Svetlo môjho života

Tak toto určite nebol môj šálok kávy. Nič proti depresívnym filmom, ale toto bolo poriadne márne a akosi som mal pocit, že je to celý čas o tom istom. Dvojica "pútnikov" prechádza zimnou krajinou z domu do domu, v strachu, neistote a v pedagogických konverzáciách. Proste divné... A predstava, že by vymreli všetky ženy, to je veru dosť desivé :( (03.06.2021)

Silně atmosférická, pro Caseyho Afflecka snad už typicky melancholická záležitost, jejímž základem je vztah otce a dcery. Hodně i příběhově napoví úvodní dlouhý rozhovor, který rozhodně není posledním, naopak. Nakonec tyto scény jsou pro postavy a cestu k nim především nejdůležitější, tady se řekne nejvíc a nutno dodat, že to funguje na výbornou. Navíc jak Affleck, tak Anna Pniowsky jsou ve svých rolích výborní, jejich vztah jim není těžké věřit. Z tohoto pohledu mi to hodně připomínalo Leave No Trace. I když nejen z tohoto, jistě hodně udělají i časté statické záběry na stromy a výborná hudba k nim, věčný kurz přežití v přírodě, novém světě atd. Každopádně k dokonalosti výše zmíněného filmu zde ještě něco schází, možná právě více z toho nového světa, více setkání a domovních scén. Jako komorní na postavách založená cesta krajinou ovšem velmi silné. 75% (24.04.2021)

„Říkal jsi, že to bude příběh o Goldy, ale bylo to celé o Artovi.“ - „Jo, víš, příběh Goldy je prostě... je víc složitý. Je to na dlouhé povídání.“ Přesněji řečeno v délce 2 hodin…Affleckův režijní debut I’m Still here jsem neviděl, takže má očekávání provázela nejistota. A ta se ještě znásobila úvodní „vyprávěcí“ desetiminutovkou, která mě jednoduše nudila (vše pro pointu?). Ale pak ústřední dvojka opustila stan a pokračovala v putování. A já si k nim postupně budoval vztah (zaujala zvláště „aktivní a tvrďácká“ dcera, ve které se pozvolna začala probouzet mladá žena). A tady se nutně musím dostat do srovnání s Hillcoatovou tematicky příbuznou Cestou (i typ katastrofy je podobný), která právě ohledně postav nejvíc selhávala. Světlo mého života je navíc o něco civilnější (dobrým příkladem je třeba otcovo vysvětlování projevů ženského dospívání), emocionálně přece jen uvěřitelnější. A (otevřený) konec mi také přišel lépe řešený (nejen v polidštění otce) a nijak mi nevadil. Takže i přes dílčí neduhy dám této komorní záležitosti slabší 4*. (05.07.2020)

Casey mě jako herec nikdy úplně neuchvátil a po přečtení synopse jsem očekávala pomalinku plynoucí komorní záležitost, která mě unudí k smrti. Nemohla jsem se víc zmýlit. Hlavní postavy otce a dcery jsem si velmi rychle oblíbila (jejich dialogy byly krásně zahrané a hlavně hodně dobře napsané) a dýchla na mě i nepříjemná atmosféra dystopického světa (škoda, že nebylo více času věnováno příčinám "vyhynutí" ženského pohlaví). Ani na chvilku jsem se nenudila a moc jsem si tuhle svou poslední projekci na KVIFF 2019 užila. (15.07.2019)

Světlo mého života je komorní, postapokalyptické drama, z valné části prakticky jen o dvou postavách, otci a dceři, kteří spolu na svých cestách vedou spousty a spousty rozjímavých a oduševnělých dialogů, postupně odhalujících příčiny jak oné apokalypsy, tak jejich dané situace, ve které se ocitli a důvod, proč dělají to, co zrovna dělají. Co tuto podívanou každopádně nejvýstižněji charakterizuje, je skutečně velmi pozvolné tempo, syrová atmosféra a v podstatě i bezvýchodnost, kdy je divák vlastně jen svědkem bezcílného putování odnikud nikam, přičemž se něčeho výraznějšího, či vážně působivějšího nedočká po celou dobu a nic na tom nezmění ani závěrečné miniakčnější finále, které toho stejně ve výsledku moc nezmění, tedy až na to, že se nakonec vydají tam, kam předtím nechtěli, což je upřímně pointa o ničem. Hodně zde ovšem před úplným průšvihem zachraňuje ústřední herecká dvojice, kdy především alespoň pro mě čím dál výraznější Casey Affleck odvádí opravdu přesvědčivý výkon, a zahanbit se jistě vedle něj nenechala ani mladičká představitelka jeho dcery, ignorovat ovšem nemohu ani poměrně působivou atmosféru a těch pár napínavých scén lze též považovat za docela osvěžující a hlavně funkční příspěvek. Celkově se ale rozhodně jedná o vyloženě klubovou záležitost, která jistě má své nepopiratelné kvality, že by na druhou stranu ale jakýmkoliv způsobem dokázala opravdu čímkoliv zaujmout či vyčnít, tak to bych také fakt netvrdil. (25.12.2020)