Axolotl Overkill
Réžia:
Helene HegemannScenár:
Helene HegemannKamera:
Manuel DacosseHrajú:
Jasna Fritzi Bauer, Arly Jover, Laura Tonke, Mavie Hörbiger, Nikolai Kinski, Julius Feldmeier, Sabine Vitua, Hans Löw, Lorna Ishema, Anja Plaschg (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Šestnásťročná Mifti žije v Berlíne, kde vymetá párty, experimentuje s drogami a sexom a kašle na školu. Dospelí, ktorých stretáva, sa jej zdajú zúfalí. Tí si o nej zasa radi mysli, že je príliš drzá, často zbytočne smutná a bezhlavo zamilovaná. Dospelí zúfalci sa totiž nechcú zaoberať podstatou veci. Mifti vie že je na všetko na celom svete sama. Čokoľvek táto fráza znamená. Je na tom rovnako ako vodný axolotl, ktorý prežije všetkno a s každou skúsenosťou sa stáva niekým novým. (ASFK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (45)
Z minulého roku ve Varech jsem si odnesla nejintenzivnější zážitek právě z německého drama hororu o dospívající dívce Der Nachtmahr, a tak už jen podobnost k tomuto filmu mě velmi nalákala. Axolotl Overkill je sice úplně jiná liga, nemůžu ale říct, že by byla nějak druhořadá. Naopak je to velice snaživé drama s prvky německého humoru a taky je to zajímavá sonda do duše a sexuálních preferencí jedné náctileté dívky, kterou sice hraje herečka, které bude třicet, ale přesto mi byla velmi sympatická a svou roli zahrála velmi atraktivně. Film je obecně plný množství zajímavých postav a ještě zajímavějších scén. Například k nejlepším podle mého patří taneční scéna, která podezřele připomíná klip na Chandelier. Nechybí ani malá vsuvka s ťapkajícím tučňákem. Film pojednává hlavně o divokosti, nespoutanosti, svobodě a nezávaznosti a každý si z něj může odnést, co uzná za vhodné. Ještě musím zmínit, že celé stopáži kralují všudypřítomné skvělé soundtracky, které vás opravdu budou nutit uvnitř tančit. KVIFF 2017 ()
Tuhle jsem byl s kamarádem na pivku a u vedlejšího stolu sedělo tohle: rosolovitý, upocený muž středního věku s fyzickou kondicí hrocha, a odérem čerstvě zatavené občanky zapáchající asi ženština, kterou podle všeho oblékala malířská paleta kibicovaná štětkou. Nebyli to otec a dcera, anebo o to horší, protože se u toho stolu nejdřív málem vojeli, pak sedli do hrochovy limuzíny a zmizeli. Pointa je v tom, že navzdory obalu to klidně můžou být ti nejvzdělanější a nejdobrosrdečnější knihy pod Sluncem, ale já po jejich etudě dostal leda tak chuť na další pivo a panáka. Bez sympatií to nejde, a to je případ i Axolotlu. ()
Tenhle film pravděpodobně rozdělí, a vlastně už rozděluje, diváky na dvě strany. Jedni v něm vidí úžasnou nálož hořce podané zábavy a druzí směsici nesouvislých hysterických skečů a nesympatických postav. Jenže to je přesně ono – Axolotl Overkill je taková předimenzovaná výpověď o roztěkanosti a přepjatosti současné mladé generace. Jakkoliv je to do jisté míry manýristická snaha o děsnou jinakost (axolotlové, tučnáci, atd.), Miftiino extrémní prožívání si mě prostě získalo. ()
Knižní předlohu jsem nečetl ale soudě podle filmu musí být dobrá leda tak na roztop do kamen. Protože film je jedno velký WTF. Nechápu proč tenhle film vznikl a už vůbec nechápu jakej měl smysl. Axolotl Overkill je prostě divnej film ve kterým by jste marně hledali byť jen jednu normální postavu. Smekám před každým kdo to dokoukal. Já to ve 30 minutě stopl a dlouze se rozmýšlel jestli pokračovat dál. Nakonec jsem to dokoukal ale kroutil jsem se u toho jako moučnej červ. To je hnus velebnosti. Jdu blejt... ()
Keď máme 16 sme: pozérski, nekontrolovateľní, otravní, relatívne slobodní, nejasní, rozpoltení, občas zábavní, bezstarostní, zmätení... to všetko sa podarilo pretlmočiť do štruktúry filmu. Na ploche 90tich minút to nestíha byť tak otravné a neznesiteľné ako predloha. Kým belgická autorka Julia Ducournau sa (pravdepodobne) snažila o nekonvenčný, výstredný obraz dospievania, Helene Hegemann sa to podarilo. Bez krvi, bez mäsa, bez nechutností... za to naozaj excentricky a surovo. ()
Reklama