The Vineyard Opera
Réžia:
Jaromil JirešScenár:
Vladimír MertaKamera:
Emil SirotekHudba:
Zdeněk PololáníkHrajú:
Josef Kemr, Jan Hartl, Lenka Kucharská, Radovan Lukavský, Svatopluk Skopal, Oldřich Navrátil, Václav Babka, Lubomír Kostelka, Helena Trýbová (viac)Obsahy(1)
Moravská lidová hudba a zejména zcela neškolený skladatel mnoha zlidovělých písniček vystupují jako svého druhu barvité pozadí - do popředí se dostává student novinářství a současně beatový hudebník, jehož zcela uhrane svéráz venkova i osobností s ním spojených. Původně si celý projekt nachystal Vladimír Merta, písničkář a rovněž absolvent FAMU, avšak režií byl posléze pověřen Jaromil Jireš, jenž do vyprávění vnesl ne zcela funkční hrátky s poetizovaným manýrismem. Josef Kemr se představil jako zemitý lidový umělec. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (34)
Krásné melodie ovšem nenahradí slabý příběh. Nicméně pan Kemr má vždy něco do sebe a je radost se na jěho mistrovství dívat.. ()
Naivní vadnoucí (kdysi geniální) Merta, podvázaný a dávno zvadlý (kdysi geniální) Jireš a Husákův cenzor (geniální napořád). Třikrát škoda, tento film mohl být perla. ()
Jaromil Jireš mě svými filmy snad pokaždé dokáže oslovit (s výjimkou šílených Talířů nad Velkym Malíkovem) a upoutat zvolenými tématy i zpracováním. Zde máme dvě hlavní postavy – mladého studenta se zálibou v rockové hudbě, který se studijně věnuje folkloru, a starého muzikanta, neznámého autora mnoha zlidovělých písní, který však sám neprojevuje velkou touhu hlásit se ke svému dílu, propagovanému jako lidovém. Souvislý děj zůstal spíše v pozadí, ale jednotlivé konfrontace obou postav s dalšími, mezi sebou i vůči různým situacím zde postupně odkryly zajímavou výpověď nejen o proměnách folkloru na Moravě v čase, ale vůbec o lidech, rozdílných postojech rozdílných generací a měnící se kultuře. Jireš nekritizuje, neodsuzuje, jenom rozehrává, co ho možná jako milovníka klasické kultury – stejně jako postavu Fanoše Mikuleckého – trochu trápí a ukazuje to poetickými obrazy... třeba i tím úplně posledním záběrem na obrovskou prázdnou dálníci (s kontrastně hlasitým zvukem k tomu), který mi připal geniální, jednak jím Jireš velmi krátce ukázal obraz reality moderní současnosti a zároveň tím vytvořil úderný kontrast k předchozí folklórní slavnosti. Jireš zde prakticky hlavně roztáhl motivy, které na malém prostoru načrtl již v Žertu, pokud jde o zobrazení upadajícího zájmu o folklor a hlavně nevkusné veřejné pohrdání ze strany mládeže na kulturních vystoupeních. Trochu mě i ke konci zklamalo, že vyvrcholením filmu (mimo ten poslední záběr) byla místo vygradovaného dramatu hlavně rozsáhlá folklórní „estráda“, ale i tak mě Operou ve vinici Jireš dost potěšil, vnesl do svého filmu uzemňující postřehy a určitě jsem si z nich dokázal hodně co vybrat a ocenit. Asi nejvíc na mě působily společné scény studenta s filmovým režisérem v podání Radovana Lukavského, jakožto vzácná setkání a povídání dvou lidí, které i přes obrovskou odlišnost na první pohled hodně pojil stejně zapálený zájem v minoritní oblasti. [75%] ()
Poznámky Merty (hraného fakticky Hartlem, i když i Mišík pro jeho roli dost znamenal) čtenáři jeho "folklorizujících" esejů identifikují poměrně snadno. Jireš scénář posunul k výpovědi nejen o hodnotách života, ale i reflexi dobového folklorismu, který ovšem dostává i zesměšňující (ale ne brutálně, jen laskavě) dimenzi (tak je tomu i u Paradžanova, téměř). Farářův konec, Žert, Smuteční slavnost - a konečně Opera ve vinici. A trochu té felliniovské poezie k tomu. Myslím, že film dozrál jako to víno, které ve filmu taky teče. ()
Ono prostředí Moravy a vinic né vždy zaručí dobrou zábavu. Ač je herecké obsazení velice dobré Skopal a Navrátil jsou přesný, ale takový Kemr mě do role moraváka prostě nepasuje a člověk mu to prostě nevěří. příběh o mísním folkloru je dost zvláštní a nepřehledná. Mě se osobně moc nelíbí a celkově je příběh dost nezáživný ()
Jako přehlídka moravského folklóru super, jako drama hodně slabé. Jako by Jireš ani nevěděl, jestli točí příběh, nebo jen právě tu přehlídku, protože se to tu ani pořádně nepropojuje a spíš to působí, jako by obojí fungovalo jen samo o sobě, nezávisle na tom druhém. Ano, ten příběh s tím folklorem souvisí, ale nemile mě překvapilo, jak moc s ním Jireš nepracuje a jak moc ho vlastně "nechává být". Přitom kdyby propracoval i ten, hned by Opera ve vinici měla hodně do sebe, ale takhle to stojí jen na tom folkloru a ten příběh časem působí spíš rušivě, jako by k tomu byl přidán nuceně. Špatné mi to i tak rozhodně nepřišlo, má to zajímavou a občas i působivou poetiku, ale že by to ve mě vyvolalo nějaké silnější dojmy a že bych měl potřebu to vidět znova, to rozhodně říct nemůžu. Kvůli nedotaženému scénáři to pro mě byl zážitek docela průměrný, byť to má aspoň myšlenku o tom, jak zájem o tyhle akce upadá a u mladších generací obzvlášť... Což nemůžu úplně potvrdit a podle mě to je jak kde, aspoň teda v současnosti. 3* ()
