Zabijaci z malomesta

Parádní černý humor, který mi v poslední době servíruje převážně severská kinematografie, bavil jsem se od začátku do konce. Mírně předvídatelný konec, nicméně to neubralo na zážitku z filmu. Některé scény ve mě vyvolávaly až záchvaty smíchu a dlouho jsem se takto nepobavil. Moje mírně zvrácená část mého já plesala radostí. Dobrá zápletka s notnou dávkou severského humoru mi vyčarovala nejeden výbuch smíchu, proto u mě si film zaslouží 5*, zase trošku jiný humor než je člověk zvyklý z hollywoodských komedií. Jednoduše řečeno: "Tam na severu jsou opravdu jinde." :D (14.04.2017)

Slušná dánská komedie s několika skutečně velkolepými gagy a scénami. Bohužel, po většinu času tyto plusy ustupují mínusům v podobě hluchých a zbytečných scén či rozvláčné příběhové linii, díky níž se film zdá jednou tak delší. Je to škoda, jelikož kdyby byl děj více zhuštěnější a prázdné záběry nahrazeny větším množstvím interakcí mezi hlavními postavami, jistě by se jednalo o překvapivý nadprůměr v rámci dánského filmu a komediálního žánru obecně. (17.06.2017)

Ole, co to jako, kurva, bylo, vole?! To se takhle po Adamových jablkách či Milých lidech naivně domníváte, že s Dány prostě do hovna šlápnout nelze, obzvláště, má-li to v celuloidových zádech kulantního režiséra a Proktora v hlavní roli. A bác ho! I s takovými predispozicemi náhle vyškrábáváte z podrážky trapnou semidebilní taškařici pro zabržděné hihňaly u tak Trošku lopatích spektáklů, v níž všichni, kromě toho, že ze sebe v duchu předčasně potraceného scénáře dělají ultimativní dementy, ještě navíc afektovaně přehrávají hůř než Tříska v Hamletovi. Strašlivě retardovaná pičóza, za kterou každý z těch blahoslavených čtyř a pětihvězdičkářů zaslouží hodit do výběhu banán a vyhrát poukázku na roční maratón shitkomů Prímy Hnooj, TV Lopattov, nebo rovnou na lobotomii. (19.06.2017)

Začínalo to jako fajnová bláznivá komedie, bohužel se to po velmi vtipném, ale také velmi krátkém, úvodu změnilo ve standardní nezáživnou frašku s pár dobrými momenty a absolutně nesympatickými hlavními hrdiny. Naštěstí to čas od času od úplného dna zachraňuje Marcin Dorociński v roli věčně opilého ruského zabijáka. Moje hodnocení 45%. (04.08.2017)

Nemůžu se rozhodnout, jestli jde o sebereflexí prostoupenou komedii nebo o dánskou národoveckou variaci na Troškovy Babovřesky, kde pohodu, nudu a malé problémy dánského maloměsta získají nebezpečný rozměr až s migranty, kteří se do věci vloží. Tyto tupě archetypální postavičky z narušené ciziny, kde se afektovaně vraždí a neustále chlastá, se ale naštěstí beztak vybijou mezi sebou a Dánský člověk tak může pokračovat dál ve svém poklidném životě malých dějin. (10.06.2017)