Král Šumavy

Král Šumavy je vzorový případ precizně natočeného filmu, který zároveň perfektně vykresluje tehdejší léta na Šumavě. A to jak z dobrého úhlu pohledu, u kterého vidíme, jak v tehdejší době lidé žili, tak z toho špatného úhlu, abychom věděli, co do lidí v té době hustili. To, aby všem dali najevo, jak je západ špatný. Obrovská filmová schizofrenie. (02.12.2017)

Jo, je to mistrovsky natočené, jo, má to působivou atmosféru a hrají tam skvělí herci, ale nad tím ideologickým marastem, kterým je celý film prostoupen, prostě oči zavřít nelze. Kdybych si měl vybrat, na čí straně budu stát, jestli na straně ozbrojených obránců komunistické klece, nebo na straně přeshraničních převaděčů lidí, kteří chtěli žít ve svobodě a slušné společnosti, zvolím ty druhé jmenované. (27.11.2005)

V Králi Šumavy se střetávají dvě etapy ve vývoji české kultury (kinematografie). Etapa "umění" prodchnutého ideologií, onoho až mýticky/metafyzicky černobílého světa, v němž je jasná hranice světla/stínu – dobra/zla a pozvolna se rodící nová vlna českého filmu. Povšimněme si, jak smrt krále Šumavy mysteriózně změní klimatickou situaci. Lze právem předpokládat, že inkriminovaný živel ve služnách imperialismu nejen že pomáhá převádět nepřítele lidu do bašty západu (odporné mlhavé nicoty na obzoru jménem Bavorsko), ale zároveň je zodpovědný za nelidsky hnusné počasí. Jeho zabitím dojde k hydrometereologickému zázraku... Dokonce i sloupy elektrického vedení hučí jinak. To je ideologie ve filmu... plíživá, nenápadná, odporně sugestivní. Dokonale podprahová. Patří k ní i kresba atmosféry pohraniční stráže, místa čirého kamarádství, správného chlapáctví (jehož archetyp, věrně kráčející ve stopách soreláckého románu alá Režáčův Nástup, ztělesňuje ostře řezaná Radovana Lukavského), doznívající harmonie ze staveb / dolů rodícího se socialismu... K heroizujícím tendencím přispívá i kamera, která často hrdiny zbožně snímá z podhledů a v kompozicích, připomínajících dobové výtvarné umění. Přesto si Krále Šumavy netroufám prohlásit za stejný balast, jakým je např. normalizační patlanina Major Zeman. Narozdíl od něj je totiž tohle dílko velmi kvalitním kouskem filmařiny a dokonalou ukázkou zvládnutí základních mechanismů manipulace a sugesce. Atmosféra prostě a jednoduše utkví, už proto, že je účelově vybičovaná do děsivé až horrorové ponurosti, ze které pak těží celá generace detektivek. Přesvědčivá práce s (polo)detailem, subjektivní "ich" kamerou, střihem a hudbou připomíná skutečně záblesk principů rodící se "nové" kinematografie, která se od neosobnosti stahovala do úzce subjektivní sféry postav. Je to zvrhlé, ale podle mého na místě. Nehodlám z těchto řádek vyvozovat nějaké důsledky. Král Šumavy je výtečně natočený "thriller" s bizarní ideologickou kostrou, kterou jsem nastínil. Pokud však nad touto úmyslnou manipulací necítíte alespoň malé zhnusení, není s vámi všechno v pořádku. A ještě marginálie: Denny, prosím tě, četl jsi o 50. letech někdy něco? Z tvého komentáře se mi protáčejí oči v důlcích... (28.11.2004)

Ano, souhlasím, že film je neskutečně kvalitně natočen. Zejména atmosféra neuvěřitelným způsobem pomáhá snímku na napětí a dramatičnosti. Skvělým způsobem zde zahrál zejména Radovan Lukavský a jeho pes. Po filmové stránce nemám naprosto žádný problém. Bohužel zcela jasně zde nejde jen o filmovou stránku. Ano, je pravda, že Král Šumavy pašoval do naší země agenty, ale když se řekne A, musí se říct i B. Tentýž Král Šumavy, totiž také pomohl mnoha českým občanům v cestě za svobodou při útěku z totalitního státu. A byla to právě pohraniční stráž, která střílela občany své vlastní země jako králíky, jen proto, že už dál nechtěli snášet komunistický teror, který neumožňoval lidem v Československu ani svobodně opustit vlastní zem. Z tohoto důvodu mě napínavá a dobrodružná óda na naše baječné a statečné pohraničníky na západní hranici Československa hoří jak papír politý benzinem. (22.03.2010)

Je samozřejmě otázka, nakolik si můžeme dovolit bagatelizovat jednoznačné ideologické pozadí filmového Krále Šumavy. Klíčovou roli v tom ovšem má ono slovo "pozadí" - Krále Šumavy jsem totiž i četl, a jakkoliv je oběma jeho podobám společná věrohodná kresba ne úplně jednoduchých postav, knihu stíhá přízrak lidovědemokratické propagandy daleko krutěji a především až trapně názorně (hlavně při zadržení skutečného agenta chodce a jeho následném striktně podle předpisů a civilizačních zásad vedeném výslechu, kde se odkrývá jeho morální zkaženost). Ve filmu jde "jen" o zasazení a jakousi samozřejmou hrdinskost a pevnost charakteru, které samozřejmě nejvíc symbolizuje Radovan Lukavský jako velitel jednotky pohraničníků Kot. Znám řadu daleko naivnějších a větší zlo o několik řádů ostentativněji legitimizujících filmů, a je nutno říct, že žádný z nich nemá takové filmařské kvality jako právě Král Šumavy. Film-noir ze šumavských lesů - že je to k smíchu? Tak to je omyl, vážení. Naopak je to nepříjemné žití, které je až hmatatelné především díky vytříbené práci s kamerou, a leckdy nepříjemné až téměř fyzicky "díky" hudbě Miloše Vacka (alespoň už vím, proč mi podkres Krtečka přišel vždycky něčím divný:)). Lesy a blata, které neustále bičuje vítr a déšť, a halí lezavá mlha, polovina filmu odehrávající se v noci - při představě jak náročné muselo být tohle natočit s technikou konce padesátých let, mě jímá závrať. Takže abych to nějak shrnul. Veďte v patrnosti, že se díváte na film vyprávěný z pohledu "té špatné" strany (jako když ve válečných strategiích hrajete za Říši;)), a nehrozí vám žádná ideologická újma. Ten zbytek za to rozhodně stojí, a je to záležitost skutečně pamětihodná, po zásluze patřící do zlatého fondu české kinematografie. A kolegové právníci mohou vzpomenout na obdobně kontroverzní kapitolu právní vědy, jakou je legendární prof. JUDr. Viktor Knapp. Ať byl jaký byl, jeho teoretickoprávní publikace jsou prostě kvalitní. 80% (31.07.2014)