Co na tom, ze je to pekne natoceno (jedna hvezdicka) a hraje tam vyborny Kemr (druha hvezdicka), kdyz se na to neda divat... ()
Fanoš Mikulecký (Josef Kemr) vlastním jménem František Hřebačka (1912-1970), byl moravský skladatel zlidovělých písní z rodného kraje. Profesí dekoratér a jevištní malíř. Pracoval jako malíř pokojů. Působil jako vedoucí redaktor v časopise Malovaný kraj. Svoje písně skládal anonymně. ()
Je tu patrná snaha postihnout sílu ducha moravského venkova a srovnat ho s vyprázdněností městského života. To úsilí možná zůstalo napůl cesty, ale ta poetika tam je, to se nedá popřít. Mně se ten styl vyprávění moc líbil. Mám prostě pro Jireše slabost. 80% ()
Váž/e/ná hra v kraji. Mezi kopci. Tam linou se árie múzy, vinou se ary s hrozny. Vlní se hlasy zemité p/r/ózy. ()
"Tady už dávno není nic pravý….." Nevím jak v době samotného vzniku tohoto Jirešova filmu, ale na dnešního člověka musí svět slováckého folkloru, plný písní, vína a lidových krojů působit již vskutku jako takový bizarní skanzen. Kvůli poměrně slabému a nepřehlednému scénáři, kdy všechny ty lidové písničky výrazně převyšují skutečný děj, jsem se místy dost nudil. Po vizuální stránce ale film v sobě nezapře Jirešovu nostalgickou atmosféru a poetiku. Největší devizou snímku je pak bezpochyby (jako vždy výborný) Josef Kemr (coby lidový všeuměl a skladatel lidových písní), který ale ne vždy má o čem hrát. V samotném závěru, kdy záběr na slováckou přírodní scenérii vystřídá záběr na dálnici jsem si pak říkal, že kdyby film s tímto ekologickým motivem v průběhu filmu nějak víc pracoval, mohlo být jeho poselství přeci jen aspoň v něčem trošku nadčasové. Takto je to fakt jen takový „líbivý skanzen“ pro milovníky moravského folkloru, popřípadě herectví Josefa Kemra. PS: Shlédnuto v den 100. výročí narození Josefa Kemra. ()
Pekná prehliadka moravského folklóru, krojov, piesní, či nárečia. No po dejovej stránke nesúrodé, a aj napriek krátkej stopáži často nudné. Forma v tomto prípade prevyšuje obsah. Filmu nemožno uprieť určitú umeleckú hodnotu, no poriadne by som ani nevedel zreprodukovať, že o čo v ňom vlastne išlo. ()
Moc hezký příběh, o hudbě a vesnici a jednom starém skladateli. Pan Kemr zde žije svojí roli. ()
Myšlenka snad byla správná, ale to zpracování je velice tristní. Jako hudební film plný lidových písniček se tento snímek vlivem poetičnosti vůbec nejeví a fakt, že by byl nějaký bigbíťák najednou okouzlen lidovkami se mi taktéž zdá velmi nevěrohodný. Těžkosti se s takovou hudbou pro skladatele prosadit však jsou trefné a i po byrokratické stránce na svou dobu velice reálné. A tak co s tím? Pro Moraváky bude tento počin asi velice příjemným pokoukáním, ale pro ten zbytek však velmi těžkopádným. Ony písničky značně převyšují děj a posouvají ho značně do pozadí. A tak se tu neustále zpívá a zpívá, až je najednou konec. ()
Nejslabší Jirešův film, herci v něm nemají co hrát. Jen těch pár písniček. ()
"Žádný ananas, nejsme Hollywood". Na Jireše slabší, ale pořád celkem dobré a zajímavé. ()
Tahle rádoby oslava moravského folklóru se moc nepovedla. Všechno působí strojeně, nuceně a chaoticky, zkrátka falešně. I když i pár zajímavých momentů by se občas našlo, je jich ovšem jen pomálu. Poetika je častěji přebita kýčem a všelijakými divácky podbízivými klišé, i ta ale často sklouzávají až do nechtěné parodie. ()
Docela zběsilost... která mě něčím trochu připomíná Svatbu na bitevním poli (ač fakticky nedpoloženě, neboť bych se na český film takové ražení neodvážil podívat), ale prostě z toho, co jsem četl o Svatbě, mám pocit s Opetrou... :) ()
Ten děj tedy nestál za nic. Ale hezké písničky a prostředí hází filmu záchranný kruh. Velká škoda zabitého scénáře. Velká škoda, že „opera“ v závěru nebyla celá bez rušivých elementů. Já bych za ni dost přidal. V každém případě by se na to možná dalo mrknout podruhé. Proč vybrána zrovna tahle hlavní představitelka dívčí role, to ponechávám stranou. ()
S tím hodnocením asi o něco přestřelím, ale nakonec se nedalo jinak. Nemá to sice žádný děj a nedává to smysl, ale moje rodné Podluží to dostatečně vynahrazuje. Režisér chtěl vytvořit "něco" unikátního, no na rozpracování postav mu jaksi nezbyl čas. Takže místo věnování se víc té děvčicy, je tam aspoň půl hodiny ta otřesná divadelní hra. Co si budem, ona je sice na dědině nespokojená, ale ono by ji to měšťáctví rychle přešlo po návštěvě špinavé Prahy nebo smradlavého Brna (soudím podle sebe a dneška). Tož kdo néni otáto, ať si dá hvězdičku dúle. 3-* ()