Mesto radosti

Je to na jedné straně film, který chce komunikovat s divákem prostřednictvím netradičně zvoleného tématu, ale přesto nepředloží vše, co mohl. Zbytečně šetří tam, kde šetřit neměl, a to hlavně po myšlenkové stránce. Počáteční otevřený přístup k divákovi se mění ve velmi pasivní zážitek a režie se jen omezí na několik plačtivých scén, které jsou dobře zrežírované a zahrané. Herecké obsazení mělo na víc a to nemluvím o slavném režisérově jménu, který po obsahové stránce hodně idealizoval problémy v jednom chudém městě. Po skončení filmu jsem nebyl schopen vybavit si jedinou scénu, o které bych mohl prohlásit, že byla super. (27.12.2010)

Ani jsem si neuvědomila, že jsem to viděla již někdy dávno, ale vůbec nevadilo. Vítám jakoukoli příležitost se podívat alespoň přes obrazovku do Indie, tady Patrick Swayze můj oblíbený sympaťák (z Ducha a Hříšného tance), než se z něj v průběhu let stal slizký seladon. Boj dobra se zlem, žádné intelektuálštiny vše s nádechem Bollywoodu - nemělo to chybu. (14.11.2008)

Po drásavých Vražedných polích a vynikající Misii pohořel R.Joffé s tímhle sentimentálním příběhem lékaře, který najde sám sebe uprostřed špíny kalkatského chudinského slumu. Pokud nepomáhá ani hudba osvědčeného E. Morriconeho, pak P. Swazye (který se zřejmě toužil přehrát z tanečníka do charakterních rolí) to už teprve nevytrhne. Viděno kdysi dávno v téměř prázdném kině, zato s přitažlivou slovenskou přítelkyní. Film byl její výběr. (15.02.2007)

Nijak uchvacující dílo, ale vcelku zajímavý a docela realistický pohled na život chudiny v indickém velkoměstě Kalkata. Patrick Swayze se pokusil o charakterní roli, ale je vidět, že mu tahle pozice příliš nesedí, že má raději odlehčené žánry. Roland Joffé už natočil lepší filmy (Mise, Vražedná pole), ovšem ani tohle není žádný velký průšvih. (25.07.2002)

Kdybych to měl hodnotit jenom podle kvality hlavního příběhu toho amerického doktora, asi bych byl příkřejší (inu, Šwejzý je Švejzý a Kalkata není taneční parket nebo Road House). Ale v tom filmu je toho mnohem víc a kdo někdy byl v Indii, tak ví, že tu spousta věcí docela dobře sedí. Život lidí na totálním dně, kteří prodají i mléko pro batole, protože prostě nemají ani za co jíst. Lidi s leprou. A taky lidi, co lidem s leprou čas od času přijdou podpálit barák. Mafie, která se neštítí fakt ničeho, protože lidský život tady nemá valnou hodnotu. Chlap, co pláče štěstím, protože dostal job, kde může běhat jako rikša za pár halířů... A přesně kvůli těmhle věcem jsem šel na 4 hvězdičky. a samozřejmě taky kvůli Enniovu soundtracku. (30.12.2018)