Hitler? Toho neznám.

Popravdě jsem od Betranda Bliera, dle samotného názvu i statusu (na svou dobu) hodně provokativního díla čekal něco úplně jiného. O silně experimentální počin, undergroundově laděný dokument své doby, se jedná bezpochyby, ale co na něm mohlo v kapitalistické zemi v 60. letech tolik vadit, že ho stáhli z promítání na festivalu, mě moc nenapadá. Snad to, že tam aktér znásilnění vypráví otevřeně o svém činu? V podstatě jde o psychologickou mozaiku výpovědí mladých lidí, mezi nimiž se najde i pár jedinců z kategorie problemové mládeže, ale všichni prostě a většinou kultivovaně vypráví různé příběhy, zážitky, pocity, názory a okamihy svého dosavadního života, často i zcela obyčejných a všedních, takže v načrtlých příbězích všech protagonistů se klidně může najít i leckdo z dnešní mládeže, konfrontovat si vyprávěné se zažitým nebo třeba i jenom se do prožitků těch druhých zaposlouchat... Spočátku jsem se bál, že mi takový film bude připadat nekonečný, ale postupně mě ty výpovědě mladých začaly dost v mnoha fragmentech i oslovovat. Potěšila mě i ta poslední delší výpověď ještě neplnoletého kluka, který se režisérovi (narozdíl od rodičů) přiznává, jak se potají po škole setkává v kavárně s holkou a při tom vyprávění z něj šlo vycítit úpřimnou radost... a díky tomu celý dokument vůbec nekončí smutně, právě naopak, milým úsměvným příběhem. Jenom menší potíže mi způsoboval střih míchající všechny výpovědě na přeskáčku dohromady, taky mi přijde škoda, že výpovědě v rámci celého dokumentu působí vytržené z kontextu. Kromě mladistvého věku a francouzského původu už totiž ty protagonisty nic dalšího nepojí, resp. ano - jejich nevědomost o Hitlerovi, na základě které si Blier ty mladé lidi vybral... jenomže jestli to mělo šokovat právě tímhle, že již 18 let po válce existují mladí lidé, kteří o Hitlerovi nic nevědí, jaksi se to (minimálně z dnešního pohledu) míjí účinkem, když se tohle téma ve filmu VŮBEC nerozebírá. Naštěstí v té nadčasové rovině dokument funguje dobře, neboť problematika často složitého období dospívání je stále stejná. Jenom dnes by v podobném dokumentu asi nechyběly i dvě drsnější témata navíc: šikana a drogy + nepředpokládám, že by mladiství delikventi přišli dneska do filmového studia oblečeni takhle společensky, díky čemuž působí téměř dojmem intelektuálních studentů. Podruhé bych si už tento Blierův debut asi nepustil, ale jednoho sledování určitě nelituji. [70%] (09.04.2022)

Série rozhovorů ve stylu „camera verité“, v níž Betrand Blier nechává před kamerou mluvit jedenáct zástupců mladých lidí ve věku od 15 do 22 let. Ti hovoří o svých ambicích, dojmech a myšlenkách z každodenního života. Název Hitler, toho neznám. (ačkoli tahle věta není reálně vyslovena žádným mluvčím) je záměrně provokativní, ale docela dobře shrnuje, co si o tom všem myslí starší generace, když vidí mládež spěchající na koncerty Johnnyho Hallydaye a jiné mladé pop-idoly, a současně mladá generace, které je veškerá (nejen) národní minulost lidově řečeno zcela fuk. Film tak implitictně ukazuje mj. předěl mezi těmi, kteří válku nezažili, a těmi, kteří se z ní doposud jen obtížně vzpamatovávají a podtrhuje demonstrování mentality mladých generací necelých 20 let po 2. světové válce bez zájmu o politiku. (07.08.2023)