The Unholy Three

Zvukovou verzi filmu, který natočil o pět let dříve Tod Browning, je vhodné si zapamatovat především jako první zvukový film Lona Chaneyho a zároveň jako jeho poslední film vůbec. Jméno tohoto herce a též jméno liliputa Harryho Earlese pak oba filmy spojuje. Zápletku tvoří příběh skupiny pouťových kumštýřů, kteří se dají na dráhu zločinu. Chaney hraje břichomluvce, který se převléká za stařičkou majitelku obchodu se zvířaty (což je vtipně využito, když se snaží prodat "mluvící" papoušky), lstivý liliput hraje její batolící se vnouče, do týmu patří ještě silák Hercules a mladá kapsářka. Ze členů sympatického obludária se mají stát nemilosrdní zločinci, avšak film je spíše než dramatem převlekovou komedií, ze které se v druhé polovině vyklube melodramatický motiv - Hector, nic netušící pomocník z obchodu, se totiž zamiluje do kapsářky. Navzdory místy takřka rouhačskému humoru je však film málo kompaktní - začátek tvoří přehlídka anomálií z putovní freak-show, která je rádoby ozvláštněna stínohrou promlouvajících postav. Následuje vykonání krádeže náhrdelníku, poslední třetinu filmu pak tvoří vyšetřování a snaha dívky o osvobození nic netušícího Hectora. Jako jasná nedotaženost pak působí scény, v nichž zločinci (Chaneyho a Earlesova postava) mluví svými skutečnými hlasy a za dveřmi stojící Hector nic neslyší, přestože předtím přes dveře slyšel "babiččin" hlas. Příběh tohoto romanticky neškodného zločineckého syndikátu však má i 75 let od svého vzniku potenciál zaujmout. (21.06.2005)