Miesto pri mori

Charismatický Affleck je zatížen jakýmsi traumatem, a tak žije odloučeným a možná i trochu podivínským způsobem svůj stereotypní život. Nové situace, do kterých se dostane "proti své vůli" z něj začínají vybrušovat sympatického člověka a tím se celý film stává tak nějak zajímavý a přitažlivý jako ryze lidské drama. Michelle Williams se ve filmu otočí jen na pár minut, ale stojí to za to. Problém mám s oním traumatem hlavní postavy, přijde mi to tak neskutečně absurdní (opravdu tři děti? Nestačilo jedno nebo dvě?), že jsem filmu rázem přestal věřit. Nemohl jsem se za takových podmínek dále "ztotožňovat" s hlavní postavou a něco s ní prožívat... A taky myslím, že závěru chybí adekvátní katarze. 6/10 (13.02.2017)

Ryzí, syrové drama s hutnou atmosférou a velice realisticky působícími postavami. Film je sympatický právě svou syrovostí, protože působí jako skutečný příběh ze života, se všemi radostmi a strastmi, a v tomto konkrétním případě především onou bolestností a raněným nitrem člověka. Je to v podstatě film o odpuštění. Casey Affleck zvládl hlavní roli výtečně, a to dokážu říct i přesto, že mi (čistě subjektivně) není tento herec příliš sympatický. Svým výkonem táhl celý film - s tím, že ostatní herci ho dobře doplňovali. Snad bych jen o něco málo zkrátila stopáž. Jinak mě však tento film upřímně dojal a z kina jsem odcházela naprosto spokojená. ~(4,3★)~ (04.02.2017)

Lonergan je famózní scenárista. Prokomponovanost té věci, práce s všedností, s úspornými dialogy, s tím, co má ukázat zblízka, co naopak pozorovat z dálky náznakem – mistrovské. Režijně se to trochu potýká s přehnanou obřadností vybraných momentů, kdy si Lonergan najednou vypomáhá tklivým Händelem i zpomalovačkami. Nikdy tomu ale nepodtrhne nohy, v nejlepších momentech je jeho soustředěné a lakonické vedení herců i sledování rutiny odeznívající (a stále přítomné) tragédie nesmírně silné. Místo u moře má možnost sklouzávat neustále k patosu, ale nikdy to neudělá. Působí střídmě navzdory tomu, že za hlavní figurou stojí drama bezmála antické, za nímž můžeme jasně vnímat scenáristickou konstrukci. Jenže Lonergan to ustojí. Mizérii nezneužívá a chemie mezi Affleckem, Hedgesem a vedlejšími postavami je naprosto fyzicky citelná v každém záběru. Film o nesnadném umění truchlit, o neschopnosti přijímat rány a vracet se tam, kde se nedá zapomenout na minulost. Těším se na další zhlédnutí, každopádně od Boyhoodu nejpůsobivější americké indie. (27.01.2017)

Bolestivá rána přímo do srdce. Film, jehož autor je patrně na zcela stejné frekvenci jako já, protože jsem rozuměl každé scéně. Všechno na svém místě, všechno mi dávalo smysl. A už dlouho jsem nezažil tak rychlých 137 minut, které by se papírově měly spíše táhnout (a podle ohlasů se i mnoha lidem skutečně táhly). (03.02.2017)

Nemám tomu co vytknout. Pomalé tempo slouží k důkladnému prokleslení charakterů a mě to pohltilo naprosto bez problému. Oceňuji, že i když hlavní hrdina prodělal neskutečnou tragédii, tak to není slzopudný film. Hlavně díky postavě toho synovce to má nádech optimismu. Hodně na mě zapůsobila scéna rozmluvy s exmanželkou, když jí potkal na ulici. A pak i to hmatatelný utrpení v pohledu Caseyho Afflecka, když na konci vysvětluje proč tam nemůže zůstat. (31.03.2017)