejně jako poutavě vykreslit na menším prostoru pár vedlejších postav v podobě charismatického spoluvězně či hlavního nacistického protivníka. Konfrontace mezi rázně bránící se obětí a muže s dočasnou mocí v aktuálně pevných rukou vrcholí v pravidelných šachových partiích, jejichž motiv zde podobně jako v Šachové novele Stefana Zweiga (či většiny adaptacích podle ní) funguje též coby metafora psychologického souboje osobností ze dvou protichodných stran barikády. Nešlo se pro mě o průlom téměř v žádném směru, ale zdaleka ani ztracený čas. [65%] (25.03.2023)