Mesto duchov

Viděno v rámci festivalu Jeden Svět 2018. S tímhle "dokumentem" mám jeden zásadní problém, a to, že je většina pasáží očividně hraných, navíc dost špatně. Nevím, jestli se tvůrci pokouší o jakousi rekonstrukci skutečných dialogů a situací, které neměli možnost zachytit když se skutečně staly, nebo je to z velké části masáž, která má co nejvíc glorifikovat hlavní protagonisty a v reálu to bylo bůhví jak... Nezpochybňuju, že ten či onen zpravodajec byl zabit, ale těm scénám kdy se to např. hlavní postavy dozví a reagují na to prostě nevěřím jejich autentičnost. Pro příklad - jeden z hlavních protagonistů jde po rušné ulici v Německu, kameraman je od něj poměrně daleko, zazvoní mu telefon, zvedne to (ne na handsfree) a my nejenom že naprosto čistě slyšíme co do telefonu říká, jako by měl někde připnutej mikrofon, ale my dokonce slyšíme, co říká osoba v telefonu;) A takových "detailů" je v tomhle "dokumentu" spousty... (11.03.2018)

Nemůžu si pomoct, ale když jsem se na tenhle snímek koukal, uvědomil jsem si jednu zásadní věc - nějak mě to téma nezajímalo. To, co se děje ve státech, kde je, byl nebo bude ISIS je zvěrstvo, ale to se přece ví... Jsou to kruté osudy, ale prostě to ve mně nedokázalo nic vyvolat. Asi jsem otupěl anebo je toho zlého z téhle oblasti až moc. (19.01.2018)

Nedivím se, že Heinemanovým dalším filmem bude fikční A Private War. I ve svém druhém velkém dokumentu se obrací k fikčním postupům a přináší poctivou podívanou, z dokumentaristického hlediska je ale problém s tím, že "to všechno přece víme". Věřím, že až se bude moct u stejného tématu věnovat intimnímu rozpracování postav víc než třídění informací, tak mu to víc sedne. (15.03.2019)

Je to přesně jak píše kaylin. Člověk už toho o ISIS četl a viděl tolik, že tahle light verze islamistických zločinů s člověkem jen těžko pohne. A nijak zvlášť mě neoslovila ani snaha několika syrských aktivistů alespoň něco dělat, ačkoliv si za to určitě zaslouží respekt. Ale mě to prostě nic neříkalo. Jediné, co si asi budu pamatovat, je batole řezající hlavu plyšákovi. Řemeslně je to určitě slušná práce a pokud by ISIS nebyl tak provařený, měl by dokument svou sílu, ale takhle to vytáhnu tak maximálně na průměr. 50% (21.01.2018)

Město duchů mi svým způsobem připomíná pozdější Pro Samu, byť každé dílo má jiného autora i trochu jiné místo konání. No, není to pro film dobře. Práce novinářů si vážím i toho, že v takovýchto případech nasazují své životy, ale opět ten stejný problém jako u téměř všech podobných počinů je nemožnost ověřit autenticitu předkládaných informací a jejich tendenčnost. Ono nic na světě není černobílé, snad kromě zebry a TV Tesla mého mládí… (06.09.2021)