Miesto pri mori

Snímek, který tu dlouho nebyl. Skoro 140 minut dlouhý film o bolesti, emoční vnitřní destrukci a velké ztrátě. velice silný casting herců, i v menších rolích, vládne filmu od první do poslední minuty. Casey Affleck naprosto zasloužený Oscar. Co je pro mě na filmu nejzásadnější je otisk reality. Kenneth Lonergan dokázal do jednotlivých situací i dialogů vložit civilní texty, okamžiky trampnosti, které nikdo nechce zažívat, ale prostě se stávají, a také černý humor. Místo u moře je díky těmto prvkům velice obtížně opakovatelný zážitek navíc dotvářený vážnou hudbou často používanou v celé řádě jiných snímků. Proč však Místo u moře nedostane 5*? Chybí mu mrazivý závěr, je to vlastně jen neskutečně dobře napsaný a zahraný film, jemuž chybí okamžik, kvůli kterému bych ho chtěl vidět víckrát nebo považoval za klasiku. Je to silný film o lidských příbězích, které nebývají procházkou rajskou zahradou a kde malé chyby mohou způsobit velké škody. (02.04.2017)

Charismatický Affleck je zatížen jakýmsi traumatem, a tak žije odloučeným a možná i trochu podivínským způsobem svůj stereotypní život. Nové situace, do kterých se dostane "proti své vůli" z něj začínají vybrušovat sympatického člověka a tím se celý film stává tak nějak zajímavý a přitažlivý jako ryze lidské drama. Michelle Williams se ve filmu otočí jen na pár minut, ale stojí to za to. Problém mám s oním traumatem hlavní postavy, přijde mi to tak neskutečně absurdní (opravdu tři děti? Nestačilo jedno nebo dvě?), že jsem filmu rázem přestal věřit. Nemohl jsem se za takových podmínek dále "ztotožňovat" s hlavní postavou a něco s ní prožívat... A taky myslím, že závěru chybí adekvátní katarze. 6/10 (13.02.2017)

Film o lidské bolesti, pocitu viny a selhání a snaze se s tím vším nějak vyrovnat. Příjemně a chytře obsazený, když Casey Affleck do své role sedí jako by mu to Lonergan napsal přímo na tělo. Nemám ho nakoukaného natolik, abych mohl s jistotou říct, že tak geniálně hraje anebo to byl jen skvělý castingový tah. Bohužel Místo u moře u mě neboduje tak, jak jsem očekával, protože funguje jen zčásti. Moji pozornost jednostranně strhává od začátku do konce Lee Chandler, kdežto režisér chtěl budovat film na vztahu a konfrontaci strýce a synovce. Jenže Patrick coby puberťák pro mě zajímavý bohužel nebyl. Film fungoval na jedničku do té doby, kdy pro mě Lee byl záhadou a nechápal jsem všechnu jeho hořkost, emocionální nestabilitu a nepřístupnost jeho povahy. Odhalení mělo pro mě přijít až v závěru. Přesto rozumím tomu, proč se o filmu tolik mluví a proč je považovaný za hodný oscarového klání. Celkový dojem: 65 %. (09.04.2017)

Casey Affleck má dar nejotravnějšího vystupování v historii lidského pokolení, což skýtá skvělý potenciál. Zatím nejlíp toho využil Andrew Dominik, ale Kenneth Lonergan je tomu blízko. Představa tohohle iritujícího dětsky a dětinsky vyhlížejícího člověka, před kterého postaví zodpovědnost, o niž nestojí, je zdrojem dostatečného pnutí, aby mě to zajímalo dvě a půl hodiny. Až k srdci se to ale nedostalo. (27.01.2017)

Není můj typ filmu, což jsem ale předem věděl. Dvě hodiny se díváte na postavu, která se není schopná vymáčknout a normálně bavit, tváří se otráveně, občas někomu zanadává nebo vrazí pěstí. Přičemž jí je ten mladší a nudnější z bratří Afflecků, který mi přijde podobně nezajímavý herec kdekoli jsem ho kdy viděl (a hele Oscar). Na pozadí všeho děsivá tragédie a jasně, od diváka se čeká nebýt primitiv, "číst mezi řádky" a užívat dlouhý záběry do ničeho, podložený občas vážnou muzikou, to podstatný se odehrává subtilně až pod povrchem. Nejsem ten divák a buď dám 3 objektivně, nebo 2* sám za sebe. S*ru na objektivně - takový to prázdný "o něčem", mám rád jiskru. (01.02.2017